14.

1.6K 72 0
                                    

Televizi jsem sledoval ještě asi hodinu, ale radši bez zvuku. Proč to takhle nedělali i nám? Proč jsme u toho tak trpěly? Víc bychom si to tak užily a třeba bychom se podle toho i chovaly lépe. Televize už mě nudila a bylo mi z ní i trochu zle, tak jsem ji vypl.

Šest hodin, pořád nuda, venku tma. Že bych šel spát? Alespoň bych vstával brzy. No spát asi ne, někdo zvoní. Zvednu se a jdu ke dveřím, cestou si ještě upravím ouška a ocásek, tak aby nebyly vidět. Pootevřu dveře a naskytne se mi pohled na mně neznámého pána.

„Em, dobrý den, přejete si?”

Ten šel asi za Jungkookem. Jinak by sem nepřišel.

„Jste Park Jimin?”

Pane bože odkud mě zná? A proč jde za mnou?

„A-ano, stalo se něco?”

„Ne, nic. Jed bych vám chtěl někoho ukázat. Pojď, je to on.”

Je to on? Koho mi chce ukázat? Za rohem stál mladík který se pomalu přibližoval, měl kapuci a skloněnou hlavu. Nebylo mu vidět do obličeje ale hned jsem poznal kdo to je.

„Yoongi!”

Vypískl jsem a hned mu skočil okolo krku.

„Co tady děláš? Tak rád tě vidím.”

Do očí se mi nahrnuly slzy štěstí.

„Já tebe taky Jiminie.”

Obětí mi oplatil.

„Yoongiho taky vykopli na ulici. Prý tam už bez tebe nechtěl být. No a nakonec skončil u mě.”

Nakonec tu Yoongiho nechal abychom si mohly povídat a prostě být spolu. Že prý pak přijde domů sám. Hrály jsme karty, bohužel je neumím moc  hrát a tak jsem vždy prohrál, ale nevadilo mi to. Nakonec jsme se dívaly na televizi a u té i nakonec usly.

------

Omlouvám se je trochu kratší, ale tak snad nevadí zítra budu snad aktivnější.

Luv ya💜

New life [jikook]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat