Fanart

Vážně super nápad

,,Dobré ráno." Probudil mě Martinův hlas. Normálně jeho hlas zbožňuju, ale vzheldem k tomu, že bylo půl devátě, jak mi následně oznámil, měla jsem chuť ho přiškrtit.

,,Bude ještě lepší, když mě vzbudíš až v jedenáct" Zamrčela jsem, otočila se a zabořila hlavu do polštáře. Nechápu proč zrovna dneska má potřebu vstávat tak brzo.

,,Žádný v jedenáct, i já si přívstal, jinak bych spal až do dvanácti minimálně." Zasmál se a začal se mnou třást. Přísahám bohu, že jestli toho nenechá, skončí špatně.

,,A co z toho budu mít když vstanu takhle brzo." Zvedla jsem hlavu z polštáře a odhrnula si vlasy, co mi napadaly do obličeje.

,,Je to v podstatě překvapení, mám plán na celý den. Tak si pohni, nebo to nestihneme a navíc budeš mít studenou snídani.!" Tím mě vyprovokoval. Sice jsem mu včera vyhrožovala, že udělá snínadni on, ale nečekala bych, že to vážně udělá.

Vyletěla jsem z postele jak torpédo, abych zjistila, co dobrého budu mít. Čekala jsem, že si třeba dělá srandu a buď budu dělat snídani já a nebo opravdu dostanu jen rohlík se šunkou. Každopádně, tak jako tak jsem byla překvapená, protože na mě čekali lívance!! Bože, teď ho miluju ještě víc.

,,Nemáš zač." řekne, když uvidí jak se mi rozzářily oči. Ten hoch ví jak na mě.

,,Oh bože!" Rozplynula jsem se nad talířem, který zdobilo pět lívanců politých javorovím sirupem a šlehačkou navrchu.

,,Mimochodem nádobí je tvoje.." Řekl, když si sedal naproti mně ke svému talíři. Jasný, že v tom je háček.

,,Děláš si srandu?" Popadla jsem ze za hlavu, jakmile jsem koukla za Martina a spatřila tu kopu nádobí ve dřezu. Můžete mi vysvětlit, jak někdo spotřebuje tolik nádobí na blbý línavce? Kdybych je udělala sama, vyjdu z toho lépe.

,,Taky tě miluju" Pronesl s úsměvem a poslal mi vzdušnou pusu. Zabiju ho..:)

........................................

Nachystali jsme se a před desátou jsme nasedali do auta.

,,Kam teď jako jedeme?" Zeptala jsem se ho.

,,To je tajný." Usmál se a zapl si pás. Bože. Překvapení.. Ne že bych je neměla ráda, ale jsem typ člověka, co je radši když všechno ví a má to pod kontrolou.

,,Prosíím, řekni mi to.." Udělala jsem na něj smutný výraz s nadějí, že to zabere. Nezabralo..

,,Ne a radši se připoutej." Konstatoval při startování auta. Jestli to bude nějaká volovina, nebo pojedem bůh ví jak dlouho, dám mu to sežrat. Nemám ráda, když mě někdo dlouho napíná.

,,Jak chceš.." Povzdechla jsem si a uposlechla jeho doporučení. Aspoň si zapnu rádio, když už nic. Udělám mu v autě koncert. A jelikož vím, že můj zpěv za nic nestojí, bude to pro něj ještě dlouhá cesta.

.........................................

,,Jsme tady." Oznámil asi po 15 minutové cestě, kdyz zrovna dohrával písnička Shake it off od Taylor Swift. Rozhlédla jsem se kolem. Stáli jsme před rozlehlou budovou. S námi na parkovišti stála ještě dvě další auta. Vylezli jsme ven a já si všimla cedule nade dveřmi budovi.