Best Friends

6. Boy from Starbucks

,,Prostě to nechápu. Když odečteš 115 od 117 máš 2 ne? Tak jak mohl konečný výsledek být 11?" křičí na mně Jack v telefonu.
,,No, zapomněl si, že musíš na začátku přičíst tu pětku." vysvětlím mu
,,Aha. Takže potom mi to výjde?" zeptá se
,,Mělo by." podívám se na hodiny a všimnu si, že je deset. To znamená, že už telefonujeme dvě hodiny.
,,Chybí mi to Suzie. To všechno. Víš, to ty bys měla být na Harvardu."
,,Ne, ty tam patříš. Mně je tady dobře. A po těch dvou měsících co jsem tady, jsem si uvědomila, že sem patřím." zalžu. Tuhle větu už jsem řekla několikrát. A pořád doufám v to, že se jednoho dne, tahle věta stane pravdou.
,,Si úžasná, víš to?" řekne po chvíli.
,,Jo,vím." zašeptám.
O deset minut později jsme se rozloučili a já si uvědomila, že jsem mu zapomněla říct, to co jsem původně chtěla. Včera mi přišel od táty email. Od té doby, co se od mámy odstěhoval uběhlo skoro půl roku. S nikám z naší rodiny nemluvil až do včerejška, kdy mi poslal email. Musím přiznat, že jsem ten email ze začátku ani nechtěa číst, ale nakonec zvědavost zvítězila. V dopise stálo:

Milá Suzie,
slyšel jsem, že si nastoupila do Chicaga. Co se stalo s Harvardem?
Jsem na tebe moc hrdý, tedy já i Jane.
Pamatuješ si ji? Před dvěma lety si ji potkala na našem pracovním večírku. Pomohla ti, když se ti zlomil ten podpatek. Promiň, že jsem se ti neozval. Ale nevěděl jsem co říct. Teď už to ale vím, a proto ti píšu tenhle email.
Příští týden jedeme s Jane do Chicaga k jejím rodičům, a byli bychom rádi, kdyby ses s námi sešla
Musíme ti něco oznámit a navíc bych rá viděl svou dceru. Opravdu tě nechci ztratit Suzie, opravdu ne. Takže se mi prosím ozvi, ať se dohodneme kde se sejdeme.

Rozhodně nemám chuť se s ním setkat. Opustil mně i mámu a to jeho "nevěděl jsem co říct" mně naprosto odrovnalo.
Mluvila jsem o tom s Lily. Říkala, že je to na mně, ale abych toho rozhodnutí jednoho dne nelitovala.
Jí se táta taky ozval, ale formou dopisu. Bohužel mi nechtěla říct, co se v něm psalo.
,,Suzie?" přerušil někdo mé přemýšlení.
,,Ahoj Patty." odpověděla jsem svojí spolubydlící. S Patty jsme si celkem sedly. Nemáme spolu žádné problémy, a dalo by se i říct, že si rozumíme.
,,Chtěla jsem se zeptat, jestli nechceš jít na chvíli ven." zeptala se Patt. podívala jsem se na hodiny. Bylo skoro půl jedenácté a mně se upřímně moc nechtělo. Nejraději bych si dala sprchu, zalezla si do postele a pustila si Přátelé.
,,Promiň, už je celkem pozdě. Ale třeba někdy jindy."
,,Dobře, a co takhle zítra ráno? Je sobota, a já už jsem dlouhou dobu nebyla na nějaké dobré snídani."
,,Jasně." řeknu ,,To by šlo"
,,Domluveno." řekne a potom zase odejde.

Druhý den ráno jsem vstala a hned jsem se šla nachystat na dnešní snídani.
Patt se včera, teda spíš dneska vrátila pozdě. Přišla až kolem čtvrté ráno, a tak nevím jestli to stále platí. Ještě spí, a jsem plně rozhodnutá, že ji budit nebudu. Přece jen, jestli včera šla zase pařit s holkama z druhé kolehe, bude mít určitě kocovinu.
Pomalu vstanu, a ze skříně si vytáhnu oblečení.
Pak se obléknu, a vezmu si ze stolu papír a tužku. Na papír napíču vzkaz o to, že jsem se šla najíst, a že se má pořádně prospat.

Jdu po ulici, je chladno, a tak se rozhodnu, že si zajdu do Starbucks. Né že bych Starbucks nějak zbožňova, ale je to místo, kde vím, že mi chutnají croissanty.
,,Dobrý den. Jedno cappuccino a máslový croissant." řeknu prodavačce.
,,Dobře a jméno?"
,,Suzie." odpovím
Když dostanu svoji kávu a croissant, vyrazím zpátky na kolej. Nemám tady moc přátel, takže celou sobotu strávím ve svém pokoji. Nikdy jsem nebyla ten tip, co by si lehce hledal přátelé. Od toho byl Jack.
On byl ten tip, který si snadno a lehce našel nové přátelé. Já jsem měla jen jeho a mou sestru.
Nikoho jiného jsem nepotřebovala, vždycky jsem byla ráda sama.
,,Promiň, ale zapomněla sis zbytek peněz. Tady máš 2 dollary." řekl jeden kluk, který vypadal velice udýchaně. Asi z toho, že se mně snažil dohonit.
,,Děkuju." řeknu a vezmu si peníze. ,,Víš nemusel si to dělat. Mohl sis je klidně nechat a na mně se vykašlat. Jsou to jenom 2 dollary."
,,Já vím. Ale už jsem prostě takový. Navíc jsem nechtěl propásnout druhou šanci s tebou promluvit."
,,Aha." řekla jsem a usmála jsem se.
,,No a, co taková krásná dívka jako ty, dělá dneska večer?" zeptal se
,,Nejpíš nic."
,,A nešla bys se mnou do kina?" zeptal se
,,Jasně." odpovím ,,ale nemám nejmenší tušení, kde je tady kino."
,,Aha, takže ses zrovna přestěhovala?"
,,Ne tak docela, studuju tady." odpovím
,,Bezva, takže v 7 tady?" zeptá se
,,Dobře, tady v 7." potom odejdu. Hned první co udělám je to, že vytáhnu mobil a začnu psát zprávu.
JÁ: Mám rande!!!!
JACK: To je skvělý - Jack
           PS: kdy se konečně začneš podepisovat?
JÁ: Vždyť tam máš napsané kdo ti píše.
JACK: To jo, ale co kdyby to byl někdo jiný? - Jack
JÁ: Jako třeba?
JACK: Jako třeba zloděj -Jack
            PODEPIŠ SE!!!!
JÁ: Pochybuju, že by nějakého zloděje zajímalo psaní si s tebou :DD
      podpis
JACK: Ježiš!! -Jack
JÁ: Ježiš!! -Suzie
JACK: No konečně :D
JÁ: Podepiš se! -Suzie
JACK: Pane bože :D -Jack

Po deseti minutách hádání jsme se rozloučili a já vyrazila zpátky na kolej.
Náš byt má kuchyni, koupelnu, společný obývák (je takový menší s telvizí, gaučem a stolem) a potom máme každá svůj malý pokoj.
Když jsem vešla do našeho pokoje Patt ještě spala. Svůj croissant jsem položila na Pattin stůl a šla do svého pokoje.
Vzala jsem si mobil a obědnala si pizzu. Od té doby co jsem tady ji jím nějak často.
Na notebooku jsem si našla místní kina. Je jich tady celkem dost, takže jsem zvědavá do kterého půjdeme.
Ťuk ťuk
Uslyšela jsem klepání na moje dveře.
,,Dále." řekla jsem a dveře se otevřeli. Za dveřmi stála Patt a vypadala....strašně.
,,Ahoj Suzie, nemáš nějaký prášek na hlavu?" zeptala se mně.
,,Jasně." řekla jsem a začala jsem hledat. Nakonec jsem našla nějaký paralen a dala jí ho.
,,Děkuju a nezlob se, že jsem nemohla jít ráno s tebou a..."
,,To je v pohodě." přerušila jsem ji. ,,Na tady máš." podala jsem jí svůj croissant. Potřebuje ho víc než já.
,,Děkuju a kde si všude byla?"
,,No šla jsem do Starbucks a pak jsem potkala jednoho kluka a.."
,,No páni! Povídej, povídej." řekne jako vymněněná
,,No a pozval mně na rande."
,,Tak to je úžasný a kam jdete?" zeptala se
,,Do kina."
,,Super." řekla a začala jásat. Páni takové to je mezi holkama? Nikdy jsem to nezažila, ale ani mi to nechybí.
,,Tak já se půjdu najíst a pak si vezmu prášek. Nějak mně z toho jásaní zabolela hlava." řekne Patt a potom opustí můj pokoj.

Pizza byla neskutečně dobrá. Takovou pizzu dělají opravdu jen v Chicagu. Byla úplně jinší než ta v NY. Z ledničky si vytáhnu colu a napiju se.
Chvíli ještě sedím, a  pak si pustím si televizi.
V televizi hrají jeden z mích nejoblíbenějších filmů a tím je Terapie láskou. Na tenhle film bych se opravdu mohla koukat dokola a dokola.
Když jsem přečetla knížku, hned jsem dokopala Jacka abychom se na film podívali. Každý pátek jsme si totiž dávali filmový večer. Pouštěli jsme si hlavně komedie, po tom fiasku s hororem.
Když film skončil, šla jsem si znovu přečíst email od táty. Znova a znova jsem četla tu větu "nechci tě ztratit Suzie, opravdu ne"
Já ale nevím jestli ho nechci ztratit. Vykašlal se na mně, možná si myslí, že ne, ale ono to tak je.
Nevolal, nepsal skoro půl roku. Stalo se tolik věcí a myslím, že mu těch 6 měsíců nikdy neodpustím. Asi  bude nejlepší, když řeknu ne. Možná mi to bude jednoho dne líto, ale možná taky ne. Podle toho co jsem slyšela mámu podváděl víc než rok. Rok!!
Je to hrůza..
***
Bylo 5:59 a já se pomalu začala chystat. Namalovala jsem se a udělala si vlasy. Nakonec přišlo na řadu oblečení.
Protože venku byla zima rozhodla jsem se pro ryfle a modrou košili. K tomu všemu jsem si oblíkla ještě kabát.
Vyšla jsem ven a vydala se na naše smluvené místo.

Ahoj, tak je tady nová část :)
Jak se vám líbí? Co myslíte, měla by se Suzie setkat s tátou nebo ne?
Budu ráda za každý vote a koment :)
PS: Už je i trailer :)
Clary Clair