Best Friends

15. Tattoo, Laser Game and kiss.

,,Jsi si tím jistá?" zeptala se mě máma, ten den už asi po patnácté.

,,Jsem, mami vždycky jsem si přála tetování. Navíc mi je skoro dvacet, nemůžeš mi to zakázat." oznámím jí, s trošku větším důrazem než jsem chtěla.

Máma se na mě zamračeně podívá ,,Tak dobře, ale nic velkého."

Usměju se na ni ,,Slibuju."

Vstanu od jídelního stolu, a talíř vezmu do myčky. Podívám se na hodiny. Je 14:06, což znamená, že Jack přistál před půl hodinou. Jsem celkem ráda, že tam půjde se mnou, aspoň nebudu muset být tak moc nervózní. Dneska je Silvestr, zítra bude Nový Rok a já už se celkem těším. Nový Rok pro mě totiž znamená novou šanci. Upřímně tenhle rok za moc nestál. Stalo se mi spoustu špatných věcí, jednou znich je například ta hádka s tátou. Když se tak na to dívám stala se i jedna dobrá věc, a tou je samozdřejmě Bell. Což mi připomíná, že bych se na ni měla jít podívat. Výjdu po schodech nahoru a zamířím do svého pokoje. Opatrně otevřu dveře a nakouknu dovnitř. Je tam klid, to je dobře. Vejdu dovnitř, blíž k postýlce. Měla jsem pravdu spí.

Obejdu postýlku k nočnímu stolku, ze kterého vezmu mobil. Jak jsem ho tu mohla zapomenout? Co kdyby mi někdo volal? Raději na to nemyslím a z věšáku u dveří, vezmu svou malou kabelku.

Sejdu dolů, akorát v čas na to abych uslyšela klepání na dveře.

,,Ahoj." řeknu šeptem směrem k Jackovi, kterého pozvu dovnitř.

,,Ahoj, tak co připravená?" zeptá se a já jen přikývnu ,,To je dobře."

Vejdu do obýváku a ze stolu vezmu návrh mého tetování. Zamířím zpátky ke dveřím a usměju se.

,,Čemu se zase směješ?" zeptá se, a já na něj hodím překvapený výraz.

,,Jak to myslíš zase?" zeptám se a nasměruju ho ven ze dveří. On mi však neodpoví a zakroutí pobaveně hlavou.

 | O tři hodiny později |
,,Ach můj bože" řekne Jack a podívá se na svou ruku ,,My jsme to dokázali!" zakřičí plný radosti.

,,No jo." řeknu a zasměju se.

,,A co chceš dělat teď?" zeptá se mě, když ze svého batohu vytáhne KitKat.

,,Nevím." řeknu a zamyslím se. Co bych chtěla dělat? Ale no tak, ty moc dobře víš co řekne mi moje podvědomí a já jen pokroutím hlavou.

,,Co třeba Laser Game?" zeptá se a nahodí ten svůj slavný výraz, plný naděje.

,,Já nevím. Nejsme na to už moc staří?" zeptám se ho.

Zašklebí se ,,My nebudem nikdy staří na nic." řekne a mrkne na mě.

,,Co tím myslíš?" podivím se, ale on mi jako vždy neodpoví.

,,Tak jdeme?" stoupne si a chytne mou ruku.

,,Dobře, jdeme." stisknu mu ruku, a nechtěně se usměju.

| Na Laser Game |

Laser Game miluju a nesnáším zároveň. Nic bych proti ni neměla, kdyby Jack pořád nevyhrával. Je to s ním složitý, on musí být ve všem ten nejlepší. Když jsme byli na základce, všichni ho chtěli do týmu, protože mu šlo všechno. Ale čím starší jsme byli, tím to bylo horší. Jednou nás jeho táta vzal na kluziště. A upřímně, mi to šlo mnohem líp než jemu. Já už jsem uměla brzdit a zatáčet, jako bych bruslila roky, zatímco on sotva zabrzdil. Od toho dne chodil bruslit každý den, a po měsíci si mě zavolal. Ukázal mi všechno co uměl, a když ukazoval svůj finální trik, srazil mě a zlomil mi nohu.

Zavrtěla jsem hlavou a vydala se prozkoumat druhou část místnosti. Všude byla tma, světla svítila jen na pár místech, jak to u Laser Game bývá. Uslyšela jsem šustnutí, otočila jsem se a pořádně stiskla zbraň. Někde tady musí být.

Chvíli bylo ticho když jsem si všimla tečky, na mé vestě.

,,Kruci!" zakřičela jsem, když se moje vesta rozsvítila. To znamenalo, že mě někdo střelil. Podívala jsem se na horní část vesty, kde by se mi každou vteřinou mělo ukázat, kdo to byl.
Megamind shot you. ukázalo se na vestě. Bylo mi to jasné, byl to Jack a ta jeho tupidní přezdívka.

Rozběhla jsem se, za ním a sledovala jsem světlo jeho vesty na stropě. Podle herních pravidel jsem měla být 5 sekund mimo hru a 1 sekundu nesmetelná. A věřte mi, že té své nesmrtelné sekundy dobře využiju.

Jack vběhl do slepé uličky. To si to po těch pěti letech co sem chodíme nepamatuje? pomyslím si a vběhnu za ním. Stojí tám, se svým šibalským úsměvem ve tváři. Namířím na něj svou pistoli a zmáčknu spoušť. On začne blikat a já se pro sebe usměju.

Podle výrazu v jeho tváři soudím, že jsem ho pořádně naštvala. Než se však stačí vzpamatovat, uteču.

| Později |

,,Vyhrálas." řekne Jack sklesle, když mi podává mou tabulku zásahů.

,,Ale no tak, Jackie. Přece nebudeš naštvaný, že ne?" řeknu s pobavením v hlase.

,,Jackie?" řekne pobaveně ,,Vážně?" usměju se a sednu si vedle něj.

,,Jo, vážně. Asi ti tak budu říkat pravidělně, ty Megaminde."

Posune se ke mně blíž ,,Megaminde mi klidně říkej, ale chtělo by to víc...no, jak to říct.....laskavěji." podívá se mi dlouze do očí, a já se zamračím.

,,Jdu se převlíct." oznámím mu a zamířím k šatnám. Co to mělo být?! Proč se mi pořád kouká tak dlouze do očí?

Když po pěti minutách vylezu z šaten, Jack už tam čeká a netrpělivě bubnuje prsty do lavičky.

,,Cos tam tak dlouho dělala?" zeptá se a já jen protočím očima.

Venku je chladno, tak si nasadím čepici i šálu. Jsem zvědavá co mi máma, na to tetování řekne. Mám ho ze zadu na krku, sice jsem ho chtěla na ruku, ale myslím, že tam je mnohem hezčí. (Obrázek tetování máte v médiích).

Jack pomalu přibržďoval, a já si uvědomila, že už jsme v naší ulici. Právě je 18:07 a já budu dneska sama. Sama s Bell. Máma má noční směnu v nemocnici, vzala ji hlavně pro to, aby matky s dětmi mohly být doma. Jack bude s jeho mámou a tátou, slyšela jsem, že tento rok k nim přijede i Jackův bratranec.

,,Díky za odvoz." řeknu a pomalu otevřu dveře od auta.

,,Počkej" zavolá za mnou, a za chvíli už stojí přede mnou.

,,Štastný Nový Rok." řekne a obejme mě.

,,Šťastný Nový Rok." zašeptám a zmizím dovnitř do domu. Poslední dobou se Jack chová podivně, a já nemám nejmenší tušení proč.

| Minuta do půnoci |

Seděla jsem doma na gauči. Na klíně jsem měla Bell, v ruce telefon a odpovídala jsem na poslední Novoroční esemesky. Je zvláštní kolik mi jich přišlo, od lidí o kterých jsem rok neslyšela.

V televizi začalo odpočítávání, poslední minuty tohoto roku. Já jsem jen tiše seděla a nalila si sklenku vína. Najednou jsem ale uslyšela zvonek. Kdo to proboha minutu před půlnocí může být?
Bell opatrně položím na gauč, a vydám se ke dveřím. Otevřu dveře a v nich stojí Jack, celý údýchaný a zmrzlý. Pozvu ho dál, avšak na žádnou mou otázku neodpovídá.

V televizi začne odpočítávání 10,9,8,7,6,5,4,3,2,1 a v ten moment se Jack nakloní a políbí mě.

---------------------------------

▲ Tak a je to tady! Konečně jsem se dokopala k napsání tohohle dílu. Nevím jak se to stalo, ale změnila jsem původní plán a rozhodla jsem se vydat touhle cestou :D
▲ V příštím díle se máte rozhodně na co těšit :) snad se mi ho podaří přidat do konce týdne :)

▲ Moc děkuju za votes, v minulém díle jich bylo neuvěřitelných 19! Jste opravdu úžasní :33

▲ Snad se vám díl líbil :) Clary Clair.