ᴡʀᴇᴄᴋᴇʀ
___________________________________
"No to si děláš prdel!" tiše vykřikl Roger, přičemž mě tím probral.
"Já se s ní doprdele vyspal, no ty vole, mě asi jebne."
"Můžeš přestat hysterčit, hysterko? Nic nebylo." řekla jsem otráveně a posadila se. Roger se na mě polekaně podíval.
"No, to je jednině dobře." postavil se, teď, v rámci možností, a odešel ze stanu, kde jsem taky nechala svůj zrak.
Svým způsobem mě to zamrzelo. S povzdechem si objala ramena a pomalu vyšla ze stanu.
"Dobré ráno drahoušku." usmál se spokojeně Freddie, který seděl na dece a mazal nějaký toust džemem.
"Dobré." zamrmlala jsem a sedla si za ostatníma, pořád s rukama na ramenech.
"Copak si dáš k snídani?" podíval se na mě Brian s úsměvem. Všichni byli ještě ospalý, takže všechny úsměvy vypadali jako kdybychom něco brali.
"Nevím." pokrčila jsem rameny. "Třeba ten toust." poukázala jsem na talíř, který jsem si vzala od Briana.
"Stalo se něco?" špitl vedle mě John a posunul se víc ke mně.
"Nic. J-Jen jsem se špatně vyspala." podívala jsem se na něj a doufala, že to znělo co nejdůvěrněji. John se smutným úsměvem kývnul hlavou a napil se čaje. Miloval čaje. A taky tousty, se sýrem, které jsem mu dělala vždy, když přišel k nám a měl hlad.
Všichni spokojeně jedli, až na Roge. Ten se někam vypařil.
"Kde je ta hysterka?" uchechtl se Freddie a já pokrčila rameny. Popravdě mi to bylo jedno.
"Já ti dám hysterku." ozval se Roger, který vyšel ze stanu, převlečený v civilu.
"Ty někam jdeš?" podivil se John a nechápavě se podíval na blonďáka.
"Ano, musím si zařídit pár věcí." pronesl neutrálně a já se ironicky uchechtla.
"Tak se tu mějte, čau!" rozběhl se k cestě, kterou včera přišel on.
"Určitě v tom je ta ženská ze včerejška." řekl Brian a napil se čaje. Ostatně jako všichni, kteří ho měli. Nechápavě jsem zvedla obočí a čekala na odpověď.
"Včera se u nás stavila jedna černovláska. Myslím, že se jmenovala Sally no a naše hysterka si začala několika denní románek." vysvětlil mi Freddie. A já si začala přehrávat tu noc, kdy jsem je přistihla.. Přistihla v posteli.
Takže proto je tohle asi důvod, proč se tak chová. A taky to vysvětluje jeho ranní reakci.
"Aha." pípla jsem a srkla si čaje.
"No a co potom máte v plánu?" prořízl Brian tohle téma.
"Nevím." podívala jsem se na něj.
"Ale já vím." ušklíbl se Freddie, který následně vstal a mířil si to ke mně. Vzal mě do náručí a já viděla jen výhled na rybník.
"Nenene! Frede pusť mě!" zaječela jsem a snažila se vyvléknout.
"Ale ano, potřebuješ se probrat a trochu zchladit." zasmál se, než mě hodil do rybníka. Voda byla opravdu studená, ale myslím, že jsem ji na jednu stranu potřebovala.
"Farrokhu Bulsaro!" křikla jsem, když jsem vylézala z rybníka a sundala si svetr. Kluci se smáli a různě pokřikovali, ale najednou ztichli.
"Co je?" nakrčila jsem obočí, když jsem si ždímala vodu ze svetru.
"Jsi strašně hubená Lesley." řekl do ticha Brian a kluci němě přikývli.
"N-No, od malinka jsem drobnější." zakecala jsem a sedla si na kládu, aby nebyla mokrá deka.
"Lesley, nelži. Před dvěma měsíci si vypadala úplně jinak." přidal se i Freddie. Povzdechla jsem si. Měli pravdu a já na to neměla co říct.
"Nemám moc hlad, takže to všechno vysvětluje." pokročila jsem rameny.
"Lesley-" začal Brian, ale John ho přerušil a něco mu zašeptal.
"No, a kolik je hodin?" snažila jsem se zakecat tuhle tému, nacož se Bri ihned podíval na své hodinky.
"Půl deváté. Chceš už domů?" usmál a já přikývla. Četl mi asi myšlenky. Pomalu jsme se poskládali ze země a šli skládat pro změnu stany. John se nabídl, že mi pomůže, protože Rog odešel.
Po dokončení všeho balení a příchodu k hlavní cestě jsme zjistili, že si Roger vzal auto.
"Co teď?" ozval se nervózně John.
"Asi budeme muset jít pěšky." poznamenal Brian a rozhlédl se.
"Já ho přetrhnu." zaúpěl Freddie a my se pomalu tedy rozešli zpátky domů.
"Jsem doma." řekla jsem klidně a šla do kuchyně. S kluky jsme se zdrželi na obědě a poté u nich doma, takže bylo něco kolem půl čtvrté.
"Stalo se něco?" zamračila jsem se a sedla si na židli.
"Zlato.." podíval se na mě táta a poté svůj zrak přemístil na Jess.
"Tak co se stalo?"
"Víš, jak včera byla Lorrie u Katherine?" řekla Jess s pohledem na tátovi. Pomalu jsem přikývla.
"Když se dnes vracela domů, tak.." nadechla se Jess, a snažila se nerozbrečet. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to nebude jen tak.
"Lorrie je v nemocnici." hlesl a mě srdce vynechalo nějaký ten úder.
"Cože? J-Jak? A-a.. Proč?" zašeptala jsem a snažila se zadržet slzy.
"Srazilo ji auto.." šeptla Jess a já si stoupla.
"Jak.. N-Na tom je?" nadechla jsem se a položila batoh na židli.
"Moc dobře ne.."
"Jdu za ní. " rozhodla jsem se a šla si zpátky obout boty. I když za mnou ti dva něco volali, ignorovala jsem to. Rychlím krokem a sem tam i během jsem mířila do nemocnice, která nebyla úplně nejblíž, ale to mi v tuhle chvíli bylo úplně jedno. Hlavní byla Lorrie.
"D-Dobrý den. Jdu za L-Lorreine Cowel, je to.. M-Má sestra." vykoktala jsem ze sebe a udýchanost na tom moc nepřidávala. Sestřička na recepční si mě nehezky prohlédla.
"Pokoj číslo sedm." odsekla a dal se věnovala papírům. Rychle jsem poděkovala a vydala se k danému pokoji. Při otevření dveří jsem se málem zhroutila.
"Oh bože, Lorrie.." zašeptala jsem a z očí mi vytryskly slzy. Pomalým krokem jsem se blížila k posteli, kde ležela celá bílá, na různých hadičkách napojená Lorrie. S brekem jsem si dřepla vedle ní a chytla ji za drobnou ručku. Tak moc mě bolel ten pohled. Tak moc mě všechno bolelo. Několik minut jsem na Lorrie mluvila, i když jsem věděla, že neodpoví.
"Prosím vás. Byla by možnost tady přespat?" zeptala jsem se sestřičky, která přišla zkontrolovat Lorrie.
"Vy jste rodinný příslušník?" zeptala se a dala sestře novou kapačku. Přikývla jsem.
"Dobrá, zkusím to zařídit." pousmála se a odešla. Sledovala jsem mezitím kapky padajíc do vody a poté do kanily.
"Paní doktorka souhlasí. Zde budete spát a peníze nám dáte kdyžtak až ráno." začala sundávat plachtu a hned po jejím odchodu jsem se svalila do postele.
Takhle jsem si dnešek nepředstavovala.
