Svatba? Nikdy!✔️

Kapitola 8.

,,C-co?" Dostanu ze sebe nakonec. On, on mě miluje. Mě.

Vytřeštím oči. Co jsem to právě teď řekl?! Neměl jsem to v plánu, vždyť já, já ho nenáviděl! Proč to jen říkám v minulém čase? Stále ho nenávidím! Hádám se sám se sebou, ale něco mi říká, že jsem prohrál. Stalo se to, a už to nikdy nepůjde vrátit zpět.
Zamiloval jsem se do svého prince, Leviho Ackermana. A najednou si také uvědomím, že už to vlastně ani vrátit zpět nechci.

Ne, nemůže...
,,Nemůžeš mě milovat. Mě nemůže milovat nikdo."

,,Ale může. Může, a klidně vám to dokážu!" Na to se nad něj nakloním, a políbím ho. Do tohohle polibku vkládám všechny emoce, všechnu lásku, kterou jsem se tak dlouho snažil sám před sebou zapřít...

,,Ne... Vždyť já- já jsem zkažený! Zkažený, zlý, ledový..."

Tentokrát, poprvé za celou tu dobu protočím oči já.
,,Tak znova," řeknu, a opět ho dlouze políbím.

Po polibku se zahledím do jeho smaragdových studánek, a najednou to vidím. Všechno. Vidím v nich všechnu tu lásku, všechny ty emoce. A najednou cítím, že tohle je to, na co jsem měl přijít už tu noc, co jsem ležel u Erena a pozoroval jeho klidnou spící tvář. Láska...
,,Já tě taky miluju, Erene. Moc..."
Tentokrát si do procítěného polibku přitáhnu já jeho. Stejně jako on se do něj snažím vložit vše. Chci aby věděl, co cítím. Zvláštní, vždycky jsem chtěl, aby si lidé mysleli, že necítím nic. A pak přijde Eren, a já se snažím, aby ve mě všech těch citů našel co nejvíc. Na jinou stranu, taky jsem si myslel, že jsem na holky...

Moje smaragdové oči se rozzáří. Miluje mě. Užívám si jeho polibek a když se naše rty kvůli nedostatku vzduchu oddělí a spojuje je pouze proužek našich slin, usměji se.

Sliny... Za jakýchkoli jiných okolností bych řekl, že tohle je nadmíru nechutné, ale teď... Teď mi to přijde krásné. Opět Erena políbím a potom... se usměji. Já, ten, který se normálně nikdy neusmívá.

Princ mi ukáže ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděl. Nepřestávám se usmívat, poté si ale vzpomenu na tělo toho chlapa, které stále bezvládně leží na zemi.
,,Kdo je to?" Zeptám se a kývnu hlavou směrem k tělu.

,,Erwin, můj nevlastní bratr." Pronesu s notnou dávkou opovržení. Nenávidím ho. A on mě. Ne, tentokrát to opravdu není špatně pochopená láska...

,,Ale, co s ním?"

,,Pojď," řeknu a vydám se k bráně paláce. Tam jednomu ze strážných řeknu, že mne Erwin napadnul. Ne, vážně nemusí vědět, že jsem byl málem znásilněn. Bez zbytečných dotazů mi slíbí zavedení Erwina za královskou doktorkou a následně do žaláře. Poté se otočím, a s Erenem v patách se vydám do svého pokoje. Tam za námi Eren zavře dveře, a já se vyčerpaně posadím na postel. Až teď na mne dolehnou všechny události minulých asi 15 minut. Bože... Co kdyby se mu to povedlo?

Chvíli přemýšlím jestli to nebude bráno jako drzost, ale nakonec se posadím k princi na postel.
,,Už na to nemyslete, pane. Je to pryč."

Svůj pohled opět stočím k Erenovi.
,,Děkuju. A tykej mi. Jsem Levi."

Usměji se.
,,Děkuji ti, Levi." Jeho jméno vyslovím s takovou dávkou něžnosti, až to mne samotného zaskočí.

Vysloví mé jméno a já se musím usmát, jinak to nejde. Co to se mnou je? Ptám se sám sebe. Ale odpověď protentokrát není zas tak těžké najít. Ten, jehož lidé nazývají ledový princ, se zamiloval.