Jeho rty toužili po těch mých. A mé byli na tom úplně stejně. Pomalu začal posunovat své ruce směrem dolů, zatímco já ty své posunula do jeho vlasů.
,,Počkej." řeknu a odtáhnu se od něj. ,,Bell je tady a vůbec..." odmlčím se neschopná slova.
,,Dobře." řekne trošku zklamaně a odtáhne se. Já se posunu k Bell, která kope nožičkama a odnesu ji do jejího pokoje, který se nachází hned vedle mého. Zapnu chůvičku, se kterou o minutu později sejdu dolů.
,,Takže.." řeknu, když vejdu do obýváku. Jack se zrovna cpe popcornem, který hned jak mě uvidí odloží.
,,Suzie." řekne a odmlčí se, aby našel ta správná slova ,,Zamiloval jsem se do tebe Suzie. Není to jen pocit, který jsem začal cítit nedávno. Citím to k tobě už dlouho, jen jsem si to nechtěl přiznat. Doufám, že to cítíš podobně, protože netuším, co jiného bych dělal."
Dlouze jsem se na něj podívala, nemohla jsem popřít své city k němu. Vždycky jsem ho brala jen jako kamaráda, ale po dnešku už to nepůjde. Vstanu a vydám se k němu blíž. Obmotám své ruce, kolem jeho krku a usměju se.
,,Cítím." řeknu a pohladím ho jemně po vlasech. Opravdu cítím.
Usměje se a políbí mě ,,Udělám všechno pro to aby to klapalo."
| O tři dny později |
Zrovna se procházím Central Parkem, v kočárku mám Bell a cítím se šťastná jako nikdy. Po tom večeru se toho spoustu změnilo. Začali jsme spolu chodit, kdo by to byl řekl já a Jack? Druhý den ráno, po tom našem rozhovoru Jack přivedl svoje rodiče. Byl strašně nadšený a musím říct, že já taky. Seděli jsme u stolu, všichni jsme si povídali a potom jim to Jack řekl. Bylo to takové nečekané. Všichni jsme jedli, já měla zrovna v puse kousek kuřete, když v tom Jack vykřikl: ,,Se Suzie spolu chodíme!" Naši rodiče se na sebe jen podívali a Jackův táta řekl: ,,Dlužíš mi dvacet dollarů, zlato." a svůj pohled namířil na paní Greenovou. Ta se jen usmála a řekla: ,,Kdyby jste se dali dohromady minulý rok, dostala bych je já." Všichni jsme se začali smát, a vzpomínali jsme na mé a Jackové dětství. Z mého přemýšlení mě vytrhlo zvonění mobilu.
,,Ano?" zeptala jsem se, i když jsem přesně věděla kdo volá.
,,Čau zlato." ozvalo se z telefonu a já se začala smát.
,,Něco k smíchu?" řekl naštvaně Jack a já jen pokroutila hlavou.
,,Není to ani den co si pryč, a ty už zase otravuješ." řekla jsem sarkasticky a doufala, že můj vtip pochopí.
,,Tak jestli nemáš náladu na povídání, tak já klidně...." řekl, ale já ho přerušila.
,,Promiň." omluvím se a z tašky vytáhnu dudlík, který dám Bell.
,,V pohodě Suz, mám nápad." řekne, nejspíš aby změnil téma
,,Jaký?" podivím se a sednu si na lavičku.
,,Přijeď." navrhne s nadějí v hlase.
Nemůžu přijet. Máma je nemocná a na Bell taky něco leze. Popravdě, bych nejraději zůstala doma. ,,Ráda bych, ale nemůžu. Však víš, máma navíc Bell taky není moc dobře."
,,To je v pohodě. A co v únoru? Na Valentýna třeba." řekne svůdně a já se pro sebe usměju. Tou dobou už by máma moha být zdravá a Jack by neměl mít tolik přednášek.
,,Tak fajn, ráda." odopovím mu.
,,Beru tě za slovo, teď už se z toho nevyvlíkneš Courtneyová." Chvíli si ještě povídáme a potom se rozloučíme. Venku je pod nulou a mě opravdu začíná být zima.
| Později |
,,Mami jsme doma!" zařičím do zřejmě prázdného domu. Uklidím kočárek a vydám se prozkoumat dům. Kuchyň prázdná, obývák prázdný, kde jen může být? Výjdu po schodech nahoru a uložím Bell do postýlky. Je celá červená, nejspíš s ní zítra zajdu k doktorovi. Odejdu z Bellina pokoje a otevřu dveře do máminy ložnice. Jsou zatažené žaluzie a na její postely je velká hromada dek. Pomaličku příjdu blíž k posteli. Uleví se mi, když tam uvidím mámu, jak pokojně spí. Odejdu z pokoje a potichu zavřu dveře.
V kuchyni si udělám čaj a vrátím se zpátky do Bellinina pokoje. Hned vedle její postýlky je houpací křeslo. Většinu dnů, kdy nemám co dělat tam sedím. Dívám se na Bell, jak spinká. Někdy mám strašný strach, že přestane dýchat. A tak jsem klidnější, když jsem u ní. Ze stolku vedle mě vezmu knížku a položím na něj mobil, který přepnu na vibrace.
Ani ne po deseti minutách čtení, mi zavibruje mobil. Podívám se na displej, na kterém je, že mám jednu příchozí zprávu. Zprávu od Jacka.
JACK: Co děláš? :3
JÁ: Sedím u Bell v pokoji a čtu si :*
JACK: Měla by si s tím pozorováním ji ve spánku přestat. To jí tak budeš pozorovat i jak bude starší? :D
JÁ: Proč ne? A že to říkáš zrovna ty :D
JACK: Proč zrovna já?
JÁ: Nebyl si to náhodou ty, kdo mi před dvěma dny řekl cituji: Víš, že jsem tě celé ty roky sledoval při spaní? Vypadala si vždycky tak...křechce.
JACK: Tohle není sranda! Já to myslel vážně..
JÁ: Vždyť já taky :*
Naše esemeskování přerušilo zaklepání na dveře.
,,Suzie?" ozvalo se zpoza dveří.
,,Dále." odpověděla jsem šeptem. Máma vešla dovnitř a nebudu vám lhát vypadala....strašně.
,,Zavezeš mě zítra k doktorovi? Myslím, že to sama neuřídím."
,,Jasně." řeknu a usměju se. Máma odejde zpátky do své ložnice a já se vydám do kuchyně, udělat ji čaj. Černý, její oblíbený.────────────
► Ahoj, neměla jsem v plánu přidat díl tak brzo, ale nakonec jsem se rozhodla, že to tak bude nejlepší :)
► 1.1 2015 ♥ se můžete těšit na další. Stane se v něm jedna zásadní věc. Jak si myslíte, že to dopadne u doktora?
► Moc děkuju za Votes a komentáře :) u minulého dílu jich bylo hodně a to mě moc potěšilo! :)
► ~Clary Clair
ČTEŠ
Best Friends
RomanceSuzie a Jack jsou nejlepší kamarádi už od školky. Teď je jim osmnáct a osud je zavane každého někam jinam. Dodrží slib, který si těsně před odletem dali o tom, že spolu zůstanou v kontaktu napořád? A vydrží jejich přátelství všechny problémy které...
