New life [jikook]✔

2.

„A máš kde bydlet?”

Zase se optal.

Zakroutil jsem hlavou na nesouhlas.

„Jseš promrzlej na kost, pojď se ke mně ohřát. Dám ti i něco na jídlo a na pití.”

Proč se o mě tak stará?

„Co rád piješ?”

Tentokrát jsem už promluvil.

„Mlíčko.”

Zašeptal jsem co nejpotišeji.

„To mám.”

Kejchnul jsem.

„Ještě budeš nemocnej. Co kdybych tě vzal ke mě? Dáš si něco k jídlu taky k pití, vykoupeš se na zahřátí a já ti dám nějaké své oblečení.”

Povzbudivě se na mě podíval.

Proč to dělá? Proč se tak stará?

Nemám co ztratit, tak proč ne.

Kývl jsem.

Vzal mě do náduče a někam nesl. Choulil jsem se do klubíčka a objímal svůj promočený ocásek. Po tváři mi stekla slza.

„Co se děje, maličký? Proč pláčeš?”

Chitil mě pevněji. Byl jsem dokonce i rád. Rád za utěšení a rád za zahřátí. Objímal jsem svůj promočený ocásek a pouštěl ven další slzy.

„Noták, neplakej.” začal mě palcem hladit po noze za kterou mě držel.

Začal něco šrachat v kapse. Byl silný, držel mě jednou rukou. Byl jsem vyhladovělý to jo, ale i tak je pozoruhodné.

Zastavil se a začal odemikat dveře.

„Tak a jsme tady.” vyvalilo se na mě příjemné teplo. Skopl ze sebe boty a kamsi mě nesl. Donesl mě do svého pokoje, pravděpodobně. Položil mě na postel.

„Přikrej se ať ti není zima, já jsem hned zpátky.”

Odešel z pokoje a přivřel dveře. Zvedl jsem se z postele a odešel do rohu pokoje kde jsem si lehl. Proč je na mě tak hodný, na hybrida. Na hybridy není nikdo hodný tak proč on je? Jsme jen stvůry které mají sloužit pánovi. Sloužit jim a uspokojovat je. Bojím se. Ouška sklopená, ocásek obmotaný kolem nohy, obě jsem měl přitažené k tělu.