Láska z krve

Evakuace - 2. část

"Nechali nás tu, nechali nás tu" tahle slova se mi pořád opakaovala v hlavě. Mezitím jsem se pokoušel Margrett utišovat, jenže marně. Mezitím jsem si sundal bundu a hodil jí na Margrett, bylo tady čím dál větší zima. "Ne Stevne vem si jí, bude ti zima" drkotala zuby Margrett. "Ani náhodou nechci, aby jsi nastydla. Po deseti minutovém přemýšlení, mě napadl plán. " Nejsme tolik vysoko od země, můžeme skočit " zajásal jsem. "Jenže Stevne máme lyžáky, a dolů se mi fakt skákat nechce " řekla naštvaně Margrett. Musíme rychle jít od suď pryč, tamhle ti mužíci se domlouvají, že tuto lanovku přeříznou. "To by znamenalo, že ..." drkotala s obavami Margrett. " to znamená jestli odsuď nevypadneme, tak zemřem" řekl jsem docela už naštvaným hlasem. " Dobře Stevne, udělám co budeš chtít" řekla mi Margrett v slzách v očích. Chvíli jsem přemýšlel o jedné věci, ale tu jsem hned vyhnal z hlavy. Takže Margrett, první co musíš udělat je : sundej si lyžáky. Pomalu jsem odepínal poslední přesku z bot, když v tom mě přerušilo velké zhoupnutí. To zhoupnutí bylo, že nějaká kabinka ležela odstříhlá dole ve sněhu, a jestli nepohnem skončíme tam taky. V Margrettiných očích jsem viděl : strach, nepochopení ale také víru, kterou mi dává.  Lyžáky jsme si sundali, ale jak je vyhodíme z okna když okna otevírají páni v ovládacích budkách ?  Začal jsem vyvádět. " Klid Stevne, můžeš to okno něčím rozbít ne? " ano, to můžu" řekl jsem , vzal jsem svoje lyžáky a pořádně jsem s nima třískl do okna, a do dveří.  Najednou tu začala být čím dál větší zima, a před námi byli už jen dvě kabinky.  Lyžáky spolu s lyžema už leželi dole pod námi, a vypadalo to že přežili. " Tak teď jsme na řadě mi. řekl jsem hlasitě. " Skočíme spolu Stevne" řekla mi do očí Margrett. " Chci před mou smrtí se držet toho, koho miluju" řekla mi a já málem omdlel. " Jj, no já vlastně ttaakky chii skoččit" začal jsem koktat. Před náma zbývala už jen jediná lanovka, která už dopadala na zem do sněhu. Už jsme se připravovali ke skoku, ale vtom mě něco napadlo. " Selfie, řekl jsem a vyblejsknul jsem nás, asi tohle byla naše poslední fotka. Blížil se k nám ten robot, který lanovky přestříhává. " Teď zařval jsem, a přitom skočil spolu s držící se Margrett za mou ruku. "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ řvala celou cestu Dolores, při pádu, který nás čekal. " Juchůůůůůůůůůůůůůůůůůů začal jsem řvát, když jsem dopadl na svoje nohy, to samé dělala Margrett. "děkuji ti Stevne, řvala Dolores, a dala mi velký polibek.

________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Ahoj, nový díl je tu. Příští díl bude trochu klidnější. Doufám že se vám líbil díl, a na nový se můžete těšit příští pátek.