Best Friends

7. You are the best. Are you?

SUZIE:
Když jsem přišla na naše smluvené místo, už tam byl. V tu chvíli jsem si uvědomila, že neznám jeho jméno.
,,Ahoj." řekne a já se usměju
,,Ahoj" chvíli tam stojíme a zíráme na sebe. Má opravdu nádherné oči.
,,Víš." řekne po chvíli ,,Uvědomil jsem si, že neznám tvoje jméno."
Usměju se. Aspoň, že se nemusím ptát já ,,Suzie." Ve skutečnosti se jmenuju Susan, ale tak mu většinou říkají učitelé nebo máma, když se naštve.
,,Já jsem Eric a ani nevíš, jak jsem rád, že máme tohle představování za sebou." oba se zasmějeme ,,Můžeme vyrazit?"
,,Jasně, a na co že to vlastně jdeme?" zeptám se ho
,,No víš..uvažova jsem. A jelikož nevím co máš ráda rozhodl jsem se pro The Interview, což je taková komedie."
,,Tak to je super." řeknu a usměju se.
Chytne mně za ruku ,,Poběž!" zakřičí a vyběhneme úplně opačným směrem, než jsme před tím šli.
***
,,Bylo to úžasný." řeknu, když dojdeme před můj byt na koleji.
,,To bylo." odpoví ,,Nechtěla by sis to někdy zopakovat?"
Usměju se a zastrčím si vlasy za ucho ,,Ráda." odpovím
,,Tak.. to je skvělý." řekne a nakloní se ke mě. Políbí mně. Polibek mu oplatím a rozloučím se.

,,Tak jak bylo?" zeptá se mě Patt, když vejdu do bytu.
,,Bylo to fajn." odpovím jí a sednu si vedle ní. Už zase jí tu svojí vanilkovou zmrzinu.
,,Na čem jste byli?"
,,Na The Interview."
,,O tom jsem slyšela." řekne a svou velkou lžící nabere velký kus zmrzliny.  ,,Chceš?" zeptá se mě
,,Ne, díky." odpovím a usměju se. Po tom popcornu nemám na zmrzlinu vůbec chuť.
V mém pokoji je zima. Nejspíš to je tím, že jsem zapomněla zavřít okno, když jsem odcházela.
Otevřu skříň a vytáhnu z ní můj modrý svetr. Sednu si na poůstel a z nočního stolku vedle mně, si vytáhnu notebook.
Měla bych tátovi odpovědět. Vím to, ale co mu mám napsat?
Chci se s ním sejít? Možná i trochu jo. Ale ze všeho nejdřív, chci zjistit co řekl Lily a proč je taková naštvaná.
Když se přihlásím na email, všimnu si, že mám 3 nepřečtené emaily.
Otevřu ten první, je od Lily.
Ahoj Suzie.
Jak je v Chicagu? Promiň za to jak jsem se chovala minule. Ale spanikařila jsem.
Lhala jsem ti. Táta se mi neozval. Proto jsem se ti neozvala, trošku jsem žárlila.
Však mně znáš.
Chci jen abys věděla, že mi nebude vadit, když za tátou půjdeš.
Mám tě ráda Lily.
Chvilku bezhybně sedím. Už vím co udělám.
Půjdu za tátou. A zeptám se jo na jedinou věc, která mě zajímá. Tou otázkou je: Proč.
Lily napíšu
S tátou se sejdu. A zeptám se ho na všechny ty věci, které se nám honily hlavou všechny ty měsíce.
Pak ti dám vědět. Mám tě ráda Suzie.
Potom otevřu další email. Ten je od mámy a píše v něm o tom že ji v práci povýšili. Což je naprosto úžasný.
Poslední email je od Jacka. V emailu stojí, že u něj byli rodiče, a že mně pozdravují.

O týden později
Je přesně 10:58, když vcházím do malé kavárny, která je kousek od centra. Tam mám s tátou dohodnutou schůzku.
Když vcházím dovnitř uvidím ho. Sedií u třetího stolu naprovo, a vedle něho sedí ona. Jane.
,,Ahoj." řeknu tátovi.
,,Ahoj Suzie." odpoví mi on i Jane. Podívám se na ni. Má dlouhé blond vlasy a krásný černý kabát. Podobný má Patt uvědomím si.
,,Takže." řekne táta a vytáhne z kapsy bílou obálku. ,,To je naše svatební oznámení."
,,Oh." řeknu a obálku otevřu. Pro Suzie stojí na ni.
Podle všeho by se svatba měla konat 3.1 2015. Na svatbu nepůjdu. I kdybych chtěla tak nemůžu. Nevím jestli to táta udělal schválně, ale ten den má máma narozeniny. Slaví 48. narozeniny. Máma nikdy neměla žádnou oslavu. Vždycky trvala na tom, že pro dospělé se oslavy nedělají. Jen pro děti.
S Lily jsme vždycky chtěli mámě narozeninovou oslavu uspořádat, a tak jsme se koncem prázdnin dohodli na tom, že to teda uděláme. Datum jsme dali na 3.1, protože tou dobou tady Lily ještě bude. 4.1 už toti odjíždí.
,,Já nepříjdu tati." řeknu a obálku mu vrátím.
,,Proč ne?" zeptá se zmateně
,,Máma má narozeniny, a my ji s Lily pořádáme oslavu." oznámím mu
Podívá se na Jane ,,A to ji nemůžete posunout? Vždyť máma s váma byla poslední dobou skoro pořád. A já chci mít obě své holčičky na mé svatbě."
Podívám se na něj ,,A čí to je chyba tati?"
Podívá se stranou a já si uvědomím, že tohle nemám za potřebí. Myslím, že to dělá jenom kvůli tomu, aby měl ze  sebe dobrý pocit.
,,Už musím jít." řeknu a vstanu od stolu.
,,Počkej. Neodcházej!" zakřičí Jane.
Vyběhnu ven a konečně se nadechnu.
,,Nikam nechoď!" zakřičí znova Jane a přiběhne ke mně.

JACK:
Dneska má Suzie rande. Ve skutečnosti své první rande, jelikož se ten maturitní ples nepočítá. Když mi Suzie napsala, byl jsem překvapený. Teď už vím, že o ni nemusím mít strach. Vím, zní to divně. Ale já bral Suzie vždycky jako sestru, kterou jsem nikdy neměl.
Suzie byla vždycky taková....samotářka. Kromě mně moc kamarádů neměla, a když nad tím přemýšlím já taky ne.
Vždycky jsme si vystačili sami. Byli jsme prostě ti  nejlepší přátelé.
Z mého přemýšlení mně vytrhne zaklepání na dveře. Chvíli poslouchám, jestli můj spolubydlící Ethan nejde otevřít, ale zdá se, že ne.
Otevřu dveře a uvidím tam stát blonďatou holku.
,,Ahoj. Já jsem Rachel a zítra pořádám se svojí spolubydlící mejdan. Obcházíme všechny byty, no a napadlo mně...jestli se nechceš stavit."
,,Jasně." řeknu překvapeně a usměju se.
,,Ty kámo kdo klep...?" uslyším říkat Ethana rozmrzele, a taky trochu překvapeně. Otočím se. Vypadá to, že právě vstal, potože má na sobě jenom trenýrky.
,,Tak abych šla." řekne Rachel a já se zasměju.
,,Jo, to bude nejlepší."
Zabouchnu dveře, a když Ethan odchází zpět do svého pokoje uslyší jak si pro sebe mrmlá: ,,Já jsem vůl."
Když vejdu do pokoje zapnu si notebook. První co udělám je to, že se přihlásím na facebook a napíšu Suzie. Naštěstí je online.
JÁ: Ahoj, Jaké bylo rande? :D
SUZIE: Náhodou bylo fajn.. ;)
JÁ: Takže sis to užila?
SUZIE: Jasně :)
JÁ:  Doufám, že na tebe něco nezkoušel :D
SUZIE: Nemusíš mít strach. On není ty :D
JÁ: Hele -_-
SUZIE: Promiň :(

O 2 MĚSÍCE POZDĚJI:

JACK:
Když vylízám ze sprchy těším se na dnešní rande s Rachel. Už jsme spolu přesně měsíc.
Rachel je ten typ člověka, který musí oslavovat úplně všechno.
Otevřu skříň. Nevím, co si mám obléct. Všechno to naplánovala Rachel. Já jen poslušně přikyvoval. Trošku se za to stydím.
Najednou uslyším zvuk mobilu, a tak se k němu rozběhnu.
Nápis na displeji ukazuje Suzie.
,,Ahoj." řeknu s úsměvem
,,Jacku?" řekne a zavzlyká
,,Suzie? Co se děje? Jsi v pořádku?" skoro zakřičím
,,Můžu zítra přijet?" zeptá se naléhavě.
,,Jasně, že můžeš. Ty můžeš vždycky.
Podle tónu v jejím hlase poznám, že brečí. Snad je v pořádku.
Snad je v pořádku

Ahoj, po dlouhé době jsem tu další kapitolou.
Jak jste si mohli všimnout, pomalu začínám psát z pohledu Jacka :)
Jak jsem se zmiňovala stane se něco klíčového :D
Pokud se vám díl líbil budu ráda za každý vote nebo koment :)
Chtěl by někdo věnování? :))
- Clary Clair