Best Friends

4. School dance

,,Už jsi hotová?" zeptal se mně Jack, když jsem si nasazovala náušnice.,,Počkej, jen si zapnu zip a můžeme vyrazit." odpovím mu. Nakonec jsme se s Garrym dohodli, že nemá smysl jet dvěma limuzínama, a že se oplatí pronajmout jen jednu společně s Jackem a Paige.
,,Tak, co myslíš?" zeptala jsem se, když jsem vylazela z koupelny.
,,Vypadáš..úžasně." řekl po chvíli a usmál se ,,Jenom bych si nebral tyhle zlaté nášnice. A místo nich bych si vzal tyhle." řel a podal mi malý balíček.
,,Pamatuješ si mojí babičku Lisu?" zeptal se mně, když jsem opatrně rozbalovala balíček.
,,To je ta, která měla tu vázu, kterou jsme kdysi rozbili?"
,,Jo, to je ona. No a předtím než umřela, odkázala mámě pár šperků." řekl a já jsem konečně rozbalila ten balíček. Vevnitř byla krabička.
,,A mezi těma šperkama, byly tyhle náušnice."
Ty náušnice byly nádherné. Byly to černé růže.
,,Páni, ty jsou pro mně?" zeptala jsem se
,,Pro koho by jinak byly."
,,No páni.. děkuju." řekla jsem a usmála jsem se ,,A proč mi je vlastně dáváš?"
,,Tyhle náušnice se u nás dědí, a máma říkála, že když nejsem holka, dala by je tobě." nechápavě jsem na něho zírala.
,,Tak jí vyřiď, že moc děkuju." nasadila jsem si je, a po chvíli ticha jsme vyšli z mého pokoje.

,,No páni. Vám to tak sluší." řekne máma, když nás uvidí.
,,Ehm.. děkujeme paní Courtneyová." řekl Jack a usmál se.
,,Kde je táta?" zeptám se mámy
,,Pracuje." odpoví mi
,,Už zase? Je sedm a on je ještě v práci? Mami, tohle je už po čtvrté tenhle týden."
,,Já vím zlato, ale..takhle to prostě chodí. Tak a teď k sobě, ať vás můžu vyfotit." Šli jsme blíž k sobě a po vyfocení jsme byli připraveni vyrazit.

Limuzína nejela ani pět minut a zastavila před domem Paige.
Ta hned nasedla a vyrazili jsme smerem k Garrymu. Musím říct, že to Paige moc sluší. Na sobě má karamelové šaty a bílou stušku ve vlasech. vypadá doslova jako princezna.
Když jsme dorazili ke Garrymu už tam čekal.
,,Ahoj krásko." řekl Garry a dal mi pusu na tvář.
,,Ahoj." odpovím a usměju se na něj.
,,Tak co, můžeme vyrazit?" zeptá se nás Jack už podruhé toho večera.
,,Jasně!" odpovíme všichni zborově.


Když jsme vstupovali do školní haly, hned jsem si všimla všech těch balónků a ozdob kolem. Byla to nádhera.
,,Dáš si něco k pití?"
,,Jasně. Dala bych si punč." odpovím Garrymu a usměju se.
,,Hned to bude" odpoví a odejde.
Začne hrát hudba a vedle mně si někdo sedne.
,,Tak co?" zeptá se ten dotyčný a já se otočím. Je to Paige.
,,Co, co?" zeptám se jí
,,No, jaké je to s Garrym. Přece je to jeden z nejhezčích kluků z našeho ročníku."
,,Skvělý. A co ty a Jack?"
,,Taky skvělý..řekla bych." odpoví
,,Tak to je fajn." řeknu. Sedět tady s paige je zvláštní. Nikdy jsme spolu nemluvily. Teda mluvily, ale většinou jsme skončily u obyčejného "ahoj".
,,No nic. Já už půjdu zpátky za Jackem. Užíj si večer."
,,Díky, ty taky." potom odejde. Teď už můžu říct, že to byl jeden z nejzvláštnějších rozhovorů v mém životě.
,,Tak tady máš." řekne Garry a podá mi punč.
,,Děkuju." řeknu a napiju se.
,,Vy jste s Paige kamarádky?"
,,Ani ne, proč?" zeptám se
,, Jen tak. Tak co zatančéme si?"
,,Jasně." odpoví.
A tak se vydáme mezi všechny ostatní. Přávě hraje This is how we do od Katy Perry a všichni křičí a tančí. 
A pak se to stane. Garry se nakloní a políbí mně. Znáte ten pocit, kdy přemýšlíte jak ten dotyčný člověk líbá, a když to konečně udělá docela vás to zklame? To byl Garryho případ.
,,Jo jsem gay." řekne když se odtáhne a můj výraz mluví za všechno. ,,Můžeme se jít na chvilku projít." řekne a já jen kývnu.

,,No a proto jsem tě pozval. Kdyby se to dozvěděli kluci z týmu, asi by to dopadlo hodně špatně." řekne.
,,Já tě chápu, ale měl si mi to říct dřív." odpovím mu.
,,Díky, že si mně vyslechla."
,,A můžu se tě na něco zeptat?" zeptám se.
,,Jasně."
,,Proč ses choval tak jako bych se ti líbila... no však víš."
,,Mně se vážně líbíš, ale jak asi tušíš. Nejsi můj typ."
,,Já vím." řeknu a zasměju se.
Už jsme skoro u mého domu a tak se rozloučíme.
,,Víš co? Jsem ráda, že to takhle dopadlo. Stejně jdeme brzo na vejšku a však víš.."
,,Jo vím. Moc jsem si to užil. Takže..kamarádi?" zeptá se
,,Kamarádi." odpovím a obejmu ho
,,Tak zas někdy." řekne
,,Jasně."  odpovím
Když vejdu do našeho bytu, mám z celého dne smíšené pocity. Pak ale uslyším zvuk, ktrý mně  naprosto odrovná.
,,Mami?" zeptám se. To vzlykání se na chvíli ztiší, a když vejdu do kuchyně zase se ozve. Pak uvidím mámu, jak sedí u stolu a brečí.
,,Mami co se stalo?" zeptám se a rozběhnu se k ní.
,,No víš..tvůj otec. Od nás odešel."

Tak a je tady další kapitola. Snad se vám líbila.
V příštím díle se stane jedna zásadová věc, po které se náš příběh trošičku změní a posune.
Budu ráda za každý vote nebo koment :)