we met in a dream. | roger taylor

cast fifteen

ᴄᴀᴍᴘɪɴɢ

___________________________________

-pátek-

Byla asi hodina po obědě a já se pomalu chystala na dnešní večer. Přesně tak, stanování klaplo.
"A nezapomeň tu teplou deku." připomněl mi John, který přišel v čas oběda, takže s námi i pojedl.
"Jasně." uchechtla jsem se a narvala ji do batohu, kde už bylo opravdu minimum místa. Byla tam teplá mikina, spacák, baterka. O stanu se prý
"A co jídlo?" sedla jsem si na zem a dívala se na Johna, pololežícího na mé posteli.
"Vím, že Roger něco vezme. Je to taková chodící popelnice." zasmál se John a já přikývla.
"Hlavně alkohol." dodala jsem a hodila do batohu pár sušenek, načež se John zasmál. Roger začal přes tento týden více pít, než normální člověk. Samozřejmě, že jsme se snažili tomu alespoň nějak zabránit, ale zkuste to tomu paličákovy vysvětlit. To nelze.
"No, dnešek bude zajímavý." zašklebila jsem se.
"To mi povídej. Fred, který vypráví historky, nadávající Roger na všechno, co existuje a uklidňující Brian, který bude hrát já kytaru. No není to super?" protočil očima brunet.
John se na počátku vůbec nezdál jako ten typ, který by pořád jen kecal. Ale teď tomu je jinak. Když má možnost, spustí a není šance ho uklidit.
"Víš. Už dlouho se chci na něco zeptat." koukl na mě a promnul si ruce.
"Ono je něco mezi tebou a Rogerem?" znejistěl a svou nejistotu přenesl i na mě. A je to tu zase.
"Co by mezi námi mělo být, prosím tě." protočila jsem očima a zapla batoh. Nechápu, co na nás pořád vidí. Ano, možná jsme byli přáteli, možná jsme i teď, ale hodně vzdálený. Mrzí mě to. Poznala jsem ho prakticky ve snu a poté i v realitě, jenže obě začíná upadat do zapomnění. Zjistila jsem, že vždy, když máme náš společný sen, vždy jde předem pryč. Nevím, co jsem mu udělala, nevím co stalo.
"Jsi v pořádku, Lesley?" promluvil, když jsem asi až moc byla zabraná v myšlenkách.
"Uh, jojo." usmála jsem se a skočila na postel vedle něj, no vedle něj, spíš polovinou těla na něj, což vyvolalo nezastavitelný smích.
"No ty se nezdáš." řekl se smíchem, když jsem se od něj odtáhla.
"Tiško." zachichotala jsem se a posadila se.
"Nemáte hlad vy dva?" ozval se ode dveří táta a v ruce držel nějaké sušenky. Po prohlédnutí jsem vyskočila z postele a převzala si mé oblíbené sušenky. Táta s úšklebkem odešel a hned po tom se pokojem rozezněl hlasitý smích.
.

.

.

"Máš všechno?" zeptala se mě naposled Jess, než jsem odjela.
"Ano, neboj se." usmála jsem se a hodila batoh na záda.
"Dobře, tak si to užijte a žádné blbosti." uchechtla se a já s Johnem protočila oči. Oba jsme vytušili, co tím naznačuje.
"Tak ahoj." poupravila jsem si batoh a s Johnem vyběhla ven, kde čekali kluci.
"No konečně." zasmál se Freddie a Brian ho plácl přes rameno. A Roger? Ten se očividně zabýval slečnou, která zrovna procházela kolem nás.
"Můžeme jet?" dala jsem si pramen vlasů za ucho a nervózně se zhoupla na špičkách.
"Samozřejmě." usmál se Bri a ujal se řízení. Tedy až potom, co skončila hádka mezi ním a Rogerem, o tom, kdo bude řídit.
"A víte vůbec kudy to je?" ozval se John, vedle kterého jsem seděla.
"Drahoušku, samozřejmě, že ano." podíval se Freddie do zpětného zrcátka.
"To známe." zamrmlal otráveně Roger, který tu nejspíš vůbec nechtěl být. Teda asi vedle mě.
Kluci sem tam prohodili slovo. Padlo tady několik témat. Například které jídlo máme s sebou, ale to se poté ozval Brian, když Freddie řekl, že má s sebou buřty na opékání. Všichni to dokážeme představit. Poté nastala menší výměna názorů, jestli je lepší jít maso nebo ne, a to se dokonce i Roger přidal.

"Vždyť ti říkám, že je to tudy do háje!" rozkřikl se naštvaně Roger.
"Pročetl sis vůbec mapu? Vždyť to je tudy!" rozmáchl rukama pro změnu Fred.
"Tady máš do háje červenou značku, tak po ní logicky půjdeš!" ukázal rukou na červenobílou značku na stromě.
"Vždyť je i tady!" zamračil se Freddie a odfrkl si. A my tři? Se zájmem pozorovali, co se z toho vyklube.
"Tak jdi třeba do prdele Bulsaro!" odsekl Taylor a nesmělo k tomu být dodáno několik narážek z obou stran.
"Tak a dost!" křikla jsem, když se Freddie s Rogerem nemohli dohodnout kudy to bylo.
"Tady jsou cedulky, tak se nimi budeme řídit a dojdeme tam." dodala jsem a rozhlédla se po okolí. Stál tam sloup, kde bylo popsáno jakým směrem se například vydat k menšímu jezeru, kam jsme údajně měli namířeno.
"Cedulky jsou k hovnu." protočil očima Roger a vydal se tou cestou, kterou si vybral. Nacož Freddie taky, takže já s Johnem a Brianem stáli na rozcestí jako tvrdé y.
"Tak, co teď?" koukla jsem se na oba, když se určitě v mysli ptali sami sebe, jestli jsou ti dva normální.
"Půjdeme tudy. Střední cesta, nejlepší cesta." ukázal Brian před sebe a já si s Johnem vyměnila pohled.
"No dobře tedy." poupravila jsem si lem batohu a vydala se s kluky po cestě, která byla šipkou vyznačena k jezeru.
"No tak to si děláš srandu ze mě!" ozvalo se někde blízko nás. Roger a Freddie. S batohy na zádech jsme se rozběhli k místu, kde se ozval křik.
"No, vidíte. Alespoň víme, že všechny tři cesty vedou jednoduše sem." pokročila jsem rameny, načež se Bri usmál a položili jsme si batohy na rovinku.
"Kolik máme stanů?" ozval se John, který začal vytahovat svůj spacák a Brian se uchechtl.
"Dobrá otázka Deaky (nebo Deacy, jak chcete^^)." poškrábal se Freddie na zátylku.
"Deaky?" vyhrkli jsme všichni naráz nechápavě.
"To zní dobře." kývl John s úsměvem.
"Je to zkrácenina jeho příjmení, myslím, že dobrá přezdívka." usmál se Freddie a já s Brianem přikývla, protože Rogerovi to bylo jaksi jedno.
"Máme dva stany." pronesl najednou Roger s pohledem na všech.
"Takže, rozložení?" ozval se Brian a sedl si na kládu, jenže tím rozpoutal ticho.
"Tak co třeba.." prohlédl si nás Freddie.
"Já budu s Brianem." vyhrkli naráz Fred a Johnem a ani mě to nepřekvapilo. Fred a Roger, to by nedopadlo dobře a John s Brianem jsou velice dobří přátelé. A já mám být s Rogerem, úžasné. Který mě momentálně propaluje pohledem.
"Tak jdeme skládat stany." zatleskal Freddie a já s Rogerem si neochotně stoupli z klády. Celá stavba našeho stanu proběhla v tichosti. A jak se později po postavení zjistilo, máme opravdu malý stan. Po prohlédnutí a kontrole stanu jsem si začala dávat spacák s batohem do stanu.
"Jdete nám někdo pomoct se sbíráním klacíků?" zeptal se po dostavení stanu Brian.
"Jen tu ale někdo musí zůstat a hlídat stany." dodal za Briana John a já se přihlásila. "Já to pohlídám a nachystám pár věcí." usmála jsem se a když tedy se kluci uráčili odejít, začala jsem chystat kameně na vyznačení ohniště, jenže jsem vždy myšlenkama zabloudila k blonďákovi, který mě nesmírně štval. A teď s ním mám vydržet jednu noc ve stejné místnosti, respektive stanu?
"Auu.." sykla jsem, když jsem omylem zakopla o kámen, který mě probral z přemýšlení.
"V pořádku?" zakřičel někdo z lesa. "Jo, asi jo." podepřela jsem si hlavu a snažila se donutit mozek ke vstání, ale neúspěšně.
"Ty jsi pako." zasmál se někdo nade mnou a vytáhl mě na nohy.
"Díky." odpověděla jsem. "Deaky." mrkla jsem na něho.
"Máte nějaké klacíky?" sedla jsem si s brunetem na kládu.
"Myslím, že jo. Brian jich měl dost." usmál se a zapřel se rukama dozadu.
"Je tu krásně." ozval se Freddie, který zrovna odhodil klacíky na Johnovu hromádku.

Kluci poté zapálili oheň a mohlo se opékat. No a Brian? Ten měl zeleninový sendvič, což nikoho asi nepřekvapilo. A jelikož Brian jako první dojedl, tak si vzal kytaru a začal hrát. Byl opravdu dobrý. Postupně jsme se přidávali k němu, ale jen zpíváním. Byla tu úžasná atmosféra a dokonce i Roger mám tušení odměkl.

"Tak dobrou noc kluci." usmála jsem se a s pohledem na hodinky, které ukazovali kolem půl jedné ráno, jsem vstala a chystala se na odchod do stanu.
"Já už půjdu asi taky." ozval se Roger a kluci mi začali ukazovat, jak strašně moc mi drží palce. Donutilo mě to usmát.
"Tak, asi dobrou noc." pronesla jsem, když jsem se uvelebila ve spacáku.
"Dobrou noc Lesley, krásně se vyspi." usmál se a jeho oči šli dost vidět, protože kluci měli venku zaplou baterku. Modrá barva jakoby svítila, ale moc nešla vidět kvůli velké zorničce. Určitě to ten alkohol.
Otočila jsem se na druhou stranu a před tím, než jsem usla mé myšlenky byli pořád u modroočka, který už oddychoval. Natočila jsem se a podívala se mu do tváře. Menší pramínky vlasů, které byli spadlé na jeho tváři, ho dělalo o to více bezstarostnějším.