"Věř mi." Řekl Severus Snape a klekl si k chlapci. Zdál se mu tak zranitelný, tak mladý a přesto dospělý. Jak to bylo vůbec možné, že někdo, jako byl Harry Potter, měl zachránit kouzelnický svět. Ano, Severus to věděl a ještě donedávna si byl jist, že to Potter dokáže. Ta jeho odvaha a to z jakou vervou šel do věcí, které mu měli pomoc ve válce. Teď, ale viděl zranitelnost, slabost a v očích obrovský žal a nekonečnou zoufalost. Bylo to, až neuvěřitelné a ty jeho oči, Liliny oči ty, které vždycky miloval. Křičeli, řvali na osud, co mu tohle trápení připravil. Severus se dotkl Harryho ruky.
Byl úplně ledový. Harry stočil pohled na ten výjev. Dotyk mitra lektvarů byl, až podezřele příjemný. Severus svou ruku stáhl. V prstech měl příjemné mravenčení. Zvedl se. "Dovolte mi, abych vás pozval na čaj." Harry k němu vzhlédl a přijal nabízenou ruku. Severus to neviděl, ale jistě by sebou cukl, kdyby ano. Harryho křídla se mocně roztáhla. Jako by snad varovala, že kdo jejich pánu ublíží, bude pykat. Severus kývnul hlavou a vyrazil z učebny.
Cesta do učebny probíhala beze slov. Severus Snape následován Harrymu Potterem, procházeli skrze hrad. Harry tedy šel nebo spíše cupital za svým profesorem. Proto Severus malém dostal infarkt, když ucítil dotek na své ruce. Chytil ho Potter, kdo jiný taky a zašeptal tiché slova díků. Severus mu chtěl ruku pustit, ale nedokázal se k tomu přinutit. Počkat, jak ji vlastně chytil? Snad to byl reflex, ale takhle po boku Harryho cítil v srdci teplo, jaké už dlouho nezažil. Věděl, že na cestě do sklepení mu ruku, už nepustí...
Dneska trochu kratší kapitolka. No... snad mi to odpustíte. Příště se těšte na trochu akčnější kapitolu.
ČTEŠ
Poletíme
FantasyHarry není obyčejné dítě. Krom toho, že je to výborný kouzelník. Přitahuje problémy, jednu noc mu narostou křídla a jeho život se krapet změní. Že by ho moudrý klobouk chtěl přeřadit? Ale proč a kam? No... to se dozvíte jen tady. Snarry
