Fanart

Pošta

Následující 4 dny jsme si s Martinem psali 24/7. Bylo to moc milý a vůbec mi nepřišlo, jako bych se s ním znala ani ne týden. Spíš mi připadalo, že se s ním znám od dětství.

Byl zrovna pátek ráno a já mířila do školy, když mi od Martě přišla zpráva.

Whothefuckis_grey
Budeš dnes doma?🖤

Zarazila jsem se. K čemu mu to bude?

Já
Jes, chtěla jsem jít někam se svojí kamarádkou Luckou, ale je zase nemocná. Od začátku školního roku už asi po šesté.😂🤦🏼‍♀️
Pročpak?😏

Whothefuckis_grey
Měl by ti dnes dojít ten fanart, tak abys mi pak dala vědět, že už ho máš 😇

Já
Ajoo, dobře hned jak přijde, dám ti vedět, neboj  🖤

Whothefuckis_grey
Jsi zlato 🥰

Poté, co jsem ve škole dospala svůj propsaný večer s Martinem, jsem zamířila domů.

Hodila tašku za dveře a běžela do schránky.

Nic? Udivila jsem se. No jasný, Česká pošta, ta aby dovezla někdy něco včas. Povzdechla jsem si a vrátila se zpět do bytu.

Máma byla zrovna na nějaké služební cestě, takže výjimečně nikdo neprudil s uklízením a dalšími povinnostmi.

Zrovna jsem se chystala lehnout si a koukat na Netflix, když mě vyrušil zvonek. Koukla jsem na mobil. Bylo 18:45. Wtf? Kdo má potřebu mě teď otravovat. 🤦🏼‍♀️ Beztak je to zase Lucie, které se udělalo zázračně dobře, pomyslela jsem si zvedajíc se z pohovky.

Už jsem byla skoro u dveří když se zvonek ozval podruhé.

,,Už jdu bože!" Protočila jsem očima a koukla do kukátka.

V tu chvíli se mi asi zastavil tep. Za dveřmi stál Martin! Hned jsem mu otevřela a padla mu kolem krku. On mé objetí opětoval a zabořil hlavu na mé rameno. Ta jeho vůně mi tak chyběla.

Odtáhla jsem se a nevěřícně na něj koukla.

,,Pošta se dneska trošku zdržela..." zasmál se podávajíce mi můj ZARÁMOVANÝ obrázek.

,,jezuuu, nic hezčího pro mě snad nikdy nikdo neuďelal." Znovu jsem ho objala a decentně ho políbila na tvář.

Trochu jsme se odtáhli jen do takové vzdálenosti, abychom se stále objímali, ale přitom na sebe viděli.

Zahleděli jsme se jeden druhému do očí a zlomek vteřiny takto nehybně stáli na místě. Uvědomila jsem si jak moc je pěkný. Nedokázala jsem odolat těm jeho očím. Pak se však můj pohled přesunul níže a zaměřil se na jeho narůžovělé rty. Začali jsme se přibližovat, až se naše rty pomalu spojily.

Netrvalo to dlouho, a ani to nebylo moc vášnivé, ale i tak to byl dokonalý polibek.

Když to skončilo pozvala jsem ho dovnitř.

,,Jak ses tu vzal?" Ptala jsem se ho a přitom mířila do kuchyně, udělat nám čaj.

,,No.. vlakem." Zasmál se

,,A proč tu jsi?" Koukla jsem zamyšleně na něj

,,Přece abych ti předal obraz ne?" Usmál se

,,To jsi jel z Prahy až sem, jen abys mi předal nějakou moji čmáranici?" Zírala jsem na něj nevěřícně

,,Přesně tak," opřel se o židli v kuchyni a založil si ruce na prsou, ,, a jaká čmáranice, uvědom si, že na tom papíru jsem já, tak bacha, abys mě neurazila" odvrátil ode mne pohled a přitom se zasmál.

,,Tak pardon pane." Vtipkovala jsem a pokládala čaj na stůl. ,,A to teď jako pojedeš domů, tak pozdě?" Otázala jsem se ho.

,,To je jedna z možností" odpověděl, když si sladil čaj.

,,A jaké jsou ty další?"

,,No ještě můžu jít spát někam na hotel a nebo bys mohla být hodná holka, která by mě tu nechala přespat." Zadíval se na mě svým flirtujícím až lehce provokativním pohledem

,,Nooo to bych mohla, ale nevím kde bych ti ustlala..." oplatila jsem mu jeho tón hlasu

Usmál se: ,,Určitě by se nějaké místo našlo, třeba u tebe v posteli, co říkáš?"

,,Nevím jestli v u mě v posteli, ale přespat tě tu nechám." Prolomila jsem tu zvláštní chvilku.

Oba jsme se zasmáli.