Fanart

Věřím ti

Čekala jsem co z něj vypadne, jestli si klekne a bude žadonit o odpuštění. Já si zase stoupla se založenýma rukama a upřeně jsem se na něj dívala. Začal se přibližovat a v tu chvíli jsem to nevydržela, musela jsem odvrátit pohled, nedokázala jsem se na něj z blizka podívat. Vím, že se asi ani nic nestalo, ale i tak to bolí a ještě asi bolet bude.

,,Lauro..já.." Snažil se něco říct Martin, když jsem ho najednou přerušila

,,Víš co? Mlč! Nemám sílu poslouchat tvoje, výmluvy a ani nic podobnýho. Budu dělat jakože nic a moc se ti omlouvám, že jsem ti překazila šuk s nějakou random borkou, která si chtěla pohonit ego tím, že by se vyspala s tebou." Zkousla jsem si spodní ret a koukala do stropu, abych nezačala brečet

,,Takhle to nebylo..Já jsem jí říkal, ať přestane.." Natáhl ke mně ruku a pohladil mě po rameni

,,Nevypadal jsi moc na to, že by ses bránil.." Ucukla jsem a lehce se bouchla o dveře

,,Zlato promi.." Koukl Martin do země nejvíc provinilým výrazem ve tváři

Neodpověděla jsem, a proto se na mě podíval. Chtěl mě chytit a přimáčknout k sobě, ale já ho odstrčila, opřela se o dveře a s rukama před obličejem, které zakrývaly pláč, jsem se po nich svezla na zem. Seděla jsem tam jak hromádka neštěstí a prostě brečela. Nejsem moc citlivý člověk, ale oprvadu ho miluju a tohle mě ranilo.

,,Lálo neplač.." Sedl si vedle mě a následně objal.

Byla jsem pořád naštvaná, ale pocit, že je tu se mnou, mě i uklidňoval. Schoulila jsem se u něj v náruči a pokračovala v breku. Martin mě mezi tím hladil ve vlasech. Zachvíli už jsem jen vzlykala a vzpomněla si na to jak mi řekl "Lálo", tak mi snad nikdy nikdo neřekl. Vzlykla jsem naposledy a odtáhla se od něj. Vstala jsem a šla k umyvadlu, koukla jsem na sebe do zrcadla, měla jsem pod očima řasenku, takže jsem si pustila vodu a snažila se ji smít. Mezi tím se Martin zvedl a přišel blíž ke mně.

,,Půjdeme domů?" Zeptal se a zase mi pokládal ruku na rameno, abych se otočila

Kývla jsem a vydala se pryč. Po cestě napříč bytem k východu jsem do sebe v kuchyni ještě kopla panáka a pak už jsme se šli obout. Kapku jsem se motala, ale obut jsem se zvládla, i když mě Martin radši přidržoval. Vylezli jsme na ulici. Martin mě chytal za ruku a chtěl si se nou proplést prsty. Ucukla jsem, strčila ruce do kapes a nechala ho ať jde první, prtože jsem si nebyla jistá, že bych k němu domů trefila.

Možná jsem na něj až moc přísná...ale do hajzlu, byl zavřenej v koupelně s nějakou jinou holknou a asi se olizovali..takže ne.. může být rád za to, že tady vůbec jsem, a že jsem nešla spát třeba na hotel.

Po cestě se na mě několikrát otočil, aby se ujistil, že jsem za ním. Nechápu proč, když moje šmatlání botami, jak se mi občas zapletly nohy, muselo být slyšet přes celou ulici. Dorazili jsme k němu, zase mě přidržel, abych se zula. Pak už jsem ho jen odstrčila a bežela na záchod. Nevěděla jsem kam, takže jsem správné dveře trefila až na potřetí, ale podařilo se mi zvratky zadržet na tak dlouho, že skončili v záchodě. Martin přiběhl za mnou, chytil mi vlasy a hladil mě po zádech. Když jsem zvedla hlavu, utřel mi pusu od zvratek nejbližsím ručníkem.

,,Lauro? Jsi v pohodě? To bude dobrý.. jen to ze sebe dostaň.."

Nedokázala jsem odpovědět, proto jsem jen kývla a hned na to zase začala zvracet. Strávili jsme tam tak půl hodiny, dokud se mi něudělalo lépe. Potom mi pomohl vstát, dovedl mě k umyvadlu a oplách mi obličej. I přes můj výslovný zákaz, který jsem se mu snažila sdělit, mě popadl do náruče a nesl mě do pokoje.

,,Můžeš mi říct, co jsi sakra pila?" Zeptal se mě pokládajíc mě přitom do poslete.

,,Já.. no..nevím.." Zamumlala jsem a mám pocit, že ani tomu nerozuměl.

,,Radši spi..Dobrou princezno." Lehl si vedle a zakryl nás

Chtěl se ke mně přitulit a lehnout si mi na hruď, ale odstrčila jsem ho a převalila se na bok zády k němu, protože jsem byla porád naštvaná a ještě dlouho budu. I tak si nedal říct, natiskl se kě mně zezadu a objal mě. Asi mu to bylo líto, že udělal blbost, ale nad tím se měl zamyslet dřív, než se zavřel s nějakou pizdou v koupelně... I mně ho bylo líto, ale prostě, i když bych se snažila dělat, že se nic neděje, nejde to, protože když si na to jen vzpomenu, je mi hned do breku. Jak prostě jen mohl, ještě když jsem byla jen pár metrů od něj. Kdybych to nepřekazila.. Stalo by se i něco víc? Třeba by i píchali, protože proč ne žeo, kdybych se to nedozvěděla, bylo by to v pohodě ne?

Ráno

Vzbudil mě ne úplně příjemný pocit v žaludku, a proto jsem nehleděla napravo ani nalevo a letěla do koupelny, když jsem opět zvracela. Přišel za mnou Martin a zase mi chytl vlasy.

,,Dobré ráno zlato." řekl, když mi pomáhal vstát

Neodpověděla jsem mu a šla si vypláchnout pusu k umyvadlu.

,,Dáš si snídani?" zeptal se mě

,,Vypadám na to?" zvedla jsem obličej od umyvadla a koukla na něj výrazem, jestli si jako dělá prdel..

,,Dobře tak ne.." podal mi ručník.

Sice jsem jíst něchtěla, ale jít si zpátky lehnout mi taky nepřišlo jako fajn nápad, a tak jsem si sedla v kuchini k jídelnímu stolu. Martin si sedl naproti mně. Zabořila jsem hlavu do dlaní a přemlouvala svůj žaludek, ať se na to vysere, že už znova zvracet nechci. Najednou Martin prolomil ticho.

,,Chci se ti moc omluvit..mrzí mě, co jsem udělal, byl jsem trochu opilý a nepřemýšlel jsem, co dělám, slibuji, že se to už nikdy nestane, byla to prostě chyba. Miluji tebe a nikoho jinýho, věr mi, Lauro, prosím.."

Zvedla jsem hlavu a koukla na jeho smutný výraz.

Povzdechla jsem si:,,Věřím ti, jen..."

Woow 🦋 neskutecne si vazim toho, ze čtete dal tuhle slataninu 😂 3,5 k precteni? Jakoze halooo? Moc dekuji ❤️ tentokrat 16🌟