Šéf | Minsung au ✓

12.

„Hane Jisungu! Okamžitě zastavte!" zakřičel na něj Seungmin. Hyunjin byl hned za ním s obrovským úsměvem, oba se ho pokoušejíce dohnat. Jisung je však ignoroval a pokračoval v cestě ke stolu na oběd.

Pro pozdní oběd se však dnes rozhodlo poměrně velké množství lidí, a tak měl Jisung štěstí, jelikož pro bezpečnost jedli v tichosti, nechávajíce pro něj nepříjemný rozhovor na později.

✧

Všichni tři stáli před výtahem. Seungmin zrovna dohrával další level v Candy crush, přičemž Hyunjin se mu snažil různě do hry zasahovat, aby to nezvládl. Samozřejmě se mu to nepovedlo a Seungmin s vítězným úsměvem pozvedl ruce do vzduchu. Jisung naopak propaloval díru do dveří výtahu, nervózně žmoulaje konce rukávu mezi prsty.

'Cink.'

Dveře se otevřely a z výtahu vyšlo pár lidí, než mohli nastoupit. Výtah se zavřel a nastalo ticho asi na dvě vteřiny, než se oba otočili na Jisunga.
„Co to mělo, sakra, znamenat?!" vyjel na něj Seungmin. Jisung pouze pokrčil rameny, pohled zabodnutý do země. Hyunjin najednou propukl v hlasitý smích.
„Kdybyste viděli ten jeho výraz, přísahám! V životě jsem ho neviděl tak frustrovaného a červeného! O můj bože, to byl tak úžasný pohled," smál se nahlas a Seungmin se k němu přidal.
„To je pravda, skoro bych až řekl, že byl stejně červený jako ty jindy," zachechtal se Kim. Jisung stále koukal do země, avšak nyní hrál na jeho tváři malý, sotva patrný úsměv. Bylo mu líto, že nemohl své nadřízeného v tom stavu vidět. Obzvláště, když on byl toho příčinou.

„Ale teď vážně, co to do tebe vjelo?" zeptal se udiveně brunet.
„Nic," zamumlal Jisung.
„No, s takovou do tebe vjede Minho," utrousil Hyunjin potichu, avšak v prázdném výtahu se to i přesto rozlehlo. Seungmin okamžitě propukl v nový záchvat smíchu, zatímco blondýn zrudl, stejně tak i špičky jeho uší.
„Hej! To nemyslíš vážně!" vyjekl na vyššího. Ten jen pokrčil rameny, otvíraje pusu k nějaké další poznámce.

'Cink.'

Dveře se otevřely a do výtahu vkročil starší muž v obleku, s přísným pohledem a drahými doplňky. Všichni tři okamžitě ztichli, uklidnili se a synchronizovaně se hluboce uklonili. Hyunjin dokonce tak moc, že málem ztratil rovnováhu a spadl nově příchozímu do náruče. Ten jim úklonu opětoval, avšak ani zdaleka ne tak hluboce, sotva ohnul záda. Následujících pár pater proběhlo v naprostém trapném tichu.

'Cink.'

Všichni tři vystoupili z výtahu a zamířili k Jisungově a Seungminově kanceláři. Cesta tam se však proměnila v závod, který vyhrál Seungmin. O druhé místo se porvali Hyunjin s Jisungem, kteří málem rozšířili dveře, jak se do nich oba snažili narvat. Naštěstí nic nerozbili, nezničili ani nezbořili.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, propukli dnes už v několikátý záchvat smíchu.
„Tys do něj málem narazil hlavou jak nějaké torpédo!" vyprskl Jisung, ani se neobtěžoval zakrýt si rukou pusu.
„Proboha, už dost, já už nemůžu," vydechl ztěžka Hyunjin. Oba chlapci souhlasně přikývli.

„A TEĎ už vážně, Jisungu," Hyunjin se na jmenovaného otočil, „co to má být? Odkdy jsi tak, umm, děláš to, co děláš?" Jisung pokrčil rameny, hledaje odpověď na špičkách svých bot.
„Já nevím, když on potom vždycky zmlkne," argumentoval.
„Jo, protože vždy odejdeš, ale hned na vašem dalším setkání je úplně stejný" Seungmin chtěl pokračovat, avšak Jisung mu skočil do řeči.
„To není pravda! Když jsem to udělal poprvé, tak zmlknul!"
„Jsi si opravdu jistý?" Pozvedl na něj brunet obočí. Jisung pouze dlouze frustrovaně zasténal, než se odplazil ke své židli.

„No nic, já jdu," usmál se na ně Hyunjin, než krátce mávl rukou a odešel. Seungmin se odebral k jejich skromnému kuchyňskému rohu, dávaje postavit vodu na čaj a kávu. Do každého hrnku dal dané suroviny, oba hrnky zalívaje horkou vodou. Vůně kávy s oříšky a skořicí spolu s vůní marakuje provoněly během několika vteřin kancelář. Obzvláště, když je nesl na stůl. Blondýn mu věnoval děkovný pohled, opět se znova vraceje k práci. Nemuseli si nic říkat, aby jim oběma bylo jasné, že se dnes nehrají žádné hry, aby mohli dříve domů a následně se nachystat na večer.

✧

„Zlato, jsem doma!" zařval ihned po otevření dveří Jisung, napodobuje hlas svého spolubydlícího.
„Ale no tak! Felix tě teď tady se mnou podvádí a ty přijdeš v nejlepším!" zakňoural na oko smutným hlasem Changbin, avšak již ke konci věty šlo slyšet, jak bojuje s nutkáním se nesmát. Také šlo slyšet hlasité kašlání a když Jisung vešel do obýváku, našel Changbina s rudým obličejem od zadržovaného smíchu a Felixe, jak všude prská kakao a je rudý naopak od dušení.
„Bože, vy dva jste fakt něco extra." Zakroutil hlavou blondýn a odešel do svého pokoje.

Po cestě ignoruje ty dva se již převlečený vydal do kuchyně, ve které si nabral tři gimbap* rolky, vzal si hůlky a chtěl se odebrat do obýváku, avšak ve dveřích se zarazil a raději se opřel o jejich rám, pobaveně sledující, jak se ti dva perou o něco, na co neviděl a nedokázal to rozpoznat.
„Hele, vy dva, víte, že asi za hodinu a půl začíná ta akce nebo večírek na rozloučenou nebo co to teda je a vy jste řekli, že tam jdete, že jo?" změřil si je přísným pohledem. Oba v tu chvíli zmrzli v pohybu a natočili hlavy tak, aby na něj viděli.
„Já jdu určitě," řekl zadýchaně Felix.
„Já taky," kývl hlavou Changbin, který využil situace a vytrhl Lixovi tu věc, která se ukázala jako mobil, z ruky.
„Dej to sem!" zařval na něj. To už byl však Bin na nohou a utíkal do koupelny s Felixem v patách.

Jejich byt nebyl nijak velký, díky kusům nábytku doslova nevhodný pro běhání, a tak byl Felix během chvíle na jeho zádech, oba se řítící k zemi.

„Panebože, s kým to bydlím," vydechl vyčerpaně s úsměvem Jisung a za doprovodu hlasité rány se i s talířem usadil v kuchyni za stolem. Nehodlal přece ohrozit své jídlo.

✧

*gimbap - rolky plněné hovězím masem, restovanou zeleninou a vajíčkem, obalené v mořské řase.