Best Friends

19. What happened Ethan?

,,Chceš pomoct?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla jsem Petera, jak přichází do kuchyně.

,,Ne, to je dobrý. Ale raději běž pomoct Lily s balením, máte toho celkem dost." rýpnu si do něj a on se zasměje.

,,To sice ano, ale ona mou pomoct nepotřebuje. Dala mi to dost jasně na jevo, když jsem strkal své věci do špatné tašky." Ani se mu nediví, že raději odešel. Lily je hodně organizovaná. Všechno musí mít napsané a všechno musí být po jejím. Vždycky když jsme odjížděli na dovolenou, měla pro jistotu zbaleno týden do předu.

,,Okay." řeknu a dím po něm útěrku. ,,Když tak moc chceš pomoct." Peter vezme útěrku a začne utírat. Nemáme myčku, protože to máme přišlo zbytečné. Mně to moc nevadí, od malička ráda umývám nádobí a nebudu vám lhát. Moje sestra toho hodně využívala.
Spoleřně s Peter jsme domyli nádobí a sedli si na gauč.

,,Těšíš se už na svatbu?" zeptám se ho.

,,Moc, tvoje sestra je úžasná." To je, ale kdyby jen věděl jaká byla když jí bylo třináct asi by ji zabil. Pamatuju si na všechny ty naschvály co jsme si udělaly. Jednou jsme ji s Jackem přidali do šampónu barvu. Modrou barvu. Byla to sranda, dokud nám neřekla, že se jí to moc líbí a že děkuje.

,,Jo, to je." odpovím mu.

| JACK: |

Sobota! Konečně. Jsem tak rád, že je sobota. Další zkoušky a testy bych nejspíš nezvládl.
Vstanu z postele a vydám se do kuchyně. Čas na hodinách ukazuje 10:05, tak akorát čas na snídani. Z ledničky vytáhnu mlíko a z horní poličky si vezmu nějaké cornflakes. Sednu si ke stolu a začnu jíst, když v tom mě přeruší zvuk zvonku.

Vstanu a ryhle se vydám do ložnice pro nějaké tričko a kalhoty. Měl jsem na sobě totiž jen boxerky.
Narychlo se obleču a vydám se otevřít. Nikdy bych nečekal, že tam uvidím stát zrovna jeho. Ethana.

,,Co tu chceš?" řeknu naštvaně. Opravdu nemám chuť bavit se s klukem, který mi zahýbal s mou holkou a který mi ji i přebral.

,,Nepozveš mě dál?" řekne a já stisknu ruku v pěst.

,,Tak pojď." řekl jsem bez zájmu a pustil jsem ho dovnitř.

Došli jsme do obývacího pokoje a sedli jsme si na gauč. Celkem hodně by mě zajímalo, co po mě může chtít.

,,Co tady děláš Ethane?" zeptám se ho a on se zhluboka nadechne.

 ,,Přišel jsem se ti omluvit. Vím, udělal jsem chybu, ale když ona byla tak.." zarazí se ,,Prostě se omlouvám."

A to je vše? Přišel sem jen aby se mi omluvil? ,,Podívej. Já už na to zapoměl. Rachel je mi ž ukradená, stejně jako ty." dořekl jsem větu a vstal na znamení, aby už odešel.

Tázavě se na mě podíval a nakonec vstal ,,Je mi to vážně líto." řekl a odešel.
Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Opravdu už mi to bylo jedno. Mám Suzie, teď je ona můj život. Nic jiného nepotřebuju. Což mi připomíná, že bych měl zarezervovat tu letenku pro ni na toho Sv. Valentýna. Mám na ten den velké plány.

|Večer:|

,,Ahoj Paule." řekl jsem barmanovi, když jsem si sedal na židli v baru.

,,Oh, Jacku. Dneska bych tě tady nečekal." řekne mým směrem a nalije mi panáka vodky.

,,Díky kámo." pronesl jsem a hodil ho do sebe. Lepší pocit jsem nezažil už dlouho. S Paulem jsem se potkal na jedné přednášce, asi před měsícem a půl. Trávili jsme spolu hodně času, buď u něj na gauči u videoher a nebo v tomhle baru, ve kterém i dělá.

,,Včera jsem mluvil s Alison." řekne plný nadšení.

,,A?" zeptám se. Alison je Paulova dlouholetá přítelkyně. Jsou spolu už asi pět let. Paul je starší než já, právě teď je v posledním ročníku.

,,Řekla ano!" zakřičí tak nahlas, že se na nás pár lidí otočí.

,,Tak to je skvělý." řeknu a plácnu si s ním. ,,Přeju vám to."

Už se celkem těším na den, kdy požádám Suzie o ruku. Jsme spolu sice krátce, ale známe se už dlouho. Nejraději bych si ji vzal teď hned, ale nejspíš by nesouhlasila. Nedávno jsme se o nás bavili a dohodli jsme se, že až dostuduju, přestěhuju se zpátky do NY. Nejspíš si tam založím advokátní kancelář.

,,Musíme to oslavit." řekne a nalije panáka mě i sobě.

,,Nazdraví!" řeknem a přiťuknem si.

Chvilku si povídáme o její reakci, když nás přeruší hádka, u stolu v přední části baru.

,,Máš smůlu!" zakřičí mužský hlas, který je mi celkem hodně povědomí.

,,Tak na to zapomeň chlapečku. Na něčem jsme se přece dohodli." řekne další  mužský hlas. Ten narozdíl od toho prvního nepoznávám.
Otočím se tedy jejich směrem a už vím o koho se jedná. Na sedačce sedí Ethan. Má celkem hodně červené oči a vypadá o dost hůř než ráno.

,,Řekl jsem ne!" zakřičí znova Ethan. Ten druhý muž však vstane a pořádnou mu natáhne. Ethan se na něj vražedně podívá a já vím, že tohle nebude dobrý. Tohle rozhodně nebude dobrý.

,,Ještě jednou na mě šáhneš tak.." nedořekne Ethan, jelikož dostane další facku. V tu ránu vytáhnu pět dollarů, které položím před Paula a vydám se za Ethanem.

,,Nech ho na pokoji!" zakřičím na toho muže a zatáhnu Ethana za rukáv jeho kožené bundy.

,,A ty si kdo?" řekne ten muž naštvaně. Než však stačí říct něco dalšího, uteču s Ethanem pryč.

***
,,Kdo to byl?" zeptám se Ethana, který se zdá být hodně mimo. Vstanu tedy a z kuchyně mu donesu vodu a nějaký prášek na bolest.

,,Pro tvoje bezpečí bude lepší, když to nebudeš vědět." zašeptá a pokusí se vstát. Já ho však zastavím.

,,Nikam nejdeš. Ne potom, co jsem tam viděl." odmlčím se ,,Ethane, vždyť si úplně mimo!"

Zamrká a napije se vody ,,To není..není pravda." řekne dost nepřesvědčivě.

,,Ale je. Vždyť sotva chodíš. Vysvětli mi, co se to sakra děje!" zakřičím

,,Dobře, ale nekřič." znovu se napije. ,,Řeknu ti to od začátku, ale slib mi jednu věc."

,,Dobře, jakou?"

,,Že to co se stalo, nikdy neopustí tenhle pokoj."

----------------------

► Ahoj! Tuhle kapitolu přidávám trošku později než jsem chtěla. Však to znáte škola..

► Snad se vám tahle kapitola líbila. Co si myslíte, že se stalo Ethanovi?

► Děkuju za Votes a Komentáře, jste vážně úžasní! :)))

► Clary Clair :)

,