Best Friends

5. Its time to say goodbye..

O týden později

,,Pošta!" zakřičí máma z kuchyně. Okamžitě vstanu z postele a rozběhnu se ke dveřím. U nich leží jeden dopis a pohled, který je nejspíš od Lily.
Vejdu do kuchyně a sednu si ke stolu. Pohled hodím stranou a vrhnu se na otevírání obálky. Přávě teď je období dopisů z vysokých škol. Já jsem se přihlásila na dvě. Na univerzitu v Chicagu a na Harvard. Jack si podal taky dvě přihlášky. Na Harvard stejně jako já, ale jeho druhou přihláškou je Yale.
Konečně jsem otevřela obálku a začala jsem číst:
Vážená slečno Courtneyová,
 rádi bychom vám nabýdli plné stipendium na Chicagské univerzitě...
,,Mami, vzali mně na Chicagskou!" zakřičím a hned vyběhnu obejmout mámu.
,,Zlato, to je úžasný! A co ten Harvard?" zeptá se mně. Harvard je mojí první volbou. Pokud mně nevezmou, budu muset jít do Chicaga, a to by znamenalo odstěhovat se 790 mil daleko. Harvard je od New Yorku 215 mil. Taky to není málo, ale je to mnohem blíž než Chicago. Vím, že jsem se mněla přihlásit na nějakou bližší ale ta v Chicagu, se stejně jako Harvard řadí k těm nejlepším.
,,To zatím nevím. Ještě se neozvali." oznámím jí.
,,Neboj, určitě příjmou, a když ne, udělají velkou chybu."
Usměju se ,,Mám tě ráda mami." řeknu a potom ji znovu obejmu.
,,Já tebe taky." Podlední dobou je to těžké. Táta nás opustil a už se nejspíš nevrátí. Odstěhoval se a nikdo neví kam. A ke všemu máma onemocněla. Má jenom chřipku, ale stejně.
Opustím kuchyni a vrátím se do svého pokoje. Otevřu notebook a zapnu email. Tuhle zprávu musím napsat Lily.
Po chvíli příjde odpověď:
Jsem na tebe moc hrdá!! A co Harvard?
Zatím nic... odpovím ji.
Neboj. Určitě se ozvou. A jak se má máma?
Pořád stejně. Má chřipku a ke všemu ten táta..Jak nám o mohl udělat? napíšu jí.
Já vím. A neozval se ti?
Ne a tobě?
Taky ne. odpoví
Nakonec notebook zavřu a rozhodnu se, že si pustím Přátelé.

O den později.

,,Mami, vstávej." řeknu a roztáhnu závěsy u ní v ložnici.
,,Kolik je hodin?" zeptá se.
,,Bude půl dvanácté." Oznámím jí. Je pátek. Naštěstí nám ve škole dali volno, kvůli opravě potrubí.
,,Proboha, měla si mně vzbudit dřív. Musím udělat oběd a..."
,,Nemusíš." přeruším ji. ,,O oběd jsem se už postarala, a teď vstaň. Ať nám to mezitím nevystydne."
Po deseti minutách máma konečně sejde dolů do kuchyně. Na talíř ji nandám zapékaé brambory, které jsou jejím nejoblíbenějším jídlem a začneme jíst.
,,Dobrou chuť" řeknu
,,Dobrou." odpoví a usměje se. Chvíli jíme, a potom se mě na něco zeptá.
,,Co pošta, dívala ses?"
,,Ještě ne, zapomněla jsem na to." odpovím.
Jakmile dojíme, uklidím nádobí do myčky a vydám se k poštovní schránce. K mému překvapení tam je dopis. A je z Harvardu.
Utíkám zpátky dovnitř a hned ho otevřu.
V půlce dopisu mi začnou téct slzy.
Nepřijali mně.
Oni mně nepřijali.
Dopis naštvaně odhodím a uteču do svého pokoje.
,,Zlato co se stalo?" zeptá se mně máma, když za mnou příjde. Sedne si vedle mně na postel.
,,Oni mně nevzali mami, nevzali." řeknu a rozbrečím se ještě víc. Vím, že bych neměla brečet, ale odmalička jsem si přála jít na Harvard. Všude po pokoji mám rozvěšené plakáty z Harvardem a dokonce, jsem si koupila už dvě mikiny.
,,To bude dobrý. Neboj. Vždyť tě včera přijali do Chicaga. Můžeš jít tam."
,,Já vím ale.."
,,Ty to zvládneš. Chciago není tak daleko, jak se zdá."  řekne máma tím jejím utěšujícím hlasem.
,,Jo, máš pravdu." připustím po chvíly. ,,Musím přestat brečet, vždyt Chicagská univerzita je taky fajn, ne?" zeptám se a utřu si slzy.
,,Ano, je. A já věřím, že ty to zvládneš."
Po chvíli máme odejde a já se konečně uklidní.
Cink. Ozve se můj mobil. Vezmu ho do ruky, a přečtu si zprávu.
Mám novinu. Sejem se v 5 v Central Cafe? -JACK
Dobře. odpovím a začnu přemýšlet jakou novinu asi má.

,,Ahoj." řeknu a sednu si vedle něj.
,,Ahoj. objednal jsem ti Latte, doufám, že ti to nevadí." řekne a usměje se.
..Ne, Latte je fajn." potom si sundám bundu, kterou si poté pověsím na židli. ,,Tak, jakou novinu teda máš?" zeptám se.
,,Tady." řekne a vytáhne něco z kapsy bundy. Podá mi to a vypadá to jako dopis. Otevřu ho a začnu číst.
Je to dopis z Harvardu. A je o přijetí.
,,No..páni. To je skvělý." řeknu a začnu se falešně usmívat. Přeju mu to. Opravdu přeju, ale je to těžké.
,,A co ty?" zeptá se mně.
,,No, na" řeknu a udělám to samé, jen mu místo dopisu z Harvardu podám dopis z Chicágské univerzity.
,,To je skvělý a co Harvard? Přijali tě?L zeptá se
,,Ehm.. ne." řeknu a objeví se číšník s našima kávama.
,,Oh...Suzie. Mrzí mně to."
,,To je dobrý." řeknu a chytnu ho za ruk.
,,Běž na Harvard, a staň se tím právníkem, kterým chceš být už od malička.",,Ale co ty? Vždycky jsme snili o tom, že půjdem na vysokou společně." řekne po chvíli.
,,Já to zvládnu, a navíc se můžeme nadále stýkat." řeknu.
,,Dobře, ale slib mi to."
,,Slibuju." řeknu.


Většinu prázdnin jsme strávili spolu a jeho rodiči. Máma pracovala, a táta se neozval. Během prázdnin jsem si uvědomila, že ho k životu neoitřebuju.
Nastal den, kdy jsme se měli rozoučit. Doma jsem se rozloučila s mámou. Na letiště se mnou nemohla, protože musela do práce. Nemám jí to za zlé. Jak bych taky mohla? Je to ta nejlepší máma na světě.
Na letiště nás zavezli Jackovi rodiče. Mně to letělo v 11:25 a Jackovi v 11:29.
,,Tak sbohem Suzie." řekne mi paní Greenová a obejme mně.
,,Sbohem." řeknu a usměju se.
,,Jsem moc ráda, že si Jackova kamarádka víš, to? Kdo ví, kde by byl, kdyby neměl tebe." pošeptá mi do ucha.
Pototm mě obejme pan Green a řekne, že mi odpouští to, jak jsem se u nich doma počůrala, když mi byli 4.
Jackovi rodiče nakonec odejdou, protože oba musí jít. Na letišti zůstaneme jen my dva.
,,Suzie." řekne a já se rozbrečím. Po neuvěřiteolných čtrnácti letech, je čas říct sbohem. Teda ne navždy, ale na nějaký čas ano.
Obe jme mně.
,,Dávej na sebe pozor." řeknu přes slzy.
,,Ty taky." pak se mu zlomí hlas ,,Přísahej, že si budeme volat, a že si na sebe najdem čas a navštívíme se."
,,Přísahám." odpovím
POSLEDNÍ VÝZVA CESTUJÍCÍCH PRO LET 4259 DO CHICAGA. ozve se
,,Už asi budu muset." řeknu
,,Já taky." řekne. Dlouze se podíváme navzájem do očí, rozloučíme se a odejdeme každý na jinou stranu.
Cink. ozve se mi z kapsy
Mám tě rád Suzie -JACK stojí ve zprávě. Usměju se a odpovím.
Já tebe taky.
Schovám mobil a vydám se k přepážce.
Ahoj :)
Doufám, že se vám část líbila. V tomto díle se jejich cesty rozdělili, a jestli jejich přátelství přežije se dozvíte v dalších dílech.
Budu moc ráda za každý koment nebo vote :)
Už je o trailer, tak se můžete podívat :)

Clary Clair :))