Kapitola čtvrtá

64 15 15
                                    

Ve které nás čeká romantická jízda vlakem.

Dnes v noci Darena noční můry netrápily. Nejspíš proto, že vůbec nespal. Celou noc strávil balením, kontrolou zabaleného a pak znovu balením všeho, co při té kontrole vytahal. V mezičasech pak pravidelně kontroloval čas, jestli už nemá vyrážet. Na tom v jeho případě nebylo nic zvláštního. Do obdobného stavu se dostával vždycky, když měl cestovat dál, než přes město. I proto se snažil jakémukoliv cestování vyhýbat. Jenže ...

Liz mu včera prozradila, že se nejspíš vidí na dlouhou dobu naposled. Vlastně šlo o jediný týden, který měla strávit u své tety a strýce na jakési farmě, či co, ale pro Darena byla nesnesitelná i představa jediného dně bez Liz. Natož pak celého týdne. Proto, když Liz nevinně navrhla, že by mohl jet s ní, bez váhání kývl. S Liz po boku to ostatně vypadalo tak snadné. V tu chvíli byl ochoten okamžitě nastoupit do jakéhokoliv dopravního prostředku, na který by Liz ukázala. Jenže Lizin vlak jel až v sedm ráno a ve chvíli, kdy se Daren ocitl sám doma, ocitl se také ve stavu stabilní paniky. Co když si nezabalí něco, co je nutné? Třeba slipy? A co když vyrazí pozdě a vlak mu ujede? Díky tomu si během noci asi tak desetkrát zabalil a vybalil a nakonec dorazil na nádraží s kufrem velikosti hrošího mláděte, víc jak hodinu před smluveným srazem. Teď nervózně přešlapoval ve vstupní hale a nervózně pozoroval vstupní dveře, očekávaje Lil toužebněji, než židé mesiáše. Náhle mu čísi ruce zakryly výhled.

„Hádej, kdo to je?" ozvalo se mu těsně u ucha. Daren naskočil skoro dvacet čísel a prodělal krátkou srdeční zástavu z leknutí. Vzápětí prodělal druhou, když mu došlo, komu ten hlas patří, ale to už svíral Liz v náručí.

„Já se tě nemohl dočkat," šeptal jí do vlasů. „Kudy jsi přišla?"

„Zadem. Mamka tu dělá. To jsem ti neříkala?"

Daren zdvihl z Liziných vlasů hlavu setkal se s pohledem zhruba padesátileté ženy, která je sledovala s zjevnou směsicí rozporuplných pocitů. Daren rychle ukryl obličej zpátky v Lizině blonďaté hřívě, než bude nucen k nějaké interakci s rodičkou své lásky.

„To tedy neříkala," zamumlal. „Řekni, že jste přišly spolu až teď."

„To ne. Máma dělá od pěti. Proč?"

„Ale jen tak." Takže ho nepochybně viděla, jak tu už hodinu postává a pozoruje dveře. No bezva. Snad si to prostě vysvětlí jako důsledek jeho zamilovanosti a ne jako totální neschopnost.

„Vím, že jsem říkala, že mají teta se strejdou farmu, ale neříkej, že sis s sebou zabalil koně," přetrhla Liz jeho pochmurné myšlenky.

„Co? Co? Aha. To ne. Já jenom, že nemám ponětí, co na takovou farmu budu potřebovat. Asi mám spoustu věcí úplně zbytečně. Já, no, obvykle si balím víc než potřebuji," přiznal Daren rozpačitě a cítil, že začíná rudnout. Z rozpaků ho naštěstí vysvobodilo hlášení, že vlak, kterým mají jet bude přistaven k druhému nástupišti.

Ranní vlak byl poloprázdný. Darenovi s Liz se podařilo dokonce zabrat jedno kupé jen pro sebe. Uvelebili se spolu na sedačce obrácené po směru jízdy a aby odradili případné další cestující, obsadili protější sedačku svými zavazadly. Zvláště Darenovův hroch působil zjevně odstrašujícím dojmem, takže si jízdu doopravdy užívali.

„Strašně ráda jezdím vlakem," svěřila se Darenovi Liz, spokojeně se opírající o jeho hrudník. „Přijde mi to takové romantické. Autobus je hrozně hlučný a taky smrdí a auto jakbysmet a z okýnka vidíš tak akorát jiná auta, ale vlak to je něco jiného. Ať se díváš na kterou stranu chceš, vidíš přírodu. Myslím, že vlakům se to taky musí líbit, protože mi vždycky přijde, že si k jízdě zpívají. Víš takové spokojené tu-dum tu-dum." Lehce zaklonila hlavu, aby se mu podívala do obličeje. „Když jsem tohle řekla bráchovi, řekl, že jsem trhlá. Taky si myslíš, že jsem trhlá."

„Ani náhodou," ujistil ji Daren. „Jsi úžasná a máš nádhernou fantazii."

Liz se se spokojeným úsměvem uvelebila nazpátek. „Tu-dum, tu-dum," prozpěvovala si s pohledem upřeným z okna. Daren ji pevně objal.

Jízda vlakem je vážně nádherná, napadlo ho. Jak to, že jsem si toho nevšiml dřív. Hlavou mu náhle prolétl bláznivý nápad.

„Víš co?" vyhrkl. „Uděláme si dlooouhé volno a objedeme vlakem celou republiku. Nebo rovnou celou Evropu, co ty na to?"

„To je úžasný nápad," zajásala Liz. „Já jsem tak ráda, že jsme se poznali. Divím se, že tě ještě žádná neulovila přede mnou. Holky musejí být strašně hloupé, že si ještě nevšimly, jak jsi skvělý."

„Já vlastně přítelkyni měl," přiznal Daren rozpačitě. „Rozešli jsme se asi před čtvrt rokem. Ona totiž. Prostě jsme se nějak nepohodli."

„Její smůla," usoudila Liz. „A moje štěstí. Víš co, co kdybys mi pověděl něco víc o sobě? Kromě toho, kde pracuješ a že máš právě dovolenou o tobě vlastně nic nevím."

„Na mě ale nic moc zajímavého není," vymlouval se Daren. „Jsem prostě strašně nudný úředník, co má neskutečné štěstí, že narazil na takovou úžasnou osobu jako jsi ty. A že ho navíc ta osoba chce. Co kdybys mi raději řekla trochu víc o té farmě, co na ji jedeme?"

„Ale ta je ještě nudnější," pokrčila Liz rameny. „Vlastně je to takový obyčejný statek. Farma tomu jen říkají, aby to znělo. To je teď moderní, všechny větší usedlosti široko daleko jsou najednou farmy. Farma u Nováčků, Farma u divokého prasete, Farma za rohem ..." rozmluvila se Liz a Daren se úlevou zapřel do sedačky. Nechtěl Liz povídat o sobě. Ještě ne. Protože kdyby začal, řekl by jí i o svých nočních můrách, protože by jí prostě nedokázal nic zamlčel. Věděl, že by jí to měl říct, raději dřív, než později, ale hrozně se bál, že by ho pak opustila, stejně jako Agáta. A on si v tuhle chvíli nedokázal, že by měl žít bez ní.

KlišéKde žijí příběhy. Začni objevovat