Láska z krve

O fous

Až všichni odešli, vydal jsem se do postele, jelikož jsem byl i trochu na mol. Margrett šla vypnout televizi, kterou omylem zapnul Tony. Když jsem vyšel schody uslyšel jsem strašnej nářek a křik, okamžitě jsem běžel do pokoje Dol, ale ta spala. Hlavou mi problikla vzpomínku na Lucy, a okamžitě jsem se vydal znova dolů, kde pořád byla Margrett. Viděl jsem Marg ( nová zkratka :-) jak se drží za břicho, i hned jsem popadl svůj štít, který jsem si přinesl ze zhora. Chodil jsem po celé místnosti a hledal Lucy, z mého pátrání mě přerušil další nařékavý zvuk. Ten zvuk patřil Margrett, jenž se momentálně válela na zemi. Přišel jsem k ní a najednou mé kalhoty už nebyly suché, byly oblepeny něčím tekutým ale mazlavým. ,,Stevne asi mi praskla plodová voda" vymáčkla ze sebe Margrett. ,,Jedem, kde máš tašku?" zeptal jsem se a běžel do koupelny pro ní. Pomohl jsem Margrett vstát a dovést k autu. I hned jsem zavolal chůvu Zackyho, aby nám pohlídal Dol. V autě měla zrovna Margrett kontrakce, takže jsem se snažil jet co nejspůsobněji. Když jsem za 20 minut konečně dorazili do porodnice, bylo půl jedenácté a Margrett měla kontrakce po třech minutách. U recepce jsem se zapsali a Margrett přesunuli do pokoje.

Po dvou monitorech, třech vyšetření nás přesunuli do rodícího pokoje. Bylo okolo půl dvanácté a oba jsme se modlili aby se narodili až za půl hodiny, tudíž o den víc jak Dol. Z naší smůly měla Margrett čím dál silnější a opakovanější kontrakce, takže jsme se blížili čím dál blíž k porodu. Jelikož jsme do porodnice přijeli pozdě, Margrett už nemohli dát epidural. Takže všechnu bolest musela trpět. Ve třičtvrtě na dvanáct byla Margrett otevřená na 8 cm, tudíž ještě chyběli dva centimetry. Čas plynul dál, doktoři pořád kontrolovali Mar, sestřičky mě uklidňovali ze zešílení a chudák Mar musela bojovat s tou bolestí. Až najednou, když zabývala poslední minuta do půlnoci Margaret začala rodit. Nevěděl jsem co mám dělat dřív, jestli podporovat Mar nebo kontrolovat čas. Když jsem si všimnul že ručička se přesměrovala za dvanáctku, spadl mi kámen ze srdce. Pak to šlo rychle ani ne za pět minut byl venku první, Lukas. Slzy mi proudily po tváři, když jsem ho uviděl. Za deset minut se objevil i ten druhý kousek, James. Oběma jsem stříhal pupeční šňůru, bylo to úplně jiné než u Dol. Hned si je převzali sestřičky, které je obstaraly. Poté mi podali Lukase, byl to zážitek nadosmrti. Margrett měla v ruce zase Jamese. Také brečela nad tím stvořením. Když jsme si je vyměnili, chtěli jsme zjistit jestli jsou stejný.

Položili jsme je do postýlky a poté vyfotili, fotku jsem rozeslal Zuckymu a ostatním. ,,Jsou sladcí" řekla Margrett a pak usla. A já se dál kochal.

Za čtyři dny :

Dnes by nás, teda Margrett a kluky měli pustit z porodnice. A jak jsem si myslel to doktor potvrdil. Takže jsem zabalil všechny saky paky a kluky přendal do autosedačky. V autě byl klid, kluci spali. Napsal jsem Zuckymu, že jedem a ať posadí Dol na gauč. V garáži jsem zaparkoval a poté pomohl Mar vystoupit. Vzal jsem kluky, kteří se akorát vzbudili na to, aby viděli svojí sestřičku. V chodbě Mar řekla : ,,Jsme zpátky Dolores, a neseme ti překvapení" Společně jsme pak vkročili do obýváku kde na gauči seděla Dol vedle Zuckyho v krásném, roztomilém tričku.

Položil jsem autosedačku na stůl a vyndal jsem z něj Lukase. ,,Koukej Dol toto je tvůj nový bratříček Lukas" řekl jsem,když jsem jí ho pokládal na klín. ,,To je to miminko co měla maminka v bříšku víš ?" ,,Ha" odpověděla a přitom pořád koukala na Lukase.

,,A v bříšku nebylo jen jedno miminko" řekla tentokrát Mar s ukázala Dol i Jamese. ,,É a oo e ůj bláa" ,,Ano je, máš dva mladší bratříčky Lukase a Jamese" Teď už měla v ruce oba. ,,Dej jim pusinku na čelíčko" vyzvala ji Mar a Dol to fakt udělala. Byla s nima k sežrání.