Svatba? Nikdy!✔️

Kapitola 20.

,,Historio, já to nedokázal..." řeknu zničeně. Sedíme zrovna v jedné kavárně. V pátek jsem Historii sice nabídl, že se sejdeme někdy, tudíž jsem nečekal, že se to stane už další den, ale já se potřeboval někomu svěřit. První bych se samozřejmě s čímkoli svěřoval Erenovi, ale tady to nepřipadá v úvahu, navíc je teď někde venku s Mikasou...

Lítostivě se na něho podívám. Když ke mně dnes odpoledne přišel a zeptal se mne, jestli by se mi s něčím mohl svěřit, neváhala jsem ani minutu. Proto jsem teď zde.
,,Co se stalo, Levi?" Zeptám se ho znovu.

,,Včera, já... Chtěl jsem si s ním promluvit. S Erenem. Ale opět jsem selhal, já to nedokážu, Historio. Vždy když máme alespoň trochu soukromí, jelikož už u nás není Mikasa, nedokážu se odhodlat k hádce, protože na to jsou ty minuty až moc cenné. Bojím se, že když bych se s ním pohádal, ztratil bych ho nadobro..." složím hlavu do dlaní. Tohle bych nikdy dříve neudělal. Ukazuji city před někým cizím... Nejdříve se mi pod mou ledovou masku dostal Eren a teď... teď i Historia. Jak se jí to jen povedlo? Za tak krátkou dobu? Může za to snad zoufalství a strach o Erena, kterého jsem se poslední dobou nemohl zbavit? Nebo ta dětská nevinnost, která z ní čiší, která snad napomáhá k dojmu, že právě ona mne nebude soudit? Že mne pochopí a vyslechne?

,,Ach, Levi..." Povzdechnu si.
,,Nestratíš ho. Víš, když nad tím zpětně přemýšlím, když si vybavím všechny ty pohledy, které tak často věnuješ ty jemu, ale i on tobě... dříve jsem je nechápala, ale teď už ano. On tě miluje, Levi. Nestratíš ho, tím jsem si jistá. Musíte to vyřešit, jinak se nikdy neposunete dál." Řeknu mu upřímně. Veškerý strach, který jsem předtím z Leviho měla, jakoby se vypařil. Zjistila jsem, že je to úplně normální člověk, který cítí. Myslím... myslím, že ho začínám mít ráda. Jako dobrého přítele, kamarádsky.

,,Ale co když ne? Historio, já o něj nedokážu přijít..." Řeknu téměř zoufale.
,,Ztratil jsem ho v práci, na cestách z restaurace a také do restaurace, přišel jsem o něj dokonce i o víkendech. Zůstaly mi jen večery, Hiss. Nemohu přijít i o ty..." I na zítra už mají plán. Ničí mne to. Ničí mne, že vím, že ho pomalu ale jistě ztrácím, proto se snažím zuby nehty udržet si alespoň ten poslední kousek. Už od toho výletu jsme spolu neměli sex. Nic mezi námi v tomto směru nebylo. Eren se nezdá, že by jevil nějaký zájem a já prostě nemohu. Nejde to. Po příchodu z práce se prostě každý zvlášť vysprchujeme a lehneme si. Usínáme v jedné posteli, Eren ale většinou vytuhne zády ke mě mnohem dříve, než já, zatímco já se snažím nenápadně stírat slzy, které mi v tu dobu začínají stékat po tvářích. Dříve jsem nikdy takto nebrečel. Jen jednou, když zemřela mamka, ale pak už nikdy. Ne tolik, tak dlouho. Až teď, kvůli Erenovi. On mne mění. Ne, oprava, on už mne změnil. Zlomil ledovou skořápku kolem mého srdce a ukázal mu, že může milovat a být milováno. A právě to mne tolik bolí. Kdyby se to nestalo, nikdy bych takto nebrečel. Nikdy bych vůbec nebrečel. Ale on mne změnil a já jsem teď o tolik slabší... Ale stojí mi to za to, protože mohu být s ním...
Ano, přesně tak. Tohle se teď stalo z ledového prince, arogantního a bezcitného Leviho Ackermana, budoucího vládce království Ackermanů. Troska. A nejhorší na tom je, že bych tou troskou byl klidně do smrti, kdybych mohl být s Erenem alespoň o trochu víc...

Vidím, jak se začal utápět ve svých myšlenkách. Tuším, na co asi myslí. Trápí se, ale to nepřestane, dokud to mezi sebou nevyřeší.
,,Levi, odpověz mi na jednu otázku. Stačí jen jedna jediná odpověď, podmínkou ale je, že musí být pravdivá. Pokud odpovíš kladně. Už tě nechám být. Souhlasíš?" Cítím s ním. Rozumím mu, ale musíme se od něčeho odpíchnout, proto se ho na to musím zeptat.

,,Dobře." Odpovím po chvíli přemýšlení. Věřím jí. Při cestě do kavárny, ve které teď sedíme jsem jí vyprávěl o nás dvou. O mně a Erenovi. Fakt, že jsem byl princ jsem samozřejmě vynechal. Věřím tomu, že to nikomu neřekne a že ke mně bude upřímná.

,,Říkal jsi, že o něj nechceš přijít. Vyprávěl jsi mi o minulosti a o tom, co jste spolu zažili. O smíchu a chvílích plných štěstí. O tom, co bylo.
Ale řekni... jsi teď šťastný?"

,,C-cože?" Vyhrknu ze sebe. Tuším, na co naráží, ale přemýšlet o tomhle tolik bolí, že můj mozek prostě odmítá přijmout fakt, že se Historia zeptala právě na toto.

,,Jsi skutečně šťastný takto? Nenalhávej si, že se nic nezměnilo. Že je vše při starém. Levi, vždyť ty víš, že není..." Řeknu tiše. Vím, že je nepříjemné takto nad tím přemýšlet, ale on musí.
,,Vždyť já to kdysi sama zažila..." vyklouzne mi po chvíli z úst.

Nechápavě zvednu pohled.
,,Co se stalo, Hiss? Ona Mikasa..."

,,Ne, Mikasa ne. Byl to někdo jiný, ale na tom nezáleží. Nezáleží na tom, kdo to byl. Důležité bylo, že já tak šťastná nebyla. A nemohla jsem být, pokud bych něco neudělala. Ale já to radši nechala být..." řeknu šeptem se sklopenou hlavou. Stále mi vadí se k tomu vracet, ale už né tolik. Je to pryč, je to minulost.
,,Nakonec jsme se rozešli. Už to tak dál nešlo. Už... bylo pozdě."

,,Hiss, to je mi tolik líto." Řeknu upřímně a krátce ji obejmu.

,,Nemusí. Je to pryč. Už dva roky chodím s někým jiným. Ona je úžasná..."

,,Ona?" Zeptám se překvapeně. Nevěděl jsem, že je Historia na holky... Na jinou stranu, nejspíš proto má pro mne a Erena tolik pochopení.

,,Ano, jmenuje se Ymir. Miluji ji a ona mne." Na to se zasněně usměji, pak ale opět zvážním.
,,Teď je ale řada na tobě, Levi. Můj vztah se sice zničil, ale tobě se to samé stát nemusí.
Řekni, jsi takto opravdu šťastný?"

V hlavě se mi vybaví všechny chvíle, které poslední dobou zažívám. Všechny slzy a smutek. Nikdy bych nečekal, že něco takového řeknu, ale jinak to nejde. Je mi to líto, ale na našem vztahu teď poslední dobou prostě nemohu zahlédnout jakékoli světlé stránky. Nemohu zahlédnout to štěstí, které jsem dříve v jeho přítomnosti cítil neustále.
,,Ne, nejsem." Odpovím tiše, ale vím, že mne Historia slyšela.

Smutně se na něj usměji.
,,A ani nebudeš, dokud se nerozhodneš pro to něco udělat. Promluvit si. Bude to těžké, ale nakonec vše dobře dopadne. Uvidíš. Občas prostě musíme něco obětovat, abychom se posunuli vpřed. Ale stojí to za to. Vy dva jste spolu až moc krásný pár, na to, aby jste byli smutní."