Svatba? Nikdy!✔️

Kapitola 36.

Je to tu!
Dnes je ten den! Den, kdy přestanu být Historia Reiss, kdy se ze mne stane Historia Fritz. Den, kdy se vezmeme. Den naší svatby.
,,Jsem tolik nervózní..." zašeptám. Sedím ve voze taženém třemi býlými koňmi, ve kterém jedu za ženou, která mi upraví vlasy, také si tam na sebe vezmu šaty a prostě mne nějak... zkrášlí. Levi sedí vedle mne. Jsem mu neskutečně vděčná, že toto absolvuje se mnou. S Ymir je jedna její kamarádka, moc jí neznám, ale Ymir se s ní zná, prakticky už od dětství. Schválně, na co teď asi myslí...

Chytím ji za ruku, kterou následně stisknu.
,,To je v pořádku, Hiss. Je normální, že jsi nervózní, je to tvůj velký den. Ale můžu tě ujistit, že vše dopadne ještě lépe, než si vůbec dokážeš představit." Řeknu ve snaze povzbudit ji. Vidím na ní, že se stresuje...

,,Děkuju ti, Levi, ale co když se něco pokazí?" Zeptám se, jelikož to je otázka, která v mé hlavě koluje poslední týden neustále.

,,Hiss, co by se mělo pokazit? Myslíš, že ti Ymir řekne u oltáře ne? Ale prosimtě..."

,,To ne, spíš, že třeba zapomenu, co mám říct, nebo že se na svatební hostině nebude nikdo bavit a bude takové to hrobové ticho, nebo..." Vyhrknu ze sebe skoro na jeden nádech.

,,Hiss, v klidu. To se nestane. Všechno proběhne v naprostém pořádku a co se slov, která chceš říct týká, svůj slib sis cvičila tak dlouho... V Hospůdce, přede mnou, vsadím se, že i doma před zrcadlem a na hodinách ve škole. Umíš to perfektně." řeknu pevně.

,,Děkuju ti. Že tím vším procházíš se mnou, že mi pomáháš. Všechno to pro mně strašně moc znamená, víš?" Řeknu upřímně a dívám se mu u toho do očí.
,,Děkuju."

Jen se pousměji a stisknu její ruku o něco pevněji.
,,Víš, jak kdysi řekla jedna má úžasná kamarádka, to přátelé dělají. To přátelé dělají." Zašeptám a ona mne obejme kolem krku.

__________

,,Jak vypadám?" Zeptám se, když žena, která mne upravovala uzná, že hotovo.

,,Nádherně, přímo kouzelně, Hiss. Vsadím se, že Ymir zvládne jen koukat s otevřenou pusou." Řeknu a ukážu jí zdvižené palce. Moc jí to sluší, vypadá jako princezna. Vlastně mnohem lépe, než princezny, protože ony byli vždy hrozně umělé, vychovávané pro vládnutí, neměli nic vlastního, ani názory a vše se na nich blyštilo, až to bolelo do očí. Kdežto Historia je opravdová. A to z ní dělá někoho krásnějšího, než princezny.

,,Děkuju ti, Levi." Řeknu a plaše se usměji.

,,Tak pojď, vůz už čeká." Řeknu a vyrazím směrem pryč z budovy.

________

Louka, na které se to vše stane je plná květin. Obloha je bez jediného mráčku a vše je tak nádherně barevné... Za chvíli už přijedou dva vozy, první, pravděpodobně s Historiou odjede dál, aby zatím nevěstu nikdo neviděl, zejména ne Ymir. Tvrdí, že by jim to prý přineslo smůlu, kdyby viděla nevěstu upravenou ještě před samotným obřadem. Ymir, která je oblečená jako ženich vystoupí mnohem blíže. Oblečení má černé a moc jí to sluší. Její dlouhé vlasy jsou zapletené do copu, který má přehozený přes rameno.

,,Nebude vadit, když se ještě skočím pozdravit s Erenem?" Zeptám se.

,,Ne, vůbec, jen jdi." Řeknu klidně.
,,Přeci tu se mnou nemusíš zůstávat, nedržím tě." Poznamenám s úsměvem.

,,Já vím, ale já tu s tebou chci být." Odpovím vesele.
,,A děkuju. Za chvilku budu zpět." Řeknu ještě a vydám se hledat to své trdlo.

,,Levi!" Zavolám šťastně, když zahlédnu menší postavu s hnědými vlasy stojící vprostřed davu a rozhlížející se kolem sebe.

,,Erene!" Zavolám úlevně, když ho konečně zahlédnu a prorazím si k němu cestu skrze dav.

,,Copak tu děláš? Co Historia?" Zeptám se překvapeně.

,,Obyčejné "ahoj Levi" bych uvítal raději. Přišel jsem za tebou." Řeknu s úšklebkem.

Usměji se a věnuji mu polibek na rty.
,,Promiň." Řeknu jen a přitáhnu si ho k sobě do objetí.
,,A jak jste to všechno zvládli?"

,,Nechci se chlubit, ale přímo perfektně. Historia bude skvělá nevěsta, sluší jí to." Řeknu vážně. Pak se ale usměji a políbím Erena na nos.
,,Ale až tě jednou požádám o ruku, věř, že ty budeš ta úplně nejlepší nevěsta!" Řeknu vesele.

,,Ty mě jednou požádáš o ruku?" Řeknu téměř zasněně. Pak se ale vzpamatuji.
,,Počkej! Jak jako nevěsta!? Já na sobě šaty mít nebudu!" Řeknu rozhodně.
,,A šperky taky ne, na to zapomeň..."

,,Ale notak, zlato, umíš si představit, jak moc by ti to v tom slušelo?" Zeptám se zcela vážně.

,,Vím, vypadal bych přinejlepším jako strašák." Poznamenám s úšklebkem.
,,Mě jako nevěstu v šatech neuvidíš."

,,Jak myslíš." Odpovím jen. Však já na něj ty šaty jednou dostanu. Bude vypadat nádherně... Věnuji mu ještě jednu rychlou pusu.
,,Tak já už jdu, za chvíli to začne." Řeknu s úsměvem.

,,Jen běž, zlato." Řeknu a s úsměvem mu zamávám.

Ve dveřích se objeví hnědovlasá hlava mého svědka a kamaráda.
,,Levi..." řeknu úlevně. Už jsem se bála, že to nestihne, jelikož já ho jít hledat nemohu a moje mamka, která mne bude doprovázet k oltáři nevěděla, jak Levi vypadá. Už tak to stihla jen tak tak...

Stojíme na konci cesty, připraveni vyrazit. Ymir už čeká u oltáře, ale je to daleko a já tak na ni zatím moc nevidím. Její otec stojí kousek za ní, její svědkyně přímo u ní.

Začne hrát hudba. Je to znamení, že máme vyrazit. Tolikrát jsem to trénovala, aby mi vyšli kroky na hudbu a po ukončení písně jsem tak byla přesně u Ymir, teď se mi ale vše jakoby vypařilo z hlavy. Vyděšeně se podívám na mamku, ta se ale jen usměje a pomalým krokem vyrazí vpřed, já vedle ní. Nikdy jsem jí nebyla tolik vděčná...

Hudba dohraje a má nevěsta v té tobě stojí přímo naproti mně. Vypadá nádherně... Tedy, ona vždy vypadala nádherně, ale teď... Teď je to něco tak úžasného...
Chytím jí za ruku a obě se otočíme směrem k muži, který nás má oddat.

Bože, to ten chlap musí tak dlouho mlít? Vždyť já ani nevím, o čem přesně mluví a to se ho snažím poslouchat, jak jen můžu! Myslím, že ani on sám přesně netuší, co vlastně říká... Ale je to děsně dlouhý! To to nemohl zkrátit?
A pak konečně přijdou na řadu sliby. Historia i Ymir vše řeknou bez chybičky, tak, jak si to nachystaly. Hiss se na mne šťastně usměje a já jí ukážu vztyčené palce.

,,Táži se vás, berete si, Ymir Fritz, zde přítomnou Historiu Reiss za svou právoplatnou manželku, budete při ní stát v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě, ve zdraví i v nemoci, dokud vás smrt nerozdělí?" Zeptá se mne ten muž. Podívám se Historie hluboko do očí, snad abych tak dokázala, jak upřímně to myslím.
,,Ano."

,,A vy, Historio Reiss, berete si zde přítomnou Ymir Fritz za svou právoplatnou manželku a budete při ní stát v dobrém i ve zlém v bohatství i chudobě, ve zdraví i v nemoci, dokud vás smrt nerozdělí?" Šťastně se usměji a z mého oka vyteče jedna slza nepopsatelného štěstí, následovaná spoustou dalších.
,,Ano."

,,Můžete se políbit." Řekne ten chlap.
A ženich obejme nevěstu kolem pasu, ona jeho kolem krku a věnují si dlouhý a láskyplný polibek, který vše zapečetí a otevře bránu novému světu, novému životu, do kterého vstoupí jako manželé...