Mladá dívka Margrett žije v České Republice v malé vesničce Seč, má také hodně používánou přezdívku Dolores. Mladý muž Steven žije v Americe ve svém sídle SteMar, jenže se musí odstěhovat. Náhoda je, že se Steven vydá do kavárny kde Margrett pracuj...
" Jedem na lyže !" zbudil mě Stevna natěšený hlas. "No tak stávej Dolores den je krátký " (Steven už jí říká přezdívkou). " No tak dobře, jdu vstávat, ale musíš mi říct co se tady děje ?" No tak pojď ukážu ti to .Křikl jsem trochu už nedočkavým hlasem na Dolores. Vyvedl jsem ji do jídelny kde jsem jí zavázal oči. " Co to děláš Kápo ?" zeptala se mě se smíchem Dolores. Hned jsem se jí zeptal proč mi říká Kápo ? " No ty mi říkáš Dolores a já ti říkám Kápo, a proč Kápo ? No vím to z novin. Koukal jsem na ni jako kdybych spadl z Pluta. " Zavři pusu Kápo, nebo ti tam vlítne moucha" prošla kolem mě Dolores. Až teď jsem si všiml že si ty oči rozvázala, ale nevšimla jsi toho co jsem nechtěl. "Tak tedy Dolores" řekl jsem rázně, koukej co jsem ti koupil ! čekal jsem od ní trošku jinou odpověď, ale tahle byla aspoň vtipná. " Co to je ?" vypadlo z Margrett. Hned jsem začal vysvětlovat že jsou to lyže, a používají se k lyžování. Margrett see mi svěřila že na tomhle nikdy nestála, ale i pozitivní správu mi řekla : je to přesně můj styl. Aspoň z toho jsem byl rád. Na Margrett byla vidět touha se na lyžích naučit.
Margrett lyžařský set :
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Margrett :
Tak tímhle mě Steven překvapil. Ale jsem ráda že to zase obnovím. ÁÁÁÁÁ já vlastně umím lyžovat, jen mám výpadky paměti, když mě unesli. Ale těším se moc. S touhle věcí mě Steven opravdu překvapil, čekala jsem že mě požádá o ruku, ALE TO BY BYLO MOC BRZO !!
ZPĚT DO REALITY :
"Můžeme vyrazit"! zeptala se mě už přichystaná Margrett. Jo to můžeme, jinak "moc ti to sluší Dol" řekl jsem lišácky.
O dvě hodiny později :
Jsem přichystaný a čekám na Dolores až se obuje do lyžáků. Když to tak bylo, odnesl jsem její lyže společně s mýma k vleku, "No teda Emm k kabince". Lyže jsme nechali v venku z kabinky, kde byly upevněné. Nastoupili jsme si, a sedli jsme si naproti sobě." Kde je Zucky, on tady není" zeptala se mě Dolores. " Ne má nějaký pohovor, takže jsme tu jen ty a já" dopověděl jsem svůj monolog a při tom na ní mrknul. Ta se na mě pousmála, ale její pousmáti přerušilo velké drcnutí. A to fakt velké, že jsem myslel že se to s náma urvalo. Margrett byla nečekaně klidná, ale moc dlouho jí to nevydrželo. Myslel jsem si že to bude menší pauza, že někdo spadl nebo něco takového, ale bylo to jinak. Rozbil se provaz, na kterém jsme byli připoutáni. Začali hlásit v rozhlasu, že pro nás jede záchranná lanovka, a že máme zůstat v klidu. Margrett se to nepovedlo zůstat v klidu sedl jsem si vedle ní a objal jsem jí. Po dvou hodinách, jsme stále čekali na vysvobození, ale ono nic. "Stevne co když na nás zapoměli" začala vyvádět Margrett s brekem. Musel jsem ji utišit tím, že to je nemožné, ale měla bohužel pravdu. Mužík, který seděl před námi v kabince už dávno dováděl na sjezdovce. " NECHALI NÁS TU" zařval jsem!
Ahoj, konečně nová kapitola. Tentokrád na horách, musela jsem tuto kapitolu rozdvojit jinak by byla moc dlouhá. Také jsem byla na horách, tak se omlouvám že jsem dlouho nic nepřidala. Chtěla jsem se o to s vámi podělit, nebojte neevakuovali nás, ale málem se to stalo. Příští kapitola bude zítra, nechci vás dlouho napínat. Mějte se (605 slov) Papááááá.
