Best Friends

20. More flour

,,To si dělá srandu." řeknu naštvaně a podívám se na hodinky. Půl hodiny zpoždění? Ne, že by mi nějak vadilo, ale pěkně mě to znervóňuje. Právě sedím v malé místnosti, která je celá prosklená a čekám na paní Ingrid Sangerovou, která se mnou povede pohovor o práci, kterou právě teď moc potřebuju. Po nedávném rozhodnutí jsem se rozhodla, najít si práci. Možná se to někomu zdá moc brzo, ale já nejsem typ člověka, který dokáže v klidu být doma. Bell už je skoro osm měsíců a já myslím, že je čas. Opravdu se mi ji nechce nechávat doma s mámou. Ale jedna z nás musí pracovat, a máma to rozhodně není.

,,Slečna Courtneyová?" zeptá se ženský hlas a já vstanu.

,,Dobrý den." pozdravím ji a ona si sedne naproti mně. Do rukou vezme papíry a začne je pročítat.

,,Takže, vy máte zájem pracovat pro naši firmu?" zeptá se a já si všimnu toho nepříjemného tónu v jejím hlase. Celá vypadá přísně. Má na sobě úplý černý kostýmek a vlasy má upravené do vysokého drdolu. Nevím kolik jí může být, ale myslím, že kolem 45 určitě.

,,Ano, mám." odpovím ji a falešně se usměju.

,,Ve vašem životopise se píše, že jste svobodná matka." Když větu dopoví, objeví se jí na tváři úšklebek.

,,Ehm..ano." pronesu a ona znovu zopakuje svůj úšklebek, kterým mě naprosto vytočí. Ale snažím se to na sobě nedat znát, jen se zhluboka nadechnu.

,,Dobrá tedy. Podle toho, co tady vidím, nemám nejmenší problém s važím přijetím." odmlčí se ,,Můžete nastoupit 20. února?"

,,Samozdřejmě." řeknu plná nadšení. ,,Děkuju vám."

,,Nemáte zač." vstane a podá mi ruku ,,Naschledanou."

|Druhý den ráno:|

,,Tak já jedu mami." řeknu, když snesu svůj velice těžký kufr dolů.

,,Dobře zlato, máš všechno?" zeptá se mě a já se usměju.

,,Jo. Jseš si jistá, že to tady zvládneš?" zeptám se jí nejistě. Sice je jí po těch práškách, které začala brát líp, ale stejně ji mám strach nechat samotnou s Bell. I když jsou to jen tři dny.

,,Ježiš, neboj se." vezme mou tašku a strčí mi ji do ruky ,,Jen jeď. My to tady s Bell zvládnem." ukáže na malou spící Bell a já se jen usměju. Příjdu blíž k naší přenosné postýlce a políbím ji na čelo.

,,Dobře, ale kdyby cokoliv..zavolej." dodám ještě a naposled se rozloučím.

,,Pozdravuj Jacka!" zakřičí za mnou ještě.

***

Na letišti je hodně lidí, letadla jsou přeplněná. To je hold Svatý Valentýn.

Upřímně, tohle je první Sv, Valentýn, který slavím. Nikdy jsem na takovéhle svátky nebyla, ale to bylo asi tím, že jsem byla sama.

,,Suzie!" uslyším někoho křičet. Otočím se dokola, ale nikde nikoho nevidím. Nakonec však zahídnu Jacka, jak stojí na letištní lavičce.

,,Jacku." řeknu a neubráním se menšímu úsměvu, stejně jako on. Doslova se rozeběhnu a když se ujistím, že stojí pevně na zemi skočím mu do náruče.

,,Tolik si mi chyběla." zašeptá a věnuje mi polibek do vlasů.

,,To ty mně taky." řeknu a podívám se mu do očí. Po chvilce to nevydržím a konečně ho políbím. Nebudu lhát, chybělo mi to. Nakonec z něj slezu a usměju se.