Poletíme

Příběh samotné smrti.

Tělo s hlasitým bouchnutím dopadlo na zem. Severus se jako první vzpamatoval a rozběhl se k Harrymu div nepřevrhl učitelský stůl. Vzal si Harryho do náruče a běžel na ošetřovnu. Pocítil malé Déjà vu, když křikl směrem ke kanceláři Poppy. Starší žena vyběhla s kanceláře a přitom sesílala jedno diagnostické kouzlo za druhým. Najednou se zmateně zastavila. " On je v pořádku." Konstatovala "V bezvědomí ho drží jen vlastní vůle." Zněla zmateně. Severus se zatvářil pochybovačně, ale Poppy měla vždy pravdu. "Poppy?" Zeptal se. " Odejdeš, zkusím ho probudit.?" V hlase zazněla jasná prosba. Poppy už věděla jak v Severusovi číst. Vždyť sama ho kolikrát ošetřovala. Viděla chvilky, kdy tu byl s Lily. Jeho oči měli tenkrát ten zvláštní lesk, když se Lily něco stalo. Teď ho měli také. Odešla.

Severus přistoupil k posteli. Sedl si a položil chlapci ruku na hruď. Druhou ho hladil po tváři a přitom šeptal. "Vzbuď se Pottere." Nebyl si sám jistý tím co dělá, ale tohle mu vždy dělala Lily, když ho chtěla probudit. Nic se nestalo. Skusil to tedy znovu. " Vzbuď se Harry." První zatřepotání řas a slabé trhnutí ruky dávalo jasně najevo, že Harry je zpět mezi živými.

Flasback

"Musím ti toho tolik vysvětlit" usmála se křivě smrt. "Začni" pobídl ji Harry. "Tak zaprvé víš, že mé relikvie se spojili a vytvořili z tebe mého pána?" Podívala se na něj zamyšleně smrt. "Ano to vím." "Dobrá to nám ušetří čas, teď ti povím jeden velice starý příběh." Odmlčela se a začala.

"Kdysi dávno žila jedna magicky velice nadaná dívka. Každý den chodila ke starému dubu a čekala na svou jedinou kamarádku. Jednou však kamarádka nepřišla. Dívka s úhlově černými vlasy se samozřejmě strašlivě polekala a začala v ní narůstat panika a strach. Opustila tedy kouzelné místo a běžela se podívat do malé vesničky. Dívka běžela, co jí nohy stačili a když doběhla strašlivě se polekala. Její jediná kamarádka ležela na posteli a vypadala vskutku žalostně. Bílé vlasy splývali s bledým obličejem a v bíle povlečené posteli se dívenka úplně ztrácela." Smrt se odmlčela a nasadila výraz čehosi, co vzdáleně připomínal velice hluboký smutek. Harry ji konejšivě stiskl rameno. Nemusel být nitrozpitec aby poznal, že dívka s černými vlasy byla kdysi sama smrt.

"Kamarádka umírala a v posledních minutách svého života řekla: "I život umírá a smrt jen dovede ho na konec" nastalo ticho. Harry nevěděl, proč mu to smrt vyprávěla a sama smrt byla ponořena hluboko do svých vzpomínek. Ticho přerušila sama smrt. "Jistě nemáš absolutní tušení, proč jsem ti tento příběh vyprávěla. Řekla smrt a provrtávala ho pohledem. "Jednou to, ale pochopíš. No a teď, co je v tvé moci a co ne. Začneme tím, co můžeš dělat. Od teď můžeš a ovládáš všechna stvoření z temnot. Mozkomorové, přeměnění vlkodlaci, upíři a spoustu dalších tě budou poslouchat prakticky na slovo. Nezneužívej to!" Varovala ho smrt. "Moc snadno stoupne do hlavy. No a teď, co nemůžeš. V žádném případě mě nesmíš prosit o to, abych kohokoli zabila. To není v mé moci. Můžeš ho zabít sám, to ti neberu, ale chápej já jsem prakticky jen převozník. Nemůžeš mi rozkazovat. Nechceš si smrt znepřátelit. Ber mě prostě, jako..." Na chvilku se odmlčela a pak se značně znechuceným výrazem pokračovala. "svou babičku." Harry se zasmál. "Dobře babi" a smrt k jejímu údivu objal. Smrt se ani nesnažila vyvlíknout. Toho chlapce prostě ani ona nedokázala nenávidět.

Tak zase se zpožděním. Pardon. Děkuju za přečtení. Přeju krasný zbytek dne.