Šéf | Minsung au ✓

39.

„Mě snad šálí zrak? Co to vidí, oko mé?" pronesl dramaticky Jisung po příchodu do kuchyně, kde seděl Felix se svým kakaem od Bina a culil se do mobilu.
„Co, nemůžu být v kuchyni a pít své kakao?" zvedl spolu s hlavou i obočí.
„Jako," odmlčel se, „je půl sedmé, normálně bys ještě spal." Blondýn si začal chystat čaj, jehož aroma se však stále nevyrovnalo kakau.
„Vždyť ty taky."

Celý byt byl stále ještě v hlubokém spánku. Těžký noční vzduch spolu s přítmím připomínal noc, jež stále nechtěla odejít a vkrádala se do každého koutu každé místnosti i osoby, která zde strávila déle než pár vteřin. Studený vítr foukal za okny tak silně, že i v tichém bytě jej bylo slyšet a z kuchyně přes roztažené žaluzie jej šlo i vidět na stromech, opět jen díky lamp. Ty byly jako perly rozházené v trávě, světlé a jasné a jejich světlo se rozlévalo po sněhové pokrývce, která se každým dnem ztrácela víc a víc.

„Hádám, že Minho ještě spí," pronesl Lix a srkavě se napil.
„Jo, jako miminko," zaculil se jako sluníčko Ji.
„Tak proč jsi od něj odešel? Není ti snad příjemné ležet s ním a mazlit se?" Roztomilá svině odložila mobil, aby se lépe mohla soustředit na drby a informace. Starší si dodělal čaj, který položil na stůl a sám se za něj chtěl posadit. Bohužel, hlasité zakrákání jej donutilo vyskočit na linku.
„Aaa, co to sakra je?!" zajíkal se a vytřeštěnýma očima koukal z okna všemi směry. Felix mezitím tiše umíral na židli. Krákání se ozvalo znovu a Jisung konečně pohlédl na parapet, kde poskakovala černá koule peří a zvědavě koukala dovnitř.

„Ahoj, Lulu, neboj, on ti nic neudělá," pozdravil a uklidnil svého opeřeného mazlíčka Felix roztomilým hláskem a okamžitě šel pro nějaké zrní ze zverimexu.
„A mě neuklidníš?" zeptal se šokovaně Sung, když se Lix vrátil.
„Proč? Vždyť jsi v pohodě." Druhý blondýn pokrčil bez sebemenšího zájmu rameny a otevřel okno. Vrána poskočila dozadu a následně se vrhla dopředu k zrní, které ji na parapet nasypal. Do kuchyně se začal hrnou mrazivý vzduch, který se ihned vrhl na jejich obnažená chodidla. Jisung zasténal.
„Zima! Na tohle je ještě moc brzo, jdu do pos-" Jisung se zarazil v průchodu do obýváku, „nejdu, dokud mi neřekneš, proč jste se pohádali."

Starší se usadil za stůl a nyní studenými prsty objal hrníček. Felix mezitím zavřel okno a také si začal ohřívat dlaně.
„No, tak spusť!" zavelel a pohodlně se usadil.
„No," začal Lix, „když jsi předevčírem spal u Minha, Bin přišel a všechno bylo jako vždy, jenže jsme se pak začali bavit o nějakém jeho kamarádovi, který neustále chodí pít, spí s někým, a tak podobně a nějak jsme se dostali ke mně."
„Ale vždyť ty ses maximálně vykousl s někým? Ani to ne, spíš jste prostě pili, ne?" Jisung se tvářil zmateně. Felix kývl na souhlas

„No, a pak jsme se začali více hádat a tahat do toho osobní věci a já pak řekl poměrně hnusnou věc o něm, jenže on to přehnal tak, že jsem ho vyhodil. Každopádně včera, když jsi měl rande, tady přišel a omluvil se." Felix se začal culit.
„Jak udobřili?" vyzvídal zvědavě Jisung, připomínaje malé dítě.
„No, máme spolu zítra rande," řekl pyšně. Starší otevřel pusu v údivu a jeho koutky se pomalu začaly zvedat do úsměvu.
„To ti přeju!" usmál se pyšně na svého kamaráda, který mu věnoval šťastný úsměv.
„No nic, já se jdu vrátit ke svému polštáři," s těmi slovy se zvedl, vzal si svůj čaj a odkráčel do pokoje za svou Šípkovou Růženkou.

Minho byl schoulený jako kočka do klubíčka, celý zabalený v dece a tiše oddechoval. Dokonce i jeho výraz připomínal malé roztomilé spící kotě. Jisung vypustil všechny své "uwu" a rychle odložil čaj na noční stolek, jen aby mohl co nejdříve do postele. Oběma rukama objal staršího a obličej zabořil do jeho zátylku. Ospalá atmosféra na sebe nenechala dlouho čekat a blondýn tak propadl chtě nechtě spánku.

✧

Jemné šimrání na čele a pohyb vedle něj donutily Jisunga otevřít oči. Minho byl nyní čelem k němu a pravou rukou mu oddělával vlasy z čela.
„Dobré," zamumlal a malinko se pousmál. Brunet se na něj chvíli díval, jeho tvář připomínaje sochu z muzea, než se s dlouhým zaskuhráním celou váhou hodil na menšího. Ten vyjekl překvapením a tentokrát to byl on, kdo byl schoulený. Starší ho objal všemi končetinami a hlavu mu zavrtal do prohlubně u krku a ramene.
„Co to má být?!" začal se smát mladší, snaže se vymanit ze sevření. Marně.
„Css, copak se ti nelíbí mé ranní obejít?" zděsil se se smíchem brunet a převalil se zpátky. Nyní byl však schválně otočený zády k blondýnovi, který jej chvíli pozoroval, a když se dlouho nic nedělo, stejně jako on na něj skočil.

Pokojem bylo slyšet Minhův tlumený smích, který přecházel do pouhého bručení. Jisung jej přetočil na záda, aby se zase mohl uvelebit na jeho hrudi a druhý mu mohl položit ruce na záda, kde jej začal škrábat a různě jezdit prsty.
„Nechceš mi pak udělat masáž?" zachichotal se mladší a pohlédl mu do obličeje, bradu si opíraje o jeho hrudní kost.
„A co kdybys mi ji udělal ty?" pozvedl obočí. Jisung předstíral hluboké zamyšlení.
„Hmm, spíš ne," usmál se drze. Minho nakrčil nos a levou rukou chytl jeho líčko.
„Um, pusť," nafoukl tvářičky, nebo spíše tvářičku mladší.
„Hmm," zamyslel se vážně starší.
„Fajn, chápu," vzdal to, když poznal, že jej napodobuje.

Za doprovodu smíchu starší povolil stisk, avšak ruku nesundal. Stále ji měl na jeho tváři a oči upíral do těch Jisungových. Mladší se tak ztrácel v moři hořké čokolády a ani v nejmenším mu to nevadilo.
„Dobré ráno i tobě," zašeptal Minho, než se přiblížil a věnoval mu pusu na čelo.

„Omlouvám se za vyrušení, já a Binnie jdeme ven, tak žádné hlouposti! Do jedné jsme oba zpátky, zatím!" Felix byl jako velká voda. Z nenadání vtrhl do místnosti, kterou zcela ovládl a následně odešel stejně, jako přišel. Ani jeden z nich nechápal, a tak jen zmateně koukali na již prázdné dveře nyní i prázdného bytu.

„Kolik je vlastně hodin?" zeptal se Minho a natáhl se pro mobil. Jisung se jen podíval nad dveře.
„Půl jedenácté." Brunet se na něj zmateně podíval a mobil, který sotva vzal, položil zpět na noční stolek.
„Jak jsi to tak rychle zjistil?" Mladší mu věnoval rychlou pusu na líčko.
„Koukni nad dveře." Starší se tam zmateně podíval, díky čemuž jeho pohled spočinul na nástěnných hodinách.
„Půjčím ti něco na doma a ve skříňce v koupelně by měl být nový kartáček, pak uděláme snídani," křikl již z chodby mladší.

✧

„Proboha, co to je? Vy máte ochočenou vránu?" vyhrkl vystrašeně Minho po příchodu do kuchyně, rukou si chytaje hrudník v místě, kde by mělo být srdce. Jisung se ani nemusel otáčet, aby věděl, o čem mluví.
„Jo, Felix si ji ochočil, prý se jmenuje Lulu," vysvětlil, a i s dvěma talíři se posadil ke stolu, jeden podávaje brunetovi. Ten se s pohledem zafixovaným na Lulu usadil.
„Doufám, že piješ čaj nebo kakao, jinak toho u nás moc není, ještě voda nebo holé mléko, jinak nic," obeznámil jej s nabídkou nápojů u nich doma mladší. Minho pozvedl obočí.
„To ani nemáte kafe?" Jisung zakýval v nesouhlas.
„Ne, to spotřeboval Bin, a teď už jez, mám dneska plán," usmál se nevinně, než se podíval z okna. Minho se tam také podíval a pohledem spočinul na parku. Bylo to uklidňující. Tedy, dokud mu to nedošlo.
„Ale ne."

✧