Poletíme

Jak to bude s Famfrpálem?

Harry se rozloučil. Čaj probíhal v přátelském duchu. Harry se nyní procházel po Bradavicích a vzpomínal na zdánlivě neklidné roky. Vzpomněl si taky na Famfrpál a posmutněl. Teď už asi nebude hrát.... Chtěl by se, ale proletět a teď to přece šlo i bez koštěte. 

Vyběhl na Bradavické pozemky a s vysknutím roztáhl křídla. Jako by křídla snad vycítila, co chce dělat. A vylétla do vzduchu. Prudce zastavila a letěla směrem k famfrpálovému hřišti. Harryho napadl geniální nápad. Z tvrdým dopadem skončil ne zemi. 

Fajn, přistání mu ještě nešlo,ale nedbal na to a rozběhl se k truhle, která byla dostupná famfrpálovým hráčům. Vytáhl zlatonku a pustil jí. Napočítal do deseti a s tlakovou vlnou se zvedl. Ani nevěřil, že by letěl tak rychle. Sem tam sice ztratil rovnováhu, ale jinak byl rychlejší, než kulový blesk a Nimbus 2000 dohromady. Šťastně se smál, když letěl po hlavě za zlatonkou. Snad zapomněl na trápení, když se řítil dolů. Jenže v ten moment, kdy rychlostí blesku letěl dolů. Nedobrzdil a dopadl na břicho. 

Syknul, ale hned se usmál, protože kromě toho, že se rozplácl měl v ruce třepotající se zlatý předmět. Trhavě se nadechl. Dobře, tohle nebylo moc dobré. Navíc dlouho nenavštívil ošetřovnu. Chyběla mu Poppy. Takže se zvedl. Roztáhl křídla a letěl k Bradavicím. Ani ho nenapadlo jít tam pěšky. Bolelo ho břicho a bolest neustávala. Když doletěl na Bradavické nádvoří. Měl pocit, že mu někdo vzal vzduch. Dokulhal tedy na ošetřovnu a houkl na Madam Pomfreyovou. Poppy zpráskla ruce. "Pane Pottere, co si zase vyváděl." Řekla a pohybem ruky ho nasměrovala na lůžko. Harry poslechl a lehl si. 

"Zkoušel jsem chytit zlatonku." Mezitím na něj Poppy sesílala hromadu diagnostických kouzel a přitom brblala něco jako, že Famfrpál jednou všechny zabije atd... "Harry" řekla, tentokrát mileji Madam Pomfreyová. " Nemůžeš létat na koštěti, když máš křídla. Je mi to moc líto, ale z famfrpálem musíš skončit." Harry, ač to Madam Pomfreyová, nečekala jen mávl rukou "Tohle já přece vím. Já nezkoušel létat na koštěti. Já zkoušel dohonit zlatonku, pomocí těch křídel" řekl a usmál se na Madam Pomfreyovou.

 "A... chytil jste ji? Harry vítězoslavně kývl hlavou. "Ty Křídla jsou lepší, než jakékoli koště. Škoda jen, že to pravidla famfrpálu nepovolují." Madam Pomfreyová se na něj zamyšleně podívala. Pro sebe jsi zamumlala něco jako. "To by šlo" a víc, už to nekomentovala. "Máte 3 zlomená žebra. Nejdříve se to naučte. Pak teprve chytejte zlatonku." Poradila mu a přinesla kostirost. "Však vy víte, co s tím máte dělat." Harry to vypil, otřásl se a usmál se na Poppy. "Děkuju" zamumlal, než léčitelka odešla. Ta se zastavila, kývla a s přáním dobré noci odešla.

Snad se Vám kapitola líbila. Přeju krásnej zbytek dne...

Děkuji za upozornění