Láska z krve

Únikovka

Po krásně stráveném dopoledni nám Bruce vymyslel odpolední aktivitu. Zatím nám neřekl co to je, ale co řekl bylo že si máme vzít pohodlné oblečení a boty.  Měl jsem docela chuť na sváču, a tak jsem si došel do jídelny pro něco na zub. Chtěl jsem jíst zdravě, a proto jsem si dal jablko a mrkev. Poté jsem se chtěl vydat do svého pokoje, ale dozvěděl jsem že Bruce pořádá schůzy. Sedl jsem si vedle Clinta a Petera a naslouchal Bruce. Ten nám prozradil, že jdeme na únikovku kde musíme luštit různé věci, a tím budeme postupovat dál a až do cíle. Teď už jsem šel konečně do svého pokoje, kde jsem si vzal modré tepláky a bílé tričko s krátkým rukávem. Ještě před odchodem jsem napsal Margrett, že jsem v poho a mám se dobře, poté vyrazil na recepci. Ani nevíte jak to bylo příjemné, že mi nikdo neříkal Seriku. Byl jsem tam s Tonym,Brucem a Wandou a tak jsme spolu trochu pokecali. Za nedlouho přišel i zbytek, a my konečně mohli vyrazit. Chtěli jsme být trochu jiní, a tak jsme jeli taxíkama. Museli jsme se rozpůlit do skupin. V prvním jsem jel já,Tony,Peter a Wanda. A v druhém jeli Bruce,Natasha,Cint a Thor. Za půl hodiny jsme přijeli k takové osamocené budově. Hned nás zde přivítal nějaký maník, který nás seznámil se hrou. Tato hra měla docela nečekaný název "Zastihni včas superpadoucha". Bylo vtipný, že on vůbec nevěděl kdo jsme a ještě k tomu nám říkal, že se máme chovat jako by jsme byli superhrdinové. To už jsme ale nevydrželi a začali jsme se smát na plné koule. Všichni se smáli až na maníka, který se jen na nepochopytelně koukal. Pak nás zavřel do místnosti, a začal nám odpočítávát čas. První co jsem viděl byl stůl na, kterém bylo přilepené jídlo. Později Natasha našla obrázek v hromadě plyšáků, a na tom obrázku byl návod jak máme sestavit to jídlo. Jídlo jsme tedy nastavili, a najednou se otevřeli nějaké dveře. Do nich jsme vlezli a hned nás čekal nový úkol. Sestavit si svoje meče. Všichni jsme lítali po místnosti a hledali svou barvu meče. Já jsem měl modrý meč sestaven jako první. A když ho měli všichni mohli jsme zaútočit na superpadoucha. Všichni jsme ho mlátili až na Petera, ten místo toho řešil nějakou hádanku. Bylo zvláštní že superpadouch nepadl, až Peter ho zmohl. Zmohl ho tím, že ho pohladil po hlavě a vyslovil jméno "Wickefaul". Najednou mě to došlo, ta hádanka co Peter skládal bylo jeho jméno. No jo bez mladých by jsme to nezvládli. Cesta do hotelu byla stejná jako tam. V hotelu na nás čekala lahodná večeře. K večeři byl řízek s kaší, a jablečným moštem. Peter to snědl jako vepř. Vypadal jako čtyřleté dítě co právě dopapalo čokoládku. Po tomto akčním dni jsem lehl do postele, a nechal se unášet říši snů.