ǫᴜᴇᴇɴ?
___________________________________
"Lesley!" křikla na mě Lorrie zrovna, když jsem pila.
"Půjdeš s námi na procházku?" nakoukla do pokoje.
"Proč ne." pokrčila jsem rameny a vzala si tmavě modrou mikinu.
"Lesley, ahoj." usmála se Jess, která si navlékala kabát já kývla na pozdrav. Bylo mi od rána divně. Nechtělo se mi nic a měla jsem stažený žaludek po dnešním snu. Sama nevím, jestli tam půjdu. Sice ano, jsem pozvaná, ale snem. Zakroutila jsem hlavou, abych se z přemýšlení trochu vzbudila a vyšla ze dveří.
"Táta je v práci?" otočila jsem se na Jess, protože jsem tátu nikde neviděla.
"Ano, dneska tam musel. Ale zítra by už měl být doma." usmála se a chytla Lorrie za ruku.
"Víš, chtěla bych se tě na něco zeptat." koukla se na mě, když jsme přešly cestu a mířily si to do parku.
"O co jde?" nakrčila jsem lehce obočí a pozorovala ji.
"Dneska jdu se svou kamarádkou na koncert, tady do baru." začala. "Tak mě napadlo, když vlastně posloucháme to samé, jestli by jsi nechtěla jít s námi. S Deanem jsem o tom mluvila, souhlasil, ale prý to nemáš přehánět s alkoholem." zachichotala se a podívala se na Lorrie, která mezitím stihla utéct na hřiště.
"A kdo tam hraje?" zeptala jsem se s hraným zájmem. Tak nějak jsem tušila, že jde o skupinu Rogera, Queen. Ale asi jsem to potřebovala slyšet, nevím.
"Skupina kluků, kteří se mnou měli včera rozhovor. Freddie mi nabídnul, že bych tam mohla jít a něco hezkého sepsat do novin." usmála se a sedla si na lavičku, aby viděla na Lorrie.
Mé předtuchy se staly realitou. Chvíli jsem mlčela, protože jsem v hlavě měla boj; pro a proti. Sice ano, slyšela bych tuhle hudbu živě, ale viděla bych se s Rogerem. Zní to asi blbě, když se vídáme ve snu, ale vidět se v realitě a prohodit s ním pár slov v reálném světě, pro mě bylo celkem nepředstavitelné.
"Tak.. Tak dobře, p-půjdu." přikývla jsem a vydechla všechen vzduch z plic.
"Dobře, to jsem ráda." darovala mi úsměv od ucha k uchu, čemuž jsem se pousmála.
"Mělo by to začínat v osm a končit asi v deset." dodala a mávala na Lorrie, která se na ni smála. Mě tedy moc do smíchu nebylo, ale na druhou stranu se musím trochu odvázat a jít mezi lidi. A navíc, jsem řekla Rogerovi, že přijdu. Což už ale byla další věc.
"Už víš, co si vezmeš?" vypadlo ze mě, aby mezi námi nebylo takové ticho.
"Pravděpodobně nějaké šaty, samozřejmě aby končily u kolen." zasmála se. "A ty víš, co na sebe navlečeš?"
"Nebudu se nějak strojit. Vezmu si to, co nosím prakticky normálně. Černé ryfle a tmavě modrý svetr." pokrčila jsem rameny a vysloužila si pohled do Jess.
"Opravdu si seš jistá?" pousmála se a já přikývla.
"Nemám se pro koho strojit." uchechtla jsem se. Roger se samozřejmě nepočítal.
"Ty máš hodně ráda svetry, že ano?" usmála se a vytočila se na mě.
"Spíš je miluji." pousmála jsem se a zkontrolovala Lorrie.
"Co by jsi řekla na to, kdybychom nějaký den šly jen my dvě do obchodu?" zazubila se a přehodila si nohu přes nohu.
"To není špatný nápad." kývla jsem hlavou. Samozřejmě, že to byl špatný nápad. Nemám moc v lásce nakupování a navíc je tam dost lidí.
.
.
.
Ležela jsem v posteli a přemýšlela nad dnešním večerem. Těšila jsem se, ale zároveň se obávala a díky nervozitě jsem byla oblečená už dobrou půl hodinu.
"Lesley? Můžu?" zaklepala Jess, kterou jsem poznala podle hlasu.
"Jojo, klidně pojď." sedla jsem si prokřupala si záda.
"Myslíš, že takhle můžu jít?" uhladila si tmavě modré šaty, které opravdu končily u kolen.
"Sluší ti." usmála jsem se a ještě jednou si ji prohlédla, když v tom mě zarazila barva šatů.
"Řekla jsem si, že když si bereš tmavě modrý svetřík, tak já si vezmu tmavě modré šaty." zazubila se a já chápavě přikývla.
"Tak co, můžeme vyrazit?" stoupla jsem a zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle, i když tam vlastně nebylo co kontrolovat.
"Já myslím, že ano." usmála se a vyšly jsme společně z pokoje dolů, do chodby.
"Tak si to užijte, ale s rozumem!" křikl na nás táta, když jsem zavírala dveře.
"Ano, samozřejmě." odpověděla jsem mu i za Jess, se kterou jsme společně vyšly bok po boku k baru.
