Šéf | Minsung au ✓

8.

„Vidím něco......," Seungmin přemýšlel, co vlastně vidí, „panebože! Vidím něco obézního!" vyjekl překvapeně.

„Myslíš toho chlápka, který si očividně popletl velikosti dvě XS a dvě XL?" Jisung taktéž koukal zděšeným pohledem na muže, který stál na zastávce, triko opravdu snad velikosti dvě XL a s mastnou skvrnou na něm. Kalhoty měl od kečupu a na obličeji hořčici. A samozřejmě nesměl chybět nedojedený "Hot dog" v ruce, v druhé snad litrový kelímek Coca-Coly.
„Ti Američané jsou fakt hovada," zakroutil Seungmin hlavou.

Dnes bylo teprve deset hodin, přičemž oba měli svou práci hotovou. Jisung při své ranní procházce, která se konala o dvacet minut dříve než obvykle a vyvolala tak zděšení u jeho spolupracovníků, že mají špatný čas na hodinkách, získal pouze tři poloprázdné složky a dva svazky papíru, kde jich bylo pouze deset. Seungmin toho neměl o moc více, a tak teď hráli hry, popíjeli z kouřících hrnečků a užívali si slunného podzimního dne.

„Fajn, jsem na řadě. Vidím něco...," Jisung přemýšlel, avšak prudké otevření dveří jej přerušilo. Hyunjin vtrhl do místnosti jako neřízená střela, neobtěžuje se za sebou zavřít.
„Už vím, kdo v pátek odchází!" vyhrkl, avšak ihned pokračoval, nedávaje čas na odpověď či otázku dvou chlapců.
„Je to někdo z třicátého šestého patra a je díky tomu velký rozruch. Prý se budou měnit pozice a prý by tam měl jít místo něj někdo od nás! A ne, Jisungu, Minho neodchází. Na něj jsem se přímo chtěl zeptat, ale vlastně jsem nemusel, jelikož Taeyong to věděl, protože tě zná, a tak mi to rovnou řekl," dokončil, co chtěl sdělit a konečně dal prostor dvěma spolupracovníkům, kteří na něj se široce otevřenýma očima, ať už jeho náhlou přítomností či samotnou novinou, zírali.

„Aha?" vydal ze sebe chlapec s hrnek kávy. Následně z ní raději upil, aby nemusel nic říkat.
„Chjo, a já už se začínal těšit, že ho neuvidím," vysunul spodní ret a na jeho tváři se objevil výraz dítěte, co ztratilo lízátko.

Zaťukání na dveře donutilo všechny přítomné otočit tím směrem hlavu. Jelikož je neřízená střela zapomněla za sebou zavřít, pohled všech padl na sekretářku hlavního šéfa celé firmy.
„Dobrý den, pánové. Omlouvám se za vyrušení vaší debaty, ale bylo mi řečeno, že mám tuto smlouvu předat jistému Hwangu Hyunjinovi." Žena se pohledem zastavila právě na Hyunjinovi, který jako jediný neseděl za stolem, tudíž bylo očividné, že to není jeho kancelář.
„Jste Hwang Hyunjin?" zeptala se pro jistotu. Odpovědí z jeho strany dostala v podobě pouhého pokývnutí. Hyunjin smlouvu s úklonou přijal. Žena se taktéž uklonila a opustila místnost.

Černovlásek zavřel dveře a následně se i se složkou a zmateným výrazem otočil na své kamarády. Beze slova smlouvu otevřel a chvíli po ní bloudil očima, otáčeje na další a další strany. Jisung se Seungminem napjatě sledovali jeho výraz a celkovou řeč těla, avšak nic z toho nevyčetli.
„No," promluvil konečně, „vypadá to, že budu pracovat ve třicátém šestém patře."
„Cože?!" vyhrkli najednou chlapci sedící za stolem.

✧

Po zjištění Hyunjinova povýšení vedli všichni tři ještě diskusi, než přišel jeden z jejich spolupracovníků, že prý dneska můžou domů vzhledem k jiným problémům, které se musí řešit. Odchod dotyčného byl nejen až moc na rychlo, ale také se jednalo o důležitou pozici, která nejde jen tak nahradit během dne.

Jisung byl tak již o půl jedenácté doma. Po zdolání schodů se konečně dostal ke dveřím, které otevřel až po odemknutí, což mu přineslo značnou úlevu po události z předchozích dní. Vyzul si boty, tašku odložil na obvyklé místo vedle botníku a vydal se rovnou do kuchyně, kde jej čekalo milé překvapení v podobě uvařené rýže a zbytku směsi, která byla včera na večeři, akorát v ní již nezbyly nudle. U toho byl lístek.

Určitě tě Minho opět vytočil, a tak ti tady nechám již připravený oběd, který stačí před konzumací pouze ohřát

- Roztomilá svině♡

Jisung se musel pousmát nad podpisem mladšího, než si vzal hůlky a jednoduše si nacpal celou pusu rýží, která byla ještě vlažná. S tím se pak šel převléct, umýt si ruce a následně, jelikož měl volno a jelikož vyšly další díly Disenchantment, si nachystal notebook na stůl v obýváku a deku na gauč. Až pak si šel udělat čaj a ohřát jídlo, se kterými se pak odebral ke sledování.

✧

„Zlato, jsem doma!" ozval se po otevření dveří Lix.
„No, to je dost, miláčku! Já už jsem začala mít starost," odpověděl mu Jisung dívčím hlasem.
„Snědla jsi to, co jsem ti připravil?"
„Samozřejmě, avšak již mám zase hlad."
„Teď jsi zněl jak z nějaké pohádky," zasmál se Felix, který se velice zvláštním způsobem zakroutil a písklavým hlasem začal mluvit jako z předminulého století. Jisung se mu musel smát.

„Jak dlouho jsi vlastně doma," ozval se nyní již z koupelny Lix, kterého začaly bolet záda z té prapodivné pozice.
„Asi od jedenácti?" řekl nejistě.
„Co prosím?" Lix vyšel z koupelny s pozvednutým obočím.
„Jo, někdo u nás odchází a ještě ho nemá kdo zastoupit, tak zatím není co dělat. Ale už se to nějak řeší. Nejspíš tam dají někoho od nich z patra a na jeho místo nastoupí Hyunjin," vysvětlil Han.
„Wow, tak to mu přeju. Už dlouho jsem je i se Seungminem neviděl," zamyslel se.
„No, vidíš! To mi připomíná, že v pátek je rozlučka a mám tě i s tvým zatím kamarádem pozvat," odvětil ihned, při konci věty již s úšklebkem na tváři Jisung. Felix se na něj jen podíval stylem "Haha, vtipné!" a odešel se převléct.

„Jo! A už vyšly další díly Disenchantment!"
„Cože? Cože? Cože?" vběhl blondýn do obýváku s tričkem v ruce a kalhotami pouze na jedné noze.
„Slyšíš správně. A taky už vyšel první díl AHS: 1989. S tím jsem dokonce počkal na tebe," vyslovil hrdě.
„Heh, to jsem včera viděl s Bi-, Changbinem, ale na ten Disenchantment se jdu rozhodně kouknout!"
„Fajn, já si chtěl stejně jít číst, takže se jdi dívat. Jo, a dneska jsem Minha ani neviděl," pokynul hlavou k lístečku, který předtím našel vedle obědu.
„Není možné," zasmál se Felix.

Oba se začali věnovat svým večerním aktivitám, jeden koukaje na seriály a druhý s knihou a, kupodivu, bez čaje.

✧