Poletíme

Ve Službě

Severus Snape se procházel před domem v Zobí ulici. Byl pod zastíracím kouzlem. Takže si ho nikdo nemohl všimnout a on si mohl užívat lehký, noční vánek. Nebavilo ho to, byl tu už přes dvě hodiny. A proč? Kvůli jednomu drzému, arogantnímu Potterovi. Jak on tu rodinu Potterů nesnášel. Všichni byli stejní. Až na jednu Potterovou. Jeho Lily, nejlepší kamarádka, co kdy měl. Její oči by poznal kdekoliv. Pod tíhou vzpomínek zavřel ty své oči.

Nejednou se ozval šramot. Vycházelo to od domu, jenž hlídal. Po chvíli se domem rozlehlo i nadávání toho ubožáka Vernoma slyšel ho zakřičet.

Severus tasil hůlku a pomalu se blížil k domu. Předběhla ho, ale osoba nebo spíše něco nadpozemského? Severus se zhluboka nadechl a stejně prudce vydechl. Věděl kdo to je. Poznal ty oči, přestože více zářily. Byly to totiž její oči a tohle nebyl anděl, to byl Potter. Se zoufalým výrazem, který trochu kazil jeho vzhled, se blížil z kufrem pryč. Tak to ne. Severusovi nikdo utíkat nebude.

Ach, jak se spletl. Potterova nová vizáž asi taky chtěla uletět, takže z Potterovým výkřikem roztáhla křídla a vznesla se. "Počkej!" Vykřikl pro změnu Severus Snape. Harry se opravdu zastavil. Teda ne Harry, ale jeho černá křídla. "Já nevím jak dolů!" Vykřikl Potter zoufale a snažil se očima najít osobu, co na něj křikla. Severus ze sebe sejmul zastírací kouzlo. Neviděl však v Potterově výrazu obvyklý odpor. Stále tam byl vyděšený až zoufalý výraz. "Nejprve se musíte uklidnit pane Pottere!" Vykřikl Severus Snape, ale v hlase už nezněla výstraha nebo snad nenávist.

Harry se zhluboka nadechl a pak vypustil všechen vzduch v plicích zase ven. Snažil se, opravdu se snažil. A ono to začalo vycházet, křídla prudce mávla dozadu a Harry se začal snášet dolů. Harry dopadl na bosé nohy a ve svém bílém pyžamu, které bylo na zádech úplně promočené jeho vlastní krví běžel za svým profesorem. No... běžel, spíše táhnul křídla po zemi. Severus mu šel naproti a se svým pověstným sarkasmem se do Harryho pustil. "Ahá našemu zlatému chlapci nestačí sláva a obdiv. On to musí povýšit na úplně jinou příčku. Povězte mi pane Pottere, jak jste to udělal? Snad to nebyla Černá magie..." Ani na okamžik se nepozastavil nad Harryho bolestným výrazem. Chtěl ještě něco dodat, ale už to nestihl. Musel totiž zachytit padajícího Pottera. Když ho postavil znovu na nohy, chtěl pokračovat, ale místo toho se podíval na své ruce. Lekl se. Strašně se lekl, když uviděl červeně zbarvenou tekutinu na svých rukách. Prudce Harryho chytil a zády si ho otočil k sobě. Merline! Prolétlo mu myslí. Okamžitě se však okřikl. Na lítost bude čas potom, teď musí něco udělat. Nechtěl mít Pottera na svědomí...