Fanart

Ahoj, jo to jsem já..

Když jsem dorazila ke klubu, čekala tam na mě moje nejlepší kamarádka Lucka.

,,Ahoj Lauro!" mávala na mě s úsměvem od ucha k uchu.

Přišla jsem k ní, abychom trochu pokecali a já jí řekla, co se mi vlastně včera stalo.

,,To si děláš prdel?! Hovno, ukaž." Zírala na mě Lucka, jako na svatý obrázek.

Ukázala jsem jí chat s Martinem a po dočtení stála jako zamražená s pusou dokořán.

Potom jsme ještě chvíli kecali a pak zamířili dovnitř. Bylo něco po deváté a zrovna to tam rozjížděl DJ Cake. Zatím jsme stáli stranou a čekali až DJ skončí a začnou vystupovat ostatní.

Po koncertě

Stoupla jsem si do snad nekonečné řady pro fotku a podpis. Začala jsem být nervózní a v ruce jsem křečovitě svírala svůj fanart Martina, s myšlenkou na to, že zase tak dobrý není.  A mohla jsem ho nakreslit lépe.

Když jsem konečně přišla na řadu, usmála jsem se. Ani nevím jestli radostí nebo tím jak jsem byla ve stresu a nevěděla co udělat.

,,Ahoj!" vypadlo ze mě.

,,Čaaau!" Odpověděl mi Dorian.

Wow v realitě je vážně vyšší než na fotkách. Koukala jsem mu nahoru do tváře s velice křečovitým úsměvem.

Poté se můj pohled přesunul na Martina a podala jsem mu fanart, který už byl trochu pomačkaný náporem mého stresu.

Sice byl menší jak David, ale i tak jsem na něj díky svým 158cm koukala zezdola.

Vzal můj obrázek do ruky a mile se usmál:
,,Tak to jsi ty, ta velice nadaná dívka, se kterou jsem si včera psal. Takhle v reálu to vypadá ještě líp!"

A v ten moment mi spadl kámen ze srdce.

,,Děkuji." Řekla jsem už klidným hlasem a celá se rozzářila.

Martin mi obrázek podepsal a vrátil mi ho. Pak na mě chvíli s přivřenýma očima a vážným výrazem ve tváři koukal. Znejistila jsem. Chtěla jsem už odcházet, když mě uchopil za ruku a otočil k sobě. Moje srdce udělalo přemet!

,,Počkáš na mě až to vyřídím? Zašel bych pokecat.." Řekla se sebejistým výrazem v tváři, ale podle hlasu byl stejně nervózní jako já.

Kývla jsem.,, Počkám před klubem,"  oznámila jsem mu otáčejíc se směr východ.

Když jsem se konečně protlačila ven přes dav mokrých patnáctek, stoupla jsem si kousek dál od dveří a čekala na Greye. Mezi tím jsem projížděla ig a dala vědět mámě že se zdržím.

Později

Čekala jsem celkem dlouho, a pomalu vzdávala naději na to, že si na mě vůbec vzpomene, když v tu chvíli vyrazil ze dveří velice sebejistým krokem.

Když mě zahlédl, usmál se. Bože on je tak roztomilý. 😇

,,Ahoooj," přivítal mě stále ještě s úsměvem, ,,Jsem Martin, ale hádám, že to už víš." Uchechtl se

,,Ahoj, já jsem Laura." Vypudila jsem ze sebe.

,,Půjdeme někam? Moc to tu neznám, tak bych byl rád, kdybys mě někam vzala ty." Usmál se.

,,Vzala bych tě někam do kavárny nebo tak, ale vzhledem k tomu, že jsou asi 2 ráno toho moc otevřeného není. Vlastně tady v okolí nic. 😂" zasmála jsem se.

Martin se taky zasmál

,,Takže kdyby ti to nevadilo můžeme se aspoň projít." Navrhla jsem.

,,To nezní špatně" koukl na mě a šli jsme.

Po cestě jsme si povídali o různých věcech, které zajímali toho druhého a bylo to moc fajn. Protože mi mrzla ruka z toho jak jsem držela svůj obrázek, nabídl se martin, že ho vezme. Když jsme to obešli a vrátili se zpět k Flédě, bylo už 3:15.

,,Budu muset už jít," řekla jsem poměrně smutně

Martin vypadal taky dost sklesle. ,,dobře," kývl hlavou a přitiskl si mě k sobě, aby mě objal. Bože on je tak vysoký oproti mé malinké postavě. Objala jsem ho také a ucítila jak krásně voní. Když jsem se odtahovali vtiskl mi malinký polibek na spánek se slovy: ,,Snad se ještě potkáme."

Pak už jsme se vážně oddělili a já prchala domů, protože už jsem tam dávno měla být.

Dneska celkem kreativní nálada. Dvě předchozí části byly trošku nudnější, tak doufám že tahle se bude líbit. Nic neslibuji, ale když bude čas, možná bude 4. Část ještě dnes. jinak děkuji ❤️