ʙᴏʏ ғʀᴏᴍ ᴀ ᴅʀᴇᴀᴍ
___________________________________
o týden později
Ráno mě vzbudilo březnové slunce svítící do mého okna. Pomalu jsem otevřela oči a vstala z postele, přičemž jsem cestou do kuchyně, provedla v koupelně hygienu.
"Dobré ráno." pozdravila jsem všechny u stolu a sedla si k talíři, kde byla snídaně.
"Dobré i tobě." usmála se Jess a já se pustila do jídla.
"Půjdeš zase se mnou do práce?" uculila se.
"Jak s tebou, chodí tam se mnou, ale vždy skončí u tebe." zamračil se táta, ale po chvíli se zasmál.
"No dneska to bude na přeskáčku." podívala se na tátu vážně jejími modrými oči.
"Jakto?" podíval se nejdřív na mě a pak na Jess nechápavým pohledem.
"Dnes mám rozhovor s novou skupinou." usmála se a napila se kafe, které jsem já osobně neměla moc ráda.
"Takže budu poštovní holub?" založila jsem si ruce na hruď a lehce se uchechtla.
"Řekněme, že ano." zasmál se táta a já jen pokroutila hlavou, ve které jsem přemýšlela, o jakou skupinu se bude jednat.
"Tak, já se jdu převléct." stoupla jsem ze židle a talířek nechala ve dřezu, protože mi to přikázala Jess. Je to divné. Ze dne na den jinde, jiné podmínky a dá se říct rodina, která vypadá, že bude lepší, než ta předešlá. Velikou radost mi udělal táta. Nečekala jsem, že dokáže takhle změnit své chování, protože samotná, jsem se ho obávala, jak se to bude vyvíjet.
Nad myšlenkami jsem přestala přemýšlet, když jsem byla u skříně. Na nic jsem nečekala a přes šedé triko si přitáhla opraný tmavě červený svetr, který byl můj oblíbený.
Seběhla jsem dolů a rychle si nasadila boty a kabát.
"Tak jsem tu." pousmála jsem se a sedla si na zadní sedačky v autě.
"Prosím, zanes tohle k Jess a vem tam složku s papíry ve druhém šuplíku. Děkuji moc Lesley." usmál se táta a já se vydala na cestu.
Sjela jsem výtahem dolů a rychlým krokem jsem mířila k budově, kde je Jess.
Pozdravila jsem recepční a vyjela výtahem nahoru. Budovy byli téměř stejné a jelikož jsem tady už asi po čtvrté, tak se tu celkem orientuji.
Prošla jsem chodbou a šla přímo do kanceláře Jess, ve které měla i rozhovor, ale já tam musím.
Zaťukala jsem na dveře a počkala si na dovolení ke vstupu.
"Jdu si jen pro papíry Jess, hned jsem pryč." houkla jsem ode dveří a moc se nerozhlížela.
Ze šuplíku jsem vzala desky, ale měla jsem tendenci se rozhlédnout, protože jsem na sobě cítila pohled.
Zvedla jsem tedy zrak od stolu a podívala se na dotyčného.
Myslela jsem, že mě oči šálí. Srdce jsem měla až v krku a nemohla jsem se pohnout, přičemž můj dech byl rychlejší a stále se zrychloval. Celé mé tělo najednou vyplo všechny pohybové funkce. Blonďáček na mě upíral své pomněnkové oči, ve kterých se odrážela radost smíšená s překvapením a zaskončením.
"J-já už jdu. T-tak zatím ah-hoj." mávla jsem roztřepanou rukou na Jess a divila se, že ty desky nespadly.
Jakmile jsem zavřela dveře, opřela jsem se o stěnu a přitiskla si desky více k hrudi. Ono se to stalo. Právě teď tam seděl blonďatý bubeník ze snu. To nemůže být skutečnost. Určitě to byl někdo jiný. Nebo taky ne. Nikdo nemá takové vlasy a modré oči jako on.
Můj stav transu trval několik minut, a o myšlenkách raději pomlčím, protože celou cestu za tátou jsem promrhala v myšlenkách o něm.
"Tady jsou ty papíry." řekla jsem polohlasem a lehla si na světle červený gaučík.
"To tě ta cesta tak zmohla?" uchechtl se táta a já přikývla.
"Klidně se prospi." usmál se a já zavrtala hlavu do polštářů.
"Nechci spát. Jen si lehnu a budu přemýšlet." zamumlala jsem a dívala se na stěny, kde byli všelijaké nástěnky, ocenění společností a pár obrazů.
"O čem budeš přemýšlet prosimtě?" zasmál se a donutil mě se na něj podívat.
"Nevím. O všem." pokročila jsem rameny.
"Sprav si kravatu." kývla jsem hlavou k němu a dále se věnovala stropu.
"Lesley. Všechno se bude obracet jen k lepšímu." přišel ke mně a dřepl si. Podívala jsem se na něj a povzdechla si.
"Lesley." zašeptal a pohladil mě po vlasech, ale potom si stoupl.
"Kdyby sis chtěla o tom promluvit, není problém, ano?" pousmál se a šel za stůl.
.
