sᴄʜᴏᴏʟ
___________________________________
"Co je?" sykla jsem a snažila se vyvléct."Lesley, přestaň hrát nedostupnou." protočil očima, ale po chvíli mi z obličeje odendal mokrý pramínek vlasů.
"Pojď domů." koukl se na mě lehce provinile a já si povzdechla. Moje nálada byla jak na houpačce. Jednou nahoře, jednou dole.
"I když řeknu, stejně mě odvedeš." zamumlám a pomalu kráčím vedle něj.
Chtěl něco říct, chtěl mluvit, ale můj výraz mu to nedovolil. Nechtěla jsem dnes slyšet nic jiného, než to, že jdeme spát.
Zvuky našich bot se nesly deštivou ulicí. Oba jsme byli promočení na kost. On by být nemusel, nikdo ho nežádal, aby přišel.
"Pojď dál, jako vždy." pronesl do ticha a odemkl. Vyzula jsem si boty a zamířila si to hned do koupelny, kde jsem si vysušila vlasy, tedy alespoň částečně. Když jsem vyšla ze dveří, zahlédla jsem Rogera, jak odnáší z jeho ložnice peřiny do obýváku. Bez jakéhokoli rozmyšlení se mé nohy vydaly tímto směrem.
Na stole stály dva hrnky čaje, takže jsem si sedla na židli a v ruce mnula horký hrnek.
"Tohle nemá budoucnost Lesley." ozval se přede mnou Roger, který si též sedl na židli.
"Co přesně nemá budoucnost?" odsekla jsem a zamíchala jahodový čaj.
"Tohle všechno." pokrčil rameny. "Naše hádky, ošklivé pohledy. A navíc, to, co se stalo minule. Nevím, co to do mně vjelo. Prostě jsem asi potřeboval ochutnat, tak na to zapomeňme prosím." podíval se na mě a napil se čaje. Jasně, zapomeňme. Ty klidně zapomeň, ale já ne. Kamarádi se jen tak líbat nemůžou. Bože Taylore, dospěj.
"Fajn." pokrčila jsem rameny. "Když budeš spokojený a začneš se chovat normálně." usrkla jsem čaje a vyhýbala jsem se jeho pohledu.
"Půjdu spát, dobrou." stoupla jsem ze židle a pomalu odcházela s čajem v ruce do ložnice.
"Dobrou noc." hlesl a poté se ozvalo vrznutí židle.
"Omlouvám se." zašeptal a očividně si myslel, že ho neslyším. Zaklapla jsem dveře a svalila se na postel. Neustále jsem se převalovala. Něco mi tu chybělo, spíš někdo. Opatrně jsem si vzala jeho malý polštářek, který tady nechal, nebo spíš zapomněl a lehla si na něj. Všechno tady vonělo po něm, což mě donutilo přemýšlet.
Zapomenout se nedá Rogere.
"Lesley, vstávej." zašeptal mi kousek od ucha táta. Zamručela jsem. Nebyla jsem vyloženě vzhůru, pouze v polospánku.
"Škola volá."
"Tak ať volá, stejně se nedovolá." řekla jsem ospale do polštáře a když ze mě táta strhl peřinu, vzbudila jsem se úplně.
"Fajn, vstávám." odlepila jsem se od polštáře a naštvaně došla do koupelny, kde jsem udělala raní hygienu, ostatně, jako každé ráno. A stejně jako každé ráno jsem si oblékla prakticky to samé, na stejný vkus. A dnes to byl tmavě červený svetřík, který mě svým způsobem uklidňoval.
"Dobré ráno, nestíhám, pospíchám, mějte se krásně!" vykřikla jsem a s kabátem a teniskami vyběhla ven. Škola byla asi dvě ulice od našeho domu, takže jsem měla prakticky něco málo času.
"A jéje, tady někdo nestíhal." zasmála se potichu má spolusedící Scarlett. Dost jsme se sblížili, ale stále se to nedá považovat za plné přátelství.
"Tiško." sykla jsem a tiše si vytáhla věci.
"Pokud chcete chodit i nadále pozdě slečno Crowel, tak se alespoň snažte, aby jste byla nenápadná." řekl s úšklebkem na rtech, když se otočil od tabule.
"P-Pardon pane Browne." nervózně jsem se usmála a dělala, že si zapisuji zápisky napsané na tabuli.
"Co dnes děláte?" otočil se na nás Mark. "Já mám dnes volno." usmála se spokojeně Scarlett a stočila pohled ke mně.
"No.. Já ještě nevím." odpověděla jsem suše. "Musím dnes pomáhat doma." snažila jsem se zakecat to, že mám dnes v plánu odpočívat a nic nedělat, tímto.
"Achjo, dobře tedy." kývl Mark s jemným úsměvem a otočil se zpátky.
"Říkám ti, ten po tobě jede." šeptla směrem ke mně Scarlett a já pouze protočila očima.
.
.
.
"Ahoj Lesley, konečně jsi tu." oddechl si táta, když jsem přišla do kuchyně.
"Ti blázni čekají nahoře." naznačil prstem a napil se kafe.
"Ah, um, dobře." přikývla jsem a pomalu vyšla schody.
"No princezna nestíhavá přišla." ozval se jako první Roger.
"Ale nech ji, každý má takový rána." zašklebil se Freddie a já si sedla na židli u stolu, protože ti čtyři okupovali mou postel.
"Máme pro tebe návrh. Co takhle o víkendu nějak zajet?" zeptal se Brian a se nechápavě zamračila.
"Jednoduše." vydechl John. "Z pátku na sobotu máme v plánu přespat na menší louce u rybníka. Znáš to, stanovačka, opékání špekáčků a tak." vysvětlil mi s úsměvem John a já přikývla.
"Jo tahle." zamyslela jsem se. "Proč ne?" usmála jsem se a opřela se zády o židli.
"To bude super!" vyjekl Freddie a objal mě. No, doufám v to. Pomyslela jsem si.
"Takže zítra ti dáme informace. Jo a sejdeme se u kavárny, myslím tuhle, co je nejblíž. Však víš." zasmál se Freddie.
"Dobře, tak pojďte, vyprovodím vás." pousmála jsem se a otevřela dveře. Všichni se narvali do dveří, jako by byli nafukovací.
"Tak.. Zatím. Uvidíme si zítra." pousmála jsem a když jsem zavírala dveře, všimla jsem si Rogerova pohledu, který mě skenoval.
Zabouchla jsem dveře a mířila si to přímo do pokoje, kde si konečně mám možnost odpočinout.
"Tati? O víkendu jedu s kl-" začala jsem s oznámením, ale on mě utnul.
"Já vím zlatíčko, já vím." zasmál se a já zavrtěla hlavou, a s tímto odešla do pokoje se konečně natáhnout.
Ti kluci jsou rychlejší než blesk.
