Best Friends

21. I love you.

,,Zastřelím tě!"

No tak, Jacku. Kdepak se mi schováváš? Od té doby co vyběhl z kuchyně pryč, jsem ho neviděla. Někde se schovává a jestli to bude jako za starých časů, tahle válka bude nekonečná.

,,Suzie?" ozve se od gauče. Je tam a kouká se z okna. Jdu k němu blíž, ale jsem pořád dost daleko na to, abych stihla utéct.

,,Co?" řeknu podezíravým tónem.

,,Sněží." ukáže směrem na okno a já se usměju. Jdu k němu, sednu si vedle něj a chytnu ho za ruku.

,,To vidím. Ale nemysli si, že teď půjdu ven. Protože upřímně, vypadám hrozně." ukážu na moje vlasy a o obličeji ani nemluvě.

Usměje se ,,Já myslím, že ti to moc sluši. Ale.." odmlčí se a podívá se mi do očí ,,Takhle vypadáš mnohem líp." ze začátku ho nechápu, ale když zvedne své ruce, pochopím. Rukama mi zajede do vlasů, které o vteřinu později zacuchá.

,,Ty seš idiot, Jacku Greene." podotknu a on se usměje.

,,Jo, ale tvůj idiot." přiblíží se ke mně a políbí mně. Potom si položím svou hlavu na jeho rameno a zavřu oči. Kdyby nás teď někdo viděl, myslel by si, že jsme blázni. Ale kdo říká, že nejsme. Teď si uvědomuju jednu důležitou věc a tu, že tohohle kluka nenapravitelně miluju.

|Večer|

Stojím před zrcadlem v koupelně a dívám se na svůj odraz v zrcadle. Co si jen obleču? Jack mi právě oznámil, že máme zamluvený stůl v jedné drahé restauraci. Sice neřekl drahé, ale znám Jacka.

Nakonec jsem se rozhodla pro černé krajkové šaty. Byly to jediné šaty, které jsem si vzala sebou. Vlasy jsem si nakulmovala a trošku jsem se namalovala.

Z koupelny jsem zamířila k nočnímu stolku, na kterém byl položený můj telefon.

,,Ahoj mami." řeknu po té, co mi zvedne telefon.

,,Ahoj zlatíčko, tak jak se máte?" zeptá se a svou zvědavost rozhodně neskrývá.

,,My se máme fajn." odmlčím se ,,A co vy dvě? Zvládáte to?"

,,Jasně. Tvoje dcera je totiž jedno z těch nejtišejších miminek na světě." řekne pyšně.

,,Nespletla sis ji s někým?" řeknu překvapeně. ,,Vždyť Bell je schopná probrečet celou noc."

,,No sice trošku v noci plakala." přizná ,,Ale oproti tobě v jejím věku, to není nic." sice ji nevidím, ale vsadila bych se klidně, že se usmívá.

,,Dobře." odmlčím se. ,,Takže ti ji tam můžu ještě pár dní nechat?"

,,Samozdřejmě, užíte si to, ahoj." rozloučíme se a já se vydám za Jackem.

,,Připravená?" zeptá se mě hned jak otevřu dveře.

,,Ehm..jo." nervózně se usměju.

,,Jsi sladká, když si nervózní." řekne a přistoupí ke mně blíž. Jeho rty jsou od těch  mých asi centimetr. Jemně se o ně otře, jako by žádal o svolení.

Políbím ho a tak nějak tuším, že dnes nezůstaneme jen u toho.

|Později|

Jackovo auto zastaví před restaurací. Jack vystoupí z auta a otevře mi dveře. Usměju se na něj a on mi podá ruku, za kterou ho chytnu.

,,Můžeme madam?" zeptá se a já se snažím vyhnout záchvatu smíchu. Je to zvláštní. On a já, známe se tak dlouho. Rok zpátky bych se asi strašně nasmála jen z představy nás obou dohromady. Ale každým dnem si víc, a víc si nedokážu představit mě bez něj.