Šéf | Minsung au ✓

26.

Páteční ráno bylo podezřele klidné. Felix s Changbinem tvořili jednu hromadu peřin a ani jednoho, alespoň Felixe, nezajímalo, že mají jít do práce. Jisung se nachystal do té své a když postavil vodu, všiml si času, který ukazovaly hodiny na stěně v kuchyni.
„Oh, dneska konečně zase na čas," usmál se a zalil čaj.

Venku byla příjemná zima, bílé ulice a někde již i vánoční osvětlení. Jisung nad tím jen kroutil hlavou, ale i přesto se mu to líbilo. Šála kolem krku, rukavice a čepice tentokrát doplňovaly jeho outfit, takže mu nebyla zima a cestu si o to více užil.

✧

„Ale," podivila se žena na vrátnici, „jak už je to dlouho, co jsi přišel na čas? Týden? Dva týdny? Měl jsi to nějak narušené."
„No jo no, ale už hodlám opět pravidelně chodit na čas," řekl vesele Han. Chvíli si ještě povídali, než byl čas k odchodu.
„Tak zatím!" křikl Jisung na ženu, která pouze zamávala a již věnovala pozornost novém příchozímu.

Blondýn přistoupil k výtahu, mačkaje tlačítko k jeho přivolaní. Výtah se po chvíli otevřel a blondýn do něj nastoupil, opět mačkaje tlačítko svého patra. Dveře se zavřely a on si vytáhl mobil z tašky, aby na něm mohl hrát nějaké hry, dokud nebude nemuset vystoupit.

'Cink.'

„Jisungu! Konečně je zde tvůj slavný, na minutu přesný příchod," usmál se Jeno, který stejně jako kdysi Hyunjin stál ve dveřích hned první kanceláře. V rukou již držel papíry připravené na předání.
„No jo, ty jsi ho ještě nezažil," uvědomil si blondýn, „jak se ti líbí?"
„No, je to takové o hubu," řekl narovinu s úsměvem Jeno.
„Proč to vlastně děláš? Tedy kromě delšího spánku," zeptal se zvědavě.
„Protože tohle je taková krásná ranní procházka," odvětil nyní s pobaveným úsměvem Jisung, přebíraje složky z rukou druhého.

„Tak hezkou procházku!" řekl ještě Jeno, než se otočil a šel pokračovat ve své práci a Han šel naopak pokračovat ve své ranní procházce.

„Po celkem dlouhé době zase na čas," konstatoval další z blondýnových spolupracovníků, šanon nachystaný k předání.
„Naopak Vaše kravata je neupravená každý den," usmál se Jisung a šel zase o dveře dál. Starší nevěřícně zakroutil hlavou.
„No vidíte, Vy jste jediný, kdo mi to říká. Zítra zase na čas!" pohrozil. Blondýn se otočil a věnoval mu pouhý úsměv, následně se vraceje ke své procházce.

„Pomoc!" otevřel dveře kanceláře. Hyunjin mu okamžitě papíry přebral.
„Děkuji, Hyunjine," usmál se. Úsměv však velice rychle vystřídalo zmatení. Han se podíval ke stolu, kde seděl Seungmin a popíjel svou kávu, jejíž aroma a vůně příchuti - skořice - šla cítit celou kanceláří.

„Co ty tu chceš?" otočil se na Jina, který zvedl překvapeně obočí.
„Já? To tady nemůžu přijít za svými kamarády a popovídat si?"
„Ale, nehraj to tady," napomenul ho Seungmin, „ani Jisung není tak hloupý."
„Wow, díky za podporu?" zeptal se ironicky.
„Není zač. Každopádně, chceme detaily," řekl s ďábelským úsměvem.
„Jak to-" nedořekl větu Han, jehož pohled okamžitě utkvěl na Hyunjinovi.
„Ty!" zavrčel. Černovlásek se jen uculil jako andílek a poslal mu vzdušnou pusu.
„Tak spusť," pobídl jej brunet. Jisung dlouze vydechl, odložil si věci na věšák a spolu s marakujovým čajem se usadil a začal.

✧

„O můj bože, už teď si dokážu Jisunga živě představit. Minho tam bude dělat samé sexy věci a on tam jen bude téct jako stará pračka," rozesmál se Hyunjin a Seungmin se samozřejmě přidal. Naopak blondýn tam jen seděl a přemýšlel, kde nastala chyba, že jsou ti tři přátelé.

„No nic, na obědě to ještě dořešíme, teď musím jít pracovat. To platí i pro vás, nejpozději do tří potřebujeme ty papíry," upozornil je pracovník z vyššího patra. Oba pouze přikývli. Hyunjin opustil místnost, kterou se ihned rozhostilo ticho, doprovázené tikáním hodin, psaním psací potřebou, šumem papírů a úhozy do klávesnice.

Káva a marakuje příjemně šimraly v nose a zpříjemňovaly tak atmosféru v kanceláři. Občas šla za oknem vidět osamělá vločka, která se nejspíše odloučila od ostatních a nyní byla větrem unášena dál. Černí ptáci seděli na stromech před firmou a připomněly tak Jisungovi včerejšek.

Vzpomínky z předchozího dne opět vypluly na povrch, tentokrát v celé své kráse, nijak nezkreslené jeho špatným vypravováním. S úsměvem na rtech se opět vrhl do práce.

✧

„Díky, že tu zase zůstáváš," usmál se Seungmin. Jisung mu úsměv oplatil a odložil hrnek do dřezu.
„V pohodě, stejně mám ještě nějakou nedodělanou práci."
„Ale i tak," usmál se vděčně, „a kdyby si náhodou potkal Minha, chovej se slušně!" Jisung protočil očima, ale i tak se zasmál spolu se svým spolupracovníkem. Oba se následně rozloučili a popřáli jeden druhému hezký víkend, než brunet odešel a blondýn se vrhl do práce.

Po hodině přesčasu se konečně oblečený vydal k výtahu. Firma bylo poměrně tichá, i když bylo teprve šest. Nebylo nijak neobvyklé, že lidé chodili na deset a v práci tak byli někdy i do osmi. Jisung chtěl zmáčknout tlačítko přízemí, když si vzpomněl, že Hyunjin se s nimi nerozloučil, tudíž musí být ještě v práci, a tak zmáčkl tlačítko s číslem třicet šest.

'Cink.'

Jisung zamířil přímo ke dveřím Hyunjinovy kanceláře, z pod kterých vycházel pruh světla. Sebejistě rozrazil dveře, čímž samozřejmě způsobil srdeční zástavu černovláskovi, který spadl ze židle.
„Máš to ještě na dlouho?" zeptal se jakoby nic. Jin na něj nevěřícně koukal.
„A třeba omluva za skoro infarkt?"
„Třeba ne, bylo to jen skoro. Tak co, půjdeš už?" řekl úplně klidně. Vyšší si dlouze povzdechl a zvedl se ze země.
„Ještě ne, mám toho dost a dneska jsem ztratil hodně času kecáním s vámi," usmál se.
„Dobře," vrátil mu úsměv, „tak si užij víkend, zatím!"
„Ty taky, měj se!"

Jisung zavřel dveře a opět šel k výtahu takřka prázdnými kancelářemi. To samé platilo o výtahu, ve kterém bylo od devatenáctého patra pět lidí. Blondýn spolu s nimi vystoupil a prošel kolem vrátnice, kde zamával na dívku a vyšel z firmy.

Venku byla tma a poměrně ticho, dokud se neozvalo blondýnovo vyzvánění. Vytáhl jej z tašky a na displeji si přečetl "Coconut". Hovor ihned přijal.
„Felixi?"
„Jiji!" Jisung zavrčel a rozešel se směrem k domu.
„No jo, no jo. Mohl bys po cestě vzít nějaké jídlo? Nejlépe nějaký fastfood. Ne! Streetfood! Kousek od centra je úžasná restaurace s těmi nejlepšími nudlemi! Přísahám, tak dobré smažené nudle s kuřecím a vepřovým jen tak neseženeš," začal se rozplývat.
„Fajn, pošli mi adresu, nebo mi do SMSky napiš, kde to je. Zatím!"
„Miluju tě, zlato!" ozval se ženský hlas. Jisung se zasmál, než zavěsil.

✧

Jisung převzal dvě porce smažených nudlí, jednu porci hranolek a porci sladkých rýžových koláčků. Poděkoval a chtěl odejít, když si všiml kousek zaparkovaného auta, které až moc dobře znal. Zmateně přišel blíž a přemýšlel, proč by tady stálo, než si všiml cedule na domě.
„Taneční škola," zašeptal si pro sebe, dál pozoruje budovu. Následně se do ní vydal.

✧