5.

2.1K 99 7
                                    

Nehybně jsem se krčel pod peřinou, ale byl jsem vidět. Kdo by taky přehlídl obrovskou bouli na posteli.

Vedle mě se prohloubila postel, Jungkook si sedl vedle mě. Cícil jsem se jako by se mi zastavilo srdce.

Pomalu ze mě peřinu odkryl a zasmál se nad tím jak jsem byl schoulený.

Podíval jsem se na osobu stojící nade mnou a viděl jak se usmívá od ucha k uchu. Vypadal jako takové sluníčko uvězněné v lidské bytosti.

„Jezuu, ten je roztomilý.”

Sluníčko se nademnou rozplívalo s širokým úsměvem.

Bylo hezké že jsem někomu udělal takovou radost. Zahřálo mě to u srdce a pousmál se nazpět. Po dlouhé době jsem se zase usmál. Po HODNĚ dlouhé době.

„Maličký, neboj se nás, my ti neublížíme.”

Moc jsem mu nevěřil, ale své napnuté tělo jsem povolil.

„Tohle je Hoseok ale říkám mu Hobi.”

Představil mi ho Jungkook.

„A-ahoj.”

Posadil jsem se do tureckého sedu a objímal si ocásek.

„Jé to je roztomilej ocásek.”

Stále se nademnou rozplíval a já se zase pousmál.

Začal jsem si hrát s prtama.

„Včera jsem ti udělal sendvič a zappměl ti ho dát. Dáš si?”

Kývl jsem.

„Hele, ty nejsi moc hovornej co?”

Zeptalo se sluníčko. Prudce jsem zavrťel hlavou. Jungkook mi podal sendvič a já se do něko hned zakousnul. Poznal jsem tam salát rajče a slaninu. Výborná kombinace. Mával jsem za sebou ocáskem.

„A nechceš mlíčko?”

Zeptal se mě jakmile jsem dojedl.

„A-ano prosím”

Zvedl se a odešel z místnosti. Hoseok si sedl na židli u stolu aby nemusel stát. Položil si ruku na stůl a já si všiml jak se mu na prsech něco blíská. Přiblížil jsem se k němu abych si to mohl prohlédnout. Podíval se na mě a já se odtáhl zpátky.

„Copak? Líbí se ti jak se blískají?”

Zeptal se a ruku si dal vedle haly, hřbetem ke mně.

Kývl jsem. Přiblížil ke mě ruku abych si je mohl lépe prohlédnout. Měl dva, jeden na prstě a jeden na prsteníčku. Do pokoje přišel Jungkook a oba jsme se na něho podívali.

„Co děláte?”

Optal se nás.

„Prohlíží si moje prstýnky.”

„Aha.”

Podal mi skleničku s mlíčkem.

„Děkuji.”

Hned jsem začal usrkávat.

„Nemáš zač. A kdyby si něco potřeboval, stačí říct.”

Usmál se na ně a já kývl na souhlas.

New life [jikook]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat