Best Friends

8. Big problem

SUZIE:
Když naše letado začalo přistávat, ulevilo se mi. Lítání nesnáším, ke konci mám vždycky žaludek na vodě, a dneska mnohem víc něž kdy jindy.
Na letišti bylo plno lidí. Bylo těžké tam Jacka najít. Dohodli jsme se, že mě tam bude čekat přesně ve 13:00. Jelikož jsem ho stále nemohla najít, rozhodla jsem se jít pro zavazadla. Sebou jsem si sbalila jenom pár věcí. Nebudu v Bostonu totiž dlouho. Nanejvýš pár dní.

Když už jsem měla svůj kufr vydala jsem se k východu. Třeba na mně čeká venku. Neušla jsem ani dva kroky, když na mně někdo zapískal. Otočila jsem se za tím zvukem a uviděla jsem ho. Jacka. Měl na sobě tu modrou košili, kterou jsem mu koupila k narozeninám a v ruce držel takovou tu velkou čokoládu, lterou koupíte hlavně na letišti. Je moje oblíbená.
Rozběhla jsem se k němu, a skočila mu do náruče.
,,Chybělas mi." zašeptal mi do ucha a v ten moment jsem se rozbrečela. Né proto, že mi moc chyběl, ale proto, že jsem si uvědomila, že už to nikdy nebude jako  předtím. Už nebude, protože kvůli mně ani nemůže.
,,Ty mně taky." odpovím a vymotám se z objetí. Utřu si slzy a vezmu si svou tašku zpátky do ruky.
,,O čem si to se mnou chtěla mluvit?" zeptá se a já si vzpomenu na pravý důvod toho proč jsem tady.
,,Nemůžem zajít někam kde je větší klid?" zeptám se s mím slavným předstíraným úsměvem.
,,Jasně, znám jedno super místo." odpoví a společně odejdeme pryč z letiště.
***
Sedíme na lavičce v parku, která má výhled na malé jezírko a povídáme si o věcech, které se staly během doby co jsme se neviděli.
,,Tak mluv Suzie, co se děje?" zeptá se po chvíli ticha ,,Je něco s mámou nebo tak?"
,,Ne. S mámou ne." řeknu a neuvědomím si, že šeptám.
,,Tak je něco s tebou? Si nemocná?"
,,Ne, jsem těhotná." oznámím a ucítím na své tváři slzy.

JACK:
,,Ne, jsem těhotná." oznámí mi a jde vidět, že se snaží zachovat si vážnou tvář. Suzie? A těhotná? Ne, tohle je jen zlý sen a já se z něj musím hned probudit. Po opakovaném štípnutí do stejna ale pochopím, že tohle opravdu žádný sen není.
,,To je ten důvod proč si tady?" zeptám se jí a chytnu ji za ruku.
,,Jo, protože ty si ten jediný člověk se kterým o tom můžu mluvit."
,,A co otec?" zeptám se. Myslím, že je to logická otázka. Přece nějaký musí být.
,,Pamatuješ si na Erica, toho kluka o kterém jsem ti vyprávěla? Tak to je on. Otec mého dítěte." potom její pohled spadne dolů, ze země zvedne kámen a hodí ho do jezírka.
,,A řekla si mu to?"
,,Samozdřejmě, že řekla. A řekl mi, že o to dítě nemá žádný zájem. Že to nechává na mně. A víš co je nejhorší? Že jsem si uvědomila, jak moc se od toho našeho prvního rande změnil. Už není tím Ericem, který byl milý a pozorný. Už je tím Ericem, díky kterému jsem tady.
,,Suzie..vím, že tahle otázka tě asi naštve. A taky vím, že nad touhle otázkou uvažuješ určitě už dlouho, ale uvažuješ nad tím, že by sis to dítě nechala?" zeptám se jí se starostmi v očích.
,,Každým dnem. Víš, já si vždycky přála být máma. Jednoho dne, jsem si představovala samu sebe, jak se procházím v Central Parku, s kočárkem a dítětem v něm. Jenže jednoho dne. Ale rozhodně ne teď. Vždyť mi není ani dvacet."
,,Není ti sice ani dvacet, ale vím, že bys to zvládla. Myslím, že by sis s tím malým dokázala poradit líp, než mnozí starší." řeknu na znamení, že s ní budu ať se stane co se stane.
***
Když jsme se asi po třech hodinách dostali na mou kolej. S Ethanem jsme se dohodli na tom, že bude spát na našem gauči do zítřka. Zítra se chce totiž Suzie vríátit zpátky. Podle toho co mi řekla si musí zařídit pár věcí. Její rozhodnutí zatím nevím, ale doufám, že se rozhodne správně.
Odemknu dveře.
,,Ericu?!" zavolám. Mezitím Suzie vejde dovnitř a položí svoji tašku vede gauče.
,,Ano?" ozve se z jeho pokoje ,,Už běžím."
Otevřou se dveře, ze kterých výjde.
,,Ahoj, jsem Suzie." řekne Suzie a usměje se.
,,Ahoj. Já jsem Eric." Když se představí, mrkne na ni. Typický Eric a to jeho mega ego.
Sedneme si všichni společně ke stolu a začneme naši předlouhou konverzaci.

SUZIE:
Jack se sprchuje už asi pět minut. Těch pět minut trávím popíjením čaje a vybalováním, těch pár věcí, které potřebuju k přežití.
Mají to tady celkem hezké. Ale jde poznat, že je to klučičí doupě. Všude se jim tady válí špinavé prádlo. Chtělo by to ženskou ruku.
,,Jack se ještě sprchuje?" zeptá se mně Eric, když vejde do obýváku.
,,Jo." odpovím mu a zapátrám v tašce pro pyžamo.
,,Není tam nějak dlouho?" zeptá se překvapeně.
,,To sis za tu dobu nevšiml, že se sprchuje nejméně deset minut?" zasměju se.
,,Jo, ale nikdy se mi to nezdálo tak dlouho, jak dnes"
,,Tak to máš štěstí." řeknu ,,Když jsem u něj přespávala, vždycky se šel umýt a sprchoval se půl hodiny. I když mám podezření, že mi to dělal naschvál."
Překvapeně se na mně podívá ,,Takže.. jste spolu chodili?"
,,Ne!" zakřičím ,,Jen jsem u něho jednou začas přespala. Teda, jako kamarádka samozdřejmě."
,,Takže jste spolu nikdy nic neměli?" zeptá se překvapeně.
,,Nikdy nic" řeknu a usměju se
,,Takže by mu nevadilo kdybych na tebe něco zkusil?" zeptá se.
Otevřou se dveře z koupelny, z nich vyleze Jack s naštvaným výrazem v očích.
,,Jen to zkus." řekne směrem k Ericovi. Jeho výraz mluví za to, že to myslí naprosto vážně.
,,Raději půjdu." zvedne se Eric a mrkne na mně. Když zmizí, za dveřmi jeho pokoje, přisedne si ke mně Jack.
,,Drž se od něj dál." řekne s tím svím slavným bratrským výrazem a odejde do svého pokoje.
Nevím co to mělo znamenat, nikdy se takhle nechoval.
***
,,Děkuju, za všechno." řeknu Jackovi, když hlásí můj let.
,,Nemáš za co. Pro tebe všechno, vždycky." řekne a obejme mě.
Naše objetí trvá asi 10 sekund a potom se rozloučíme.
,,Dávej na vás pozor!" uslyším křičet Jacka. Ze začátku mi to nedojde, potom si ale pohladím břicho a hned si vzpomenu.
Dokážu to.
Dokážu to.
Budu máma.
***
Když jsem to o pár dní později řekla máme. Vzala to celkem v klidu. Samozdřejmě na mně řvala. Kdo by taky neřval. Ale potom za mnou přišla do pokoje a řekla mi to nejlepší co kdy mohla.
,,Miluju tě, ať se stane cokoliv. Jsi má dcera a budu stát při tobě."
Takže jsem se rozhodla, miminko si nechat. Nejhorší na tom všem ale bude, že budu muset odejít ze školy. Budu bydlet u mámy. Spojíme můj a Lilyin pokoj a budu mít jednu obří ložnici, velkou pro mně a dítě.
,,Mami?" zeptám se, když sejdu  ze schodů.
,,Ano zlato?" zakřičí na mně z kuchyně. Vydám se za ní, abych nemusela křičet. Voní to tam. Po tátovém oblíbeném koláči.
,,Děje se něco?" zeptá se mně, když ji neodpovídám.
,,To mi řekni ty." řeknu s naštvaným výrazem.
,,Tvůj otec příjde." řekne, jako by o nic nešlo.
,,Můj otec?"
,,Včera jsem mu volala, ohledně toho, že si musíme promluvit. Zeptal se jestli může přijít dnes. Řekla jsem že může." řekne a vytáhne koláč z trouby.
,,Proč to děláš mami? Proč mu děláš ten koláč?" zeptám se naštvaně. Když ho dělala naposledy, byli jsme všichni velká šťástná rodina. To už dávno neplatí.
,,Protože jsme ho neměli už dlouho, navíc to nění jenom oblíbený koláč tvého otce."
,,V kolik příjde?" zpetám se jí.
,,V šest:"
Vyběhnu z kuchyně a namířím si to do svého pokoje. Když do něj vejdu, všimnu si, že je 5:45. Proč mi to jen neřekla dřív? Musím se převlíct.
Chce to něco volnějšího a pohodlnějšího.

Táta chodí přesně, to se musí nechat. Bohužel jsem se to, že příjde dozvěděla pozdě. A tak jsem neměla šanci přemýšlet nad tím co mu řeknu. Snad mi s tím máma pomůže.
Když scházím ze schodů, táta je přímo naproti mně a tváří se překvapeně.
,,Co tady děláš? Neměla bys být ve škole?" zeptá se. A jak vidím nemá nejmenší tušení o čem se bude dnes večer hovořit.
,,Víš. Já chtěla muvit o Suzie." oznámí mu máma a dá mu znamení, že má jít do obýváku. Potom kývne na mně a já se vydám za ni mi.
Bude to dlouhý večer.

Ahoj!
Doufám, že se vám kapitola líbila :) Moc děkuju za všechny vaše votes. Jste úžasní! :3
Snad se vám kapitola líbila :)
A ještě bych ji chtěla věnovat Seyzy17 za všechny její krásné komentáře :)
Chtěl by ještě někdo věnování? :)

-Clary Clair :)