ɴɪɢʜᴛ
___________________________________
A jak jsem předpokládala, tak se i tak stalo. Roger tady zůstal. Jeho přítomnost nebyla pro mě moc ideální, ale zkuste vyhnat někoho tak tvrdohlavého, jako je Roger.
"Jsi v pořádku Lesley?" zeptal se opatrně a já jednoduše přikývla. Necítila jsem tak jako předtím. Bylo to jiné.
"Nechceš si jít lehnout?" opřel se vedle mě o stůl a pozoroval mě nespecifickým pohledem. Nevěděla jsem, co z toho vyčíst.
"Neměj starost Rogere, ano?" řekla jsem možná i trochu nepříjemně, protože se na zlomek sekundy jeho výraz změkčil.
"Promiň." odsekl jako malé dítě. To u něj bylo vlastně i normální.
"Asi půjdu už spát." zamumlala jsem a pomalu si stoupla a bok po boku s Rogerem, jsem se vydala do mého pokoje. Jess byla na nějakém zasedání a táta byl u Lorrie, jak už mi bylo před pár minutami sděleno.
Vedle Rogera bylo zajímavé stát. Celkově být v jeho přítomnosti.
"Blbá otázka, ale kde budu spát?" zabrblal Roger a já otevřela dveře do pokoje.
"Kde chceš." mírně jsem odsekla, ale neuvědomila si následky mé věty. Roger s úšklebkem, si sedl a pozoroval mě.
"To kde chceš, jsem nemyslela postel." protočila jsem očima a stála opodál, před postelí.
"Lesley.." zašteptal a prohmátl si frustrovaně obličej, i když jsem neměla tušení, kde tu frustraci nabral. Po chvilce ticha jsem si stejně na tu postel sedla a pozorovala jeho záda. Vzduch se dal pomalu krájet a nálada tady byla na bodu mrazu.
"Ty Rogere.. " začala jsem nejistě a narovnala se. Byl to blbý nápad. To byl tak blbý nápad.
Myslela jsem, že se Roger ani neotočí, raději, ale hned po vyslovení jeho jména, se otočil.
V hlavě jsem ihned začala proklínat, ale už jsem to musela doříct.
"Co se s tebou děje?" odvážila jsem se na něj podívat, přímo do očí.
"Se mnou?" zkřivil se mu automaticky obličej, když něco nechápal.
Němně jsem přikývla na několikrát si přejela dlaněmi po kolenách, když se na mě otočil celý.
"Se mnou se nic neděje." zakroutil hlavou, ale já se na něj nehezky podívala, takže ho to donutilo nemlčet. Věděla jsem pro Rogera bylo těžké mluvit o svých pocitech, a proto se v něm nedalo vyznat.
"Já nevím." nátáhl se, takže měl hlavu těsně vedle mého trupu a mnou projela vlna čehosi.
"Nechceš jít na zahradu?" ozval se z ničeho nic a sedl si.
"Proč?" řekla jsem schválně s hraným nezájmem. Přece jen mě zajímalo, co chce teď, o půl desáté dělat na zahradě.
Roger ale jen pokrčil rameny a stoupl si a s tázavým obličejem si mě prohlédl.
Těžce jsem přikývla a otevřela oči. Chtěla jsem spát a ne se loudat po zahradě. Ale i přes to jsem nakonec stoupla a jako první sešla schody a mířila si to mlčky na zahradu. Prošla jsem přes kuchyň, kde se můj krok lehce zpomalil. Chyběla mi, tak zatraceně moc. Odvrátila jsem raději pohled a otevřela posunovací dveře na zahradu. Sedla jsem si na prázdný trávník a asi i čekala na Rogera, který i po chvíli přišel a mlčky se na mě díval. Měsíční svit svítil do jeho očí, ale i tak jsem nedokázala z nich cokoli vyčíst. Pohledem jsem sklouzla zpátky přede mě. Byl tam dřevěný domeček, který patřil Lorrie, ale ta je teď na lůžku v nemocnici.
"Víš Lesley." promluvil do ticha blonďák a periferně jsem zahlédla, jak se na mě rychle podíval.
"Nevyznám se v sobě. Ztratil jsem kontrolu nad tím, kým jsem." zakroutil hlavou a napil se piva, které očividně nám vzal z lednice a zdrželo ho to.
Po pár minutách jsme se natáhli. Studený trávník mi chladil horká záda. Avšak jsem tak nějak tušila, že budu nemocná. No nejen já, i ten modroočko vedle mě.
"Nepůjdeme spát? Stejně se nám o nás nebude zdát." zamumlal a pomohl mi stoupnout.
Nechápala jsem. Nechápala jsem vůbec nic. Jeho chování. Mé chování. Chovala jsem se někdy až moc odtažitě a nepříjemně, ale neměla jsem na nic náladu. Roger. To už byla avšak jiná kapitola. Roger byl svým způsobem skvělý, ale nebyl. Chladná nálada, potom radosti na rozdávání a pak až.. Řekla bych zamilovaně, ale to je blbost, takže spíš víc citově upjatě. Byli jsme jako děti. Nedokázali jsme si cokoli říct, to, co cítíme, protože naše pocity se nedali popsat.
Jakmile jsme šli do pokoje, jakoby se atmosféra mezi námi uvolnila. Nebylo to tak tuhé.
"Dobrou noc Lesley." otočil se na mě, takže jsme leželi naproti sobě.
"Dobrou Rogere." zašeptala jsem a zavřela oči, protože jsem měla pocit, že se za chvilku pozvracím. Roger po pár minutách odpadl, ale já jsem byla stále vzhůru. Snažila jsem se nepozvracet a oddalovat případnou cestu na toaletu, ale moc mi to nešlo. Byla jsem částěčně uvězněná ve svých myšlenkách a částěčně vnímala realitu, kdy můj žaludek snad dělal kotrmelce. Rychle jsem se zvedla a se zacpanou pusou jsem doběhla k záchodu a ihned vyprázdnila můj žaludek. Nic špatného jsem nesnědla, takže to pravděpodobně znamenalo jedno. Stres. Můj žaludek očividně nezvládl takový nápor stresu, že se tohle stalo. Opřená o prkýnko, snažíc se pochytit padající vlasy a zároveň vyprázdňovat obsah žaludku.
"Proboha Lesley." přiběhl Rog a okamžitě ke mně přiskočil a posbíral mi vlasy a dal je do provizorního culíku. Párkrát mě konejšivě přejel rukou po zádech. Teprve, až jsem měla čas popadnout dech, jsem si všimla, že je jen v trenýrkách a triku. Naposledy jsem darovala míse další obsah a pomalu se oddálila, stále s culíkem.
"Na, tady máš, utři se." podal mi ubrousek a starostlivě si mě prohlédl a volnou rukou spláchl. Přidřepl si ke mně a já mu unaveně spadla na hruď, přičemž mě automaticky a rychle objal, abych sespadla na kachličky.
"Pojď, jdeme si lehnout." stoupl si opatrně, protože mě podepíral a jakmile jsme oba stáli, chytl mě pod koleny a odnesl do postele.
"Promiň mi to." zašeptala jsem a zamuchlala jsem se do polštářů, načež mě Rog přikryl. Takového Rogera jsem neznala.
"Ale v pořádku Lesley." usmál se a odešel. Následně se zhaslo v koupelně a modroočko přišel s kýblem a mokrým bavlněným kapesníkem, který mi přiložil na čelo a kýbl dal vedle postele.
"Dobrou noc a kdyby něco, tak mě vzbuď." pousmál se a přikryl se tmavě modrou peřinou, s pohledem na mě. Ale stejně se mu po chvíli oči začali klížit a on propadl spánku.
