we met in a dream. | roger taylor

two

I když jsem už byla vzhůru, tak jsem nechtěla otevřít oči za žádnou cenu. Líně jsem vstala z postele a prohrábla si vlasy.

Při čištění zubů jsem nemohla myslet na ten sen. Nikdy se mi nic podobného nezdálo a tohle bylo tak krásné, ale z přemýšlení mě vytrhl můj výraz, který zdobil menší úsměv.
Opláchla jsem si obličej, abych se pořádně probudila a šla automaticky do pokoje, kde jsem si oblékla to samé, až na jiné triko, které bylo černé.
Podívala jsem se na visící hodiny na stejně, které ukazovali za pár minut půl osmé.
A i když nám vyučování začínalo až v osm, šla jsem probudit Lorrie ke mně do pokoje a mezitím, než přišla za mnou, už přípravená, udělala jsem jí snídani.

"Vrátila se máma?" řekla opatrně a potichu.
"Nevím." řekla jsem a nakoukla do předsíně, jestli tam má boty.
"Ano, je doma. A asi není sama." přišla jsem zpátky za ní.
"Aha." vyhrkla Lorrie a popadla rychle batoh, stejně tak i já, ale nejdříve jsem talíř dala do dřezu.
Cesta ke škole Lorrie proběhla v tichu. Každá si třídila myšlenky, ale i tohle muselo skončit, protože jsme byly u její školy.
"Tak se měj Lorrie, zase pro tebe přijdu, ano?" řekla jsem mile a dala jí pusu vlasů.
"Dobře." usmála se a utíkala za kamarádkami do školy.

Poté, co jsem odvedla Lorrie, jsem se zase vrátila k myšlenkám.
Mám strach, a stejně tak na tom je i Lorrie.
Nikdy to nedopadlo dobře, když si matka někoho dovedla. Ten pohled na ně mě ničil. Spíše vždy na jednoho z mnoha můžu, které už měla.
Neví, s jakým člověkem strávili noc, neví vůbec nic.

"Slečno Crawel!" řekl někdo přede mnou a já se prudce zastavila.
"Oh, dobrý den paní ředitelko, děje se něco?" zeptala jsem se opatrně.
"Pojď za mnou do ředitelny, prosím." řekla suše a všechny pohledy lidí před školou padly na mě. Snažila jsem si toho nevšímat, ale nešlo to.
Když jsme byly před ředitelnou, pocítila jsem úzkost.
"Na co mě potřebujete paní ředitelko?" zeptala jsem se nervózně, když jsme byli v ředitelně.
"Neměj strach." najednou se usmála a mě to začalo děsit.
"Do školy nastoupil nový žák a potřebovala bych někoho, koho můžu vytáhnout bez problému ze třídy. Vím, že máš velice dobrý prospěch, proto to bude ideální." sedla si na křeslo a mě pokynula, abych se taky posadila. Už se nadechovala, že něco řekne, když v tom se ozvalo klepání.
"Dále!" křikla a dveře se otevřeli.
"Tak tohle je nový žák, Ben." vřele se usmála.
"Dobrý den paní ředitelko." pousmál se.
"Dobrý den. Tohle je slečna Crawel, provede tě po škole a řekne ti všechny důležité informace." kývla na mě a já nejistě kývla. To mi tak ještě zbývalo.
"Tak zatím naschledanou." řekla paní ředitelka a já po boku s Benem vyšla z místnosti.
"V jaké jsi třídě?" snažila jsem se znít co nejjistěji.
"Ve čtvrťáku sekce A, myslím." poškrábal se za krkem.
"Dobře. Tím pádem ti vysvětlím vše, když jsme ve stejné třídě." snažila jsem se znít mile.
"Takže tvá skříňka je-" podívala jsem se do papíru
"Ve třetí řadě, 524. Dobře, pojď za mnou. Myslím, že už tam budou i učebnice včetně rozvrhu." poukázala jsem na skříňku a vše, co jsem řekla tam bylo.
"Jsi jasnovědka?" uchechtl se a vzal si věci na následující hodinu.
"O tom pochybuji. Vím to, takhle to je tady zavedené několik let." podívala jsem na něj a poté vyšla do vestibulu.
"Zde jsou všechny důležité informace do kroužku až po učitele a učebny, takže ti to říkat nemusím a s obědy to je stejný asi jako všude. Máš tácek, vybíráš si co chceš, ale to ti řekne určitě někdo ze třídy." rukou mávnu směrem, kde je jídelna a lehce se na něj usměji.
"A proč ne ty?" dohnal mě a skenoval mě pohledem.
"Nechodím na obědy." mykla jsem rameny a šla zpátky po schodech nahoru.
"Teď máme chemii, společnou." podotkl.
"Já vím, takže pojď za mnou." rozešla jsem se k učebně E42 a otevřela dveře.
"Dobrý den, tohle jen Ben, nový žák, provázela jsem ho po škole." vysvětlila jsem situaci a šla si sednout na své místo.
Celý den byl jako každý jiný. Ben se zpřátelil s kluky a holky byly z něj hotový. Ostatně jako ze všech kluků.