New life [jikook]✔

6.

Povídali si a já někdy s nima. Docela jsem se tam tozmluvil. Taky jsem se hodně smál. Smál jsem se jako nikdy předtím. Taky na to nebyl čas a jelikož jsem sloužil už od mladého věku, ani jsem se smát nemohl. Nebylo čemu. Vždycky to bylo tak smutné a depresivní. Nikdo se v depresi nesměje.

No ale konec vzpomínání na tu hrůzu.

Blížila se devátá hodina když se Hoseok loučil s Jungkookem u vchodových dveří. Ležel jsem na břiše na Jungkookově posteli a hrál si s klíčema, které mi půjčil. Líbilo se mi jak cinkaly.  Jungkook přišel do pokoje a sedl si na židli kousek od postele.

„Hobi už odešel. Prej se mu líbíš. Že jsi taaaaaaaak hrozně roztomilej.”

Usmál se a já s ním.

„Jsem si všiml jak se nademnou rozplíval. Takhle široký úsměv má vždycky?”

Přetočil jsem se na záda a stále ho sledoval.

„Nó, většinou. Spíš byl zázrak když ho někdo viděl bez úsměvu.”

Pousmál se.

„Ale z tebe byl hotovej, to jak se nad tebou rozplíval jsem viděl dost jasně.”

Sebral mi klíče a já potichu zakňučel.  Nad tím se usmál a položil je na stůl.

„Já si chci ale hrát.”

Udělal jsem na něj oči.

„Můžeme si třeba povídat a líp se tak poznat. Vždyť já ani nevím jak se jmenuješ, furt ti říkám maličký. Jak se jmenuješ?”

Sedl si vedle mě na postel.

„Jimin.”

„Hezké jméno. K tobě se hodí, je takové roztomilé, jako ty.”

Zčervenal jsem a uchechtl se.

„Děkuju.”

Chvíli jsme si povídali když Jungkook navrhl že bychom se na něco mohli podívat. Kývl jsem a přesunuli jsme se do obýváku k televizi. Lehl jsem si na gauč a zamotal se do klubíčka.

„Dáme něco k jídlu a pití Jimine?”

Zeptal se mě a šel do kuchyně.

„Mlíčko.”

„Jak si přeješ. A něco k jídlu?.”

Začal nalévat mléko do skleničky a já se nemohl dočkat.

Já asi né, díky.”

Nalil i druhou skleničku pro sebe.

„Ok ale kdyžtak si řekni. Nemám s tím problém.”

Přišel ke mě a začali jsme se dívat na nějaký film který on vybral.