Poletíme

Oddanost, čest, moudrost a odvaha.

Místnost byla přenádherná. Oči z ní přecházeli. Žlutě zbarvená pohovka dokonale ladila s žlutě skoro zlatě vybarvenou místnosti a sem tam doplnila žlutá černou, tak třeba prosklený stolek měl černý základ nebo lampa, která svítila přívětivým světlem a osvětlovala přívětivou místnost. I krb, který nápadně připomínal jezevce byl černý a portrét, tak skvostně namalovaný. Harry malíře podezříval, že jeho ruka nevedla jeho mysl, ale něco nadpřirozeného. Na plátně byla Helga z Mrzimoru vyobrazena ve svých nejlepších letech. Ve slunečnicovém poli vypadala Hel, jako doma. Šaty byly černé se zlatě zvýrazněným pasem. Hel nebyla nejhubenější, ale to ji na kráse rozhodně neubralo. Když ji Harry poprvé spatřil. Dostal ze sebe jen. "Vy jste překrásná." Pak se musel posadit. Protože by se mu jinak podlomily nohy.

Hel zčervenala a poděkovala. Teď vůbec  nevypadala jako velká zakladatelka a čarodějka, teď vypadala, jako normální, překrásná holka. Započal dlouhý, zajímavý rozhovor na téma zakladatelé a jejich místnosti. Dostal od Hel spousty užitečných rad. Třeba jak se chovat před Godrikem. Jak zachovat klidnou tvář před Salazarem. Jak neunudit nebo unudit Rowenu. Jak najít jednotlivé místnosti a nakonec mu Hel prozradila její dojmy ohledně jeho koleje. Z počátku se Harry bránil, ale čím více argumentů Helga sypala z rukávu. Tím více Harry začínal chápat.

Nakonec musel uznat, že Hel má pravdu, že opravdu měl skončit ve Zmijozelu nebo Havraspáru a někdy to dokonce viděl i na Mrzimor. Jo, Nebelvír se k němu hodil také, ale nejméně.... Bylo to v některých případech docela očividné. No... nebylo času nazmar a malou lstí donutil Hel říci, kde se nachází místnost Godricka Nebelvíra. Nevyčítal si to, dokonce si byl jistý, že Hel to prokoukla jako nic. 

Hel mu vyhrožovala, že jestli nepřijde prokleje ho obzvláště nepříjemným kouzlem a vypadala u toho dost hrozivě. Takže Harry nepochyboval, že by to nesplnila a ani se neopovážil připomenout, že je Hel jen obraz. Na to neměl odvahu. "Slibuju na svou Havraspárskou moudrost, Zmijozelskou čest, Nebelvírskou odvahu a Mrzimorskou oddanost." Zazubil se Harry. "Že přijdu hned, jak k tomu okolnosti budou nakloněny." Uklonil se, ale ještě než odešel. Byl zaúkolován Hel, řekla mu: "Pozdravuj ode mne mé přátele."

A tak Harry vyběhl z tajné místnosti. A nezastavil se ani, když srazil ředitele, který se tomu jen pousmál a přemýšlel kam ten chlapec, tak spěchá. Dokonce se nezastavil ani, když srazil málem k zemi McGonagallovou a ani se nepozastavil, když na něj Protiva volal. Zastavil se, až před ředitelnou. Kde nejprve zakouzlil proti odposlouchávání a pak prohlásil jen. "Ukaž mi Nebelvírovu tajnou místnost." Stěna se rozestoupila a Harry vešel. Na paměti měl rady Helgy.