Fanart

Tohle je Laura

Když jsem se probudila, byla jsem zrovna kousek od Prahy.. Lol jsem spala asi dlouho.. Sundala jsem si sluchátka a stopovala písničku, když na mě vyskočilo upozornění. Smska od Martina.

Martin
V kolik dorazíš? Abych věděl kdy tě mám vyzvednout.

Nechtělo se mi odepisovat a tak jsem si řekla, že mu zavolám. Vyzvánělo to asi necelých pět vteřin a potom se ozvalo: ,,Ano zlato? Kdepak jsi?"

,,Budu teď přijíždět do Prahy, tak za 10 minut jsem tam.." odpověděla jsem mu

,,Dobřee.. no já jsem radši přijel dřív, kdyby náhodou, protože mi někdo neodpovídal, že?"

Zasmála jsem se. ,, Promiň, jsem to v tom vlaku trošku zalomila.."

,,Však v pohodě." uchechtl se Martin, ,,tak zatím ahoj."

,,Papa!" rozloučila jsem se a i přestože jsem měla ještě čas, začala jsem se chystat k odchodu.

Asi po deseti minutách

V Praze vystupovalo dost lidí a u východu jsme byli kurevsky namačkaný. Stála jsem asi uprostřed části vlaku s východem. Najednou se otevřeli dveře a všichni se vyhrnuli ven. Díky jednomu idiotovi, co prostě nemohl pár vteřin počkat, než se průchod uvolní, aby mohl poklidně projít, jsem zakopla a i s kufrem jsem se rozplácla přímo na zem před východem. Nic trapnějšího se ani stát nemohlo. Seděla jsem tak na zemi se skrčenýma nohama, abych alespoň trochu nezavazela ostatním, kteří se přeze mne snažili vystoupit nebo naopak nastoupit. Už jsem se snažila posbírat, když jsem uslyšela ten smích....

,,Co se tady válíš, ty trubko?!"

Zvedla jsem pohled, abych se ujistila, že je to opravdu ten, kdo si myslím. Viděla jsem Martina, jak mi zvedá kufr a podává mi ruku, za účelem pomoct mi vstát. Usmála jsem se na něj a cítila se ještě hůř, protože mi došlo, že to celé viděl. Přijala jsem jeho ruku a vytáhla se za ní na nohy. Zrovna jsem si oprašovala zadek, když mě objal a dlouze políbil na spánek. Objala jsem ho taky a užívala si jeho rty na mém spánku. Ta jeho vůně..moc mi chyběla.

,,Dneska mám chuť na jednu věc.." podíval se na mě svým křivým úsměvem.

,,Na jakou?" Otázala jsem se ho věnujíc více pozornosti svým ušpiněným kolenům a zadku.

,,To ti říct nemůžu, ale věř mi, že až to zjistíš, budou ti špinavý džíny u prdele.." chytil mě za ruku a pokračoval, ,,nejdřív bych se ale zašel najíst, nestihl jsem snídat a umírám hladem" smutně na mě koukl a vyšpulil spodní ret.

,,Začínám se bát.." uchechtla jsem se, ,, a jo hafo, taky mám hlad, takže veď.. stiskla jsem jeho ruku a vydali jsme k autu.

Nasedli jsme do auta a jeli do nejbližšího KFC. Když jsem splácalal twistr a Martin toho za stejný čas snědl asi třikrát víc než já, vrátili jsme se do auta a vydali se směrem k němu domů. Vešli jsme vchodovými dveřmi a Martin za námi zavíral dveřě : ,,Jo a mimochodem..moje máma je doma, takže se s ní seznámíš." Zašeptal mi s naprostým klidem

,,Cože?!! na tohle nejsem ready!" Zvýšila jsem na něj svůj šepot, ,, jen se podívej jak vypadám..ty kolena!" začala jsem panikařit

,,Buď v klidu, stejně bude odcházet na noční, takže nebude doma, jen se s ní přivítáš, nebudu tě nutit si s ní povídat" uklidňoval mě

,,N..no dobře.." vykoktala jsem

,,Nemáš se čeho bát." usmál se a políbil mě

Jen náznakem jsem kývla, chytila ho za ruku a šli jsme do obývacího pokoje pozdravit jeho mamku

,,Čau mami, už jsme doma!" Křikl Martin ještě přes zavřené dveře

,,D..dobrý den.." řekla jsem nejistě, ,, jsem Laura, Greyova .. vlastně tedy Martinova přítelkyně.." Chtěla jsem se propadnout do země, za to, že jsem řekla Grey.

,,Moc mě těší Lauro" Přivítala mě Martinova mamka s úsměvem, ,,snad se ti tu bude líbit."

,,Děkuju, mě taky." usmála jsem se nazpět

,,No nic mami, nebudeme tě zdržovat, jdeme ke mně." Přerušil půl minutové trapné ticho Martin a táhl mě do pokoje

,,Dobře, kdyby jste něco potřebovali, dejte vědět. Jdu teď ještě pryč, než budu muset do práce.." Zavolala na nás, když jsme vycházeli z místnosti

,,Měj se!" křikl na ni Martin zpátky

,,Tvoje máma je moc milá." šeptla jsem cestou do pokoje

,,To teď neřeš.."zabouchl za námi Martin dveře, přitiskl se ke mně a já díky nátlaku v jeho kalhotech vedela, co se bude dít.

Pohladil mě po tváři a zastrčil mi vlasy za ucho. Chiličku se na mě díval a pak se koutkem úst usmál, než jsem stihla zareagovat, už mě vášnivě líbal, svlékal a vedl si mě k posteli. No všichni víme, co se dělo, a proto to přeskočíme.

Leželi jsme vedle sebe nazí v objetí a já Martina zase vískala ve vlasech. Ležel mi na hrudi a projížděl sociální sítě.

,,Nepustíme si nějaký seriál nebo film?" Zeptal se, když prudce zvedl hlavu a otočil se na mě

,,Asi můžeme, ale něco bych snědla, přece jen už to jsou asi dvě hodiny od našeho pozdního obědu.." Zasmála jsem se, vstala z postele, natáhla si kalhotky a zdvihla Martinovo tričko. Prohledla jsem si ho a prohlásila: ,,To si půjčím, za to roztržený z minula.."

,,Dobře" zasmál se Martin, ,,takže jdeme něco uvařit?"

,,Jes pes" hodila jsem po něm jeho trenky

,,Tak mi pomoz vstát" vztáhl ke mně Martin ruku

Chytila jsem ho a zapřela se, abych ho zvedla, ale byl silnější a stáhl mě zpátky na sebe. Zvedla jsem se a sedla si na něj obkročmo

,,To není fér, já mám hlad." Zamračila jsem se, koukla směrem od něj a založila si ruce na prsou. Muselo to vypadat vtipně, když jsem byla rozcuchaná a měla na sobě jeho tričko, které mi bylo dost velké

,,Ježis zlatooo.." Posunul se i se mnou zády ke zdi, aby se mohl opřít. Chytil mě za ruce a snažil se mi je dát normálně, abych je neměla založené na prsou, ale nenechala jsem se a tak mě chytil za čelist a snažil se otočit můj pohled na něj. To jsem povolila, ale stejně jsem koukala očima vedle. Jenže mi to nedalo a na zlomek sekundy jsem přesunula zrak na něj. Držel mě za stehna skoro na bocích a koukal na mě psíma očima. Nedala bych se, ale když vyšpulil svůj spodní ret, zlomilo mě to. Rozdělala jsem ruce a naklonila se k němu, abych ho políbila.

Takhle jsme se mazlili a provokovali ještě asi další hodinu, než jsem se opravdu vydali udělat si něco k zakousnutí.

Nesnáším svoje přemluvání k napsání další část. Nejde o to že bych nechtěla, spíš nevím jak dál. Ale teď jsem sick, takže možná když budu mít dost času, napadne mě i něco psát. Děkuji zase za minulé ohlasy, co takhle tentokrát 12 🌟. Zatim pa 🖤