Poletíme

Sestřičko

Severus cítil strach. Ani vlastně nevěděl proč, i když tušil. Tušil, že Gellerta měl jakýmsi způsobem rád. Nebyla to však láska spíš, obdiv. Obdiv, že v tak nízkém věku uměl tento mladík spoustu kouzel a lektvaru navíc. Nebyl jako ti tupoulavci, kteří se lektvary "učili" pouze z donucení, nebo ti kteří chtěli mít dobré známky. Ne, Gellert vše dělal z fascinací. Viděl to v těch krásných očích. Ty jiskřičky, které se objevily pokaždé, když lektvar uvařil správně. Cítil tu chuť, když jim ukazoval, co budou dnes dělat. A Severus to nějakým způsobem potřeboval. Potřeboval mít ve třídě někoho, kdo bude lektvary obdivovat. Možná, kdo bude obdivovat i jeho práci.

Proto když viděl svého studenta v posteli na ošetřovně, zhrozil se. Černá a místy až krvavá zranění se táhla od prstů po rameno. Student ležel v posteli a byl asi v nevědomí. Kolem něj lítala Poppy s hůlkou a dělala nějaká kouzla. Severus předpokládal, že to byla kouzla proti bolesti. Cítil obavy a proto svou mysl uzavřel a odpoutal se od všech emocí. Výhoda nitrobrany, a že v ní byl Severus mistr.

Aby jen tak nestál, taky přiložil ruku k dílu. Donesl Madam Poppy lektvary, zatímco ředitel jí pomáhal s kouzly. Severus ani vlastně nevěděl, co má Gellert s rukou. Ale podle toho jak sebou cukal ho to stále bolelo, aby taky ne. Byla to dlouhá práce a stálo je to hodně energie. Jejich jádra byla z dlouhého kouzlení, také unavena. Dalo by se říci, že jediný magicky ještě v pořádku člověk byl Brumbál, který zůstal nejdéle kouzlit. Zastavila ho však Lenka.
"Nechte ho. Akorát mu ubližujete." Obořila se na ředitele. Klekla si k lůžku Harryho, zatímco jí mlčky všichni pozorovali. Začala broukat nějakou melodii a hladit chlapce po tváři. Sáhla mu na čelo a zjistila, že má horečku. Vyčarovala si lavor se studenou vodou a začala mu chladit čelo, aniž by si všímala ostatních. Že soustředění jí vytrhl Brumbál. "Co to děláte slečno Laskorádová?" Zeptal se až naštvaně. Hůlku ještě stále v ruce. "Léčím" odpověděla Lenka, jakoby se nechumelilo. Brumbál se na ní naštvaně podíval, ale když uviděl úsměv chlapce a jiskřící oči, které se s láskou dívali na Lenku, oněměl. "Mám tě rád sestřičko." Řekl unaveně a znovu se poddal spánku. Lenka se sklonila nad jeho tvář a dala mu pusu na čelo. "A já tebe bratře, a já tebe."

Severus trochu žárlil. Ani vlastně nevěděl proč, ale když se ty oči s takovou láskou upřely na Láskorádovou. Zatoužil, aby se na něj někdo někdy, také tak díval. Možná si i oddechl, když jeho žák řekl Láskorádové sestřičko, ale ani pod Cruciatem by to nepřiznal. Severus byl, co se týkalo jeho pocitů od jisté doby zmaten. Přesněji od té doby, kdy uviděl Pottera a poté, když uviděl Gellerta. Byl si, ale téměř jistý, že u Gellerta cítí něco, co ještě necítil. Rozhodl se tím, ale nezaobírat a dál pozoroval. Brumbalův výraz byl k popukání. Ta zmatenost a překvapení, co z něj čišeli. Severus byl sice také překvapen, ale nedával to na sobě znát a překvapit ředitele byl vcelku nadlidský výkon. Láskorádovou to, ale očividně nezajímalo. Starala se dál o Gellerta a broukala mu tu krásnou melodii. Severus si řekl, že tady už nemá cenu dál zůstávat a odešel. Ředitel ho následoval.

Poppy zůstávala u pacientova lůžka a koukala se na Lenku. Chtěla se jí zeptat, jak to udělala. Lenka jí však nic neřekla a jen poprosila o dva bezesné lektvary. Jeden si dala ona a druhý dala Gellertovi. "Jen spi." Zašeptala a uložila se ke spánku.