Kapitola dvacátá třetí

81 7 10
                                    

Ticho nemocničního pokoje rušilo jen tiché bzučení přístrojů. A taky Lizin hlas.

„Včera se stavoval Karl," sdělovala muži ležícímu na lůžku. „Víš jak jsem ti posledně říkala, že mají s Debris krásného, zdravého chlapečka. No tak tentokrát ho měl s sebou. Je to vážně ňunísek. Ale co je větší legrace, je taky Skokan. A víš jak na to přišli? Asi před týdnem se něčeho lekl, nějakého hlasitého zvuku, to se miminkům stává, víš, ale místo aby se rozbrečel, prostě skočil pryč. Karlovi trvalo skoro hodinu, než ho našel. Takže teď ho radši nepouští z očí. Proto ho měl taky s sebou. Teda tvrdil on, ale já myslím, že se chtěl prostě pochlubit. Samozřejmě se ptal na tebe, jak se daří, s mimčem ho dovnitř nepustili, to víš, předpisy. A pozdravuje. Mám ti vyřídit, že přeje brzké zlepšení."

Daren nijak nereagoval. Ani nemohl. Od návratu ze Srdce byl v kómatu. Upadl do něj hned po posledním skoku, který je s Karlem dostal pryč od Srdce. Ani je nedostal až na Zem. Skončili tak tak na hranici Požíračova hájenství, nebo spíš toho, co jím donedávna bývalo. Zbytek cesty už musel zvládnout Karl. Jelikož Zemi nijak zvlášť neznal, dotáhl Darena na Ottovu farmu, doufaje, že už se o něj nějak postarají. Ke svému překvapení tam našel kromě Otty a Táni i Liz, která sice naprosto netušila, co se s ní v uplynulých týdnech dělo, vlastně ani neměla ponětí, že nějaké týdny uplynuly, ale jinak byla naprosto v pořádku. Karla to vyjevilo natolik, že jí Darena vrazil s velice stručným vysvětlením nesoucím se zhruba v duchu „Požírač je kaput, Daren zkolaboval, musím zjistit, co se děje" a zmizel.

Znovu se objevil asi za dva týdny, s informací, že mnohovesmír se krásně vzpamatovává z područí Požírače. Na světy, které spolkl se pomalu, ale jistě vrací život. Jako by se jen probouzely z dlouhého zimního spánku. Dokonce i ztracení Skokani se vraceli. Zjevně z nich Požírač opravdu dělal své Čmuchaly a s jeho zánikem se jim pomalu vracela jejich skutečná podstata.

Když to Karl Liz líčil, oči mu zářily jak lampičky. Svět, ze kterého pocházel se sice ještě neprobral, celé probouzení postupovalo od středu, ale teď už věřil, že si Daren nevymýšlel, když mu tvrdil, že je návrat Debris možný.

Bohužel, Daren si svůj triumf nemohl nijak vychutnat. Ležel v nemocnici, napojený na přístroje, bohužel však stále v kómatu. A kómatu zůstával i nadále, přes to, že podle všech vyšetření byl naprosto v pořádku a neměl tedy jediný důvod v něm setrvávat. Lékaři jen bezradně krčili rameny, a ač neradi, přiznávali, že jsou s rozumem v koncích. Karl dokonce přitáhl lékaře Skokana, doufaje, že by mohl přijít na něco, co ostatní přehlížejí, ale dostalo se jim jen stejného krčení ramen.

Liz doufala, že by mohla pomoct ona tajná organizace, která měla na svědomí Darenovu proměnu ve Skokana, ale krysákovitý tajný agent jako by se propadl do země a nikoho jiného z té organizace neznali. Nezbývalo jim tedy nic jiného, než čekat a doufat.

A tak Liz čekala. Navzdory snahám své rodiny a vlastně i navzdory nemocničním předpisům si prosadila, že může u svého vyvoleného zůstávat ve dne v noci. Proseděla u jeho lůžka hodiny a vyprávěla mu úplně všechno, co jí přišlo na jazyk, nebo ho prostě jenom držela za ruku a snažila se neplakat. Což se jí ne vždycky podařilo. I teď se jí přes zdánlivě lehký tón koulely po tvářích slzy. Utřela je hřbetem ruky, s povzdechem se schoulila v křesílku, které si nechala do Darenova pokoje nastěhovat a zavřela oči. Nechtěla spát, jen si možná trochu zdřímnout, ale únava uplynulých dnů a nocí ji přemohla a ona během pár vteřin upadla do hlubokého spánku.

Zdálo se jí, že je na louce strýcovy ovčí farmy. Vlastně to ale nemohla být farma, protože louka se nezdvihala od prašné cesty, ale od šumícího moře a taky tráva byla mnohem zelenější, asi jako na reklamních fotografiích cestovních kanceláří. A nad hlavou jí létali úžasní, mnohobarevní ptáci a ovce tam sice byly, ale vůbec nevypadaly jako ty strýcovy bečící koule vlny. Vypadaly spíš jako obláčky na nožičkách a když bečely, znělo to neuvěřitelně melodicky. Co bylo ale hlavní, vedle ní stál Daren. Živý a zdravý.

KlišéKde žijí příběhy. Začni objevovat