Svatba? Nikdy!✔️

Kapitola 13.

Když se probudím, nástěnné hodiny visící na zdi naproti mně ukazují osm hodin. Chci se zvednout, ale uvědomím si, že nemůžu. Drží mne dvě pevné ruce obmotané kolem mého pasu. Otočím se a spatřím Leviho klidnou spící tvář. To je snad poprvé, co jsem se probudil a on ještě spal, pomyslím si. Vypadá tak spokojeně, nic ho netíží. Je jako anděl... Neodolám, skloním se k němu a lehce, jako by byl křehká panenka, které může sebemenší dotyk ublížit, ho políbím.

Pomalu otevřu oči. Přímo přede mnou září dva smaragdy, ty oči, v jejichž hloubkách bych se dokázál utopit.
,,Dobré ráno, Erene." Zašeptám a políbím ho.

Usměji se a polibek Levimu oplatím.
,,Tobě taky."

Podívám se na hodiny před sebou.
,,Osm ráno!" Vykřiknu v úžasu.
,,Já spal do osmi ráno..."

Zasměju se nad Leviho překvapeným výrazem a vylezu z postele, obléknu se a z jídla, které s sebou máme vytáhnu to, co máme zabalené v balíčku označeném nápisem "snídaně."

Po snídani si opět naskládám všechny věci do batohu abych mohl vyrazit.

Mě se na další cestu tolik nechce... Ale když Levi myslí, že bychom vyrazit měli, tak bychom nejspíš vážně měli... začnu si skládat věci, ale vyruší mne dění za oknem.
,,Levi!" Zavolám šeptem.

Narovnám se a podívám se, kam Eren ukazuje. Kolem našich oken projíždějí vojáci, na jejichž koních se skví znak říše Ackermanů. Rychle se natisknu na zeď vedle okna aby mne nebylo vidět, Erena stáhnu k sobě. Ložnice, ve které se právě nacházíme je sice až v patře, ale jistota je jistota. Maličko se nahnu a koutkem oka pozoruji dění za oknem. Jestli otec používá svou oblíbenou taktiku na hledání čehokoli, jsme v háji. Doopravdy. Sleduji velitele Bertolda, jak rozdává rozkazy. Za chvíli k němu přijde jeho pobočník Reiner, ta žena, která včera dělala na BPP s ním. Zvědavost mi nedá a já nepozorovaně pootevřu okno, abych slyšel, co si ti pod námi říkají.
,,Nebojte, nebude to trvat dlouho."
,,Dobře, tak se ptejte." Odpoví ta dáma.
,,Řekněte nám čísla všech domků, které jste včera pronajala nebo prodala."
,,Nooo..." zamyslí se a začne ze sebe sypat čísla, která mi absolutně nic neříkají.
,,A pak ještě támhleten." Řekne a ukáže na náš dům.
,,Ten si kupovali dva chlapci, zřejmě pár, drželi se za ruce a líbali se, viděla jsem to z okna. Přísahám! Oba bruneti. Jeden měl takovou příšernou patku. To vám bylo něco, jednomu jsem dokonce musela vysvětlovat, kdo že vlastně naší organizaci založil..."
,,Říkáte, že se drželi za ruce a líbali?" Poté se Bertold otočí na zbytek strážných.
,,Prohledejte všechny domy. Tenhle nemusíte. Princ není žádný Buzerant!" Na to si posměšně odfrkne. A to jsem ho měl docela rád... Fajn, s ním už se nebavím. Po tom, co toto řekne, se v Reinerových očích smutně, ale po chvíli zlomyslně blýskne. Ušklíbnu se. Tohle bude ještě zajímavé, pro oba dva...
Tiše opět zavřu okno a zády ke zdi se sesunu na zem.

Sednu si vedle Leviho a tiše si oddychnu.
,,Co teď?"

,,Jak znám "geniální taktiky svého otce," budou to tu prohledávat jak nejlépe to půjde, ale potom se přesunou dál a už se sem nevrátí." Pak se ale zamyslím.
,,Erene? Nechtěl bys tu zůstat? Jako v tomto domku, v téhle vesničce?"

,,T-tady?" Zeptám se s nadšením.
,,Vážně bychom mohli?" V mých očích se šťastně blýskne.

Lehce se pousměji.
,,Mám to brát jako ano?"

,,Jasně!" Řeknu nadšeně a vlepím Levimu rychlou pusu. Musím se hlídat, abych nezačal pištět radostí. (Nemůžeme si dovolit, aby nás někdo z těch strážných slyšel...) Já jsem tak nadšený! Můžeme tu zůstat! V tomto krásném domku, spolu. Bez předstírání, že jsme ve skutečnosti jen princ a jeho sluha!