Fanart

Chceš taky?

,,Tohle byla vážně super zábava." Pronesl David potom co vylezl z areálu a sundával si helmu. A v podstatě měl pravdu. Nebylo to zase až tak špatný a dost jsem si to užila až na fakt, že jsme prohráli o jednu blbou hru. Jednu jedinou ..

,,Jsme dobří!" Rozběhl se Dejan za klukami a dávl si s nimi pěst na důkaz vítězství.

,,Abyste se z toho neposrali." Prohodla jsem s úsměvem, i když mě to celkem naštvalo. Přece jen bych řekla, že se od začátku dalo očekávat, kdo vyhraje, a proto kdybychom vyhráli prvávě my holky, dávaly bychom jim to sežrat ještě hodně dlouho.

,,Jo no." Přidali se ke mně Kája s Kačkou.

,,Zajedeme teď na oběd?" Navrhl Martin. Bože, on mi snad čte myšlenky. Pousmála jsem se nad jeho nápadem a vesměs všichni jsme slouhlasili ať už odpovědí, nebo jen kývnutím.

.....................................

Zajeli jsme společně do nějaké restaurace, kde jsme zabrali šestimístný stůl a nechali se obsloužit. Sedla jsem si vedle Kačky, se kterou jsme se dali do řeči a konverzovali prakticky celou dobu. Je to fajn holka a připadá mi, že i přes náš menší věkový rozdíl si s ní rozumím a myslím, že budeme dobré kamarádky. Každý jsme si objdnali na co jsme měli chuť. Já si dala těstovinový salát, protože jsme ho už dlouho nejedla a měla jsem na něj chuť. No a co by si asi tak mohl dát dobrého Martin? Jak jinak než svíčkovou. Jsem asi divná vzhledem k mé národnosti, ale tohle jídlo zrovna nepoatří k mým oblíbeným. Nedělá mi problém to sníst, ale zároveň bych si to ani sama od sebe neobjednala.

Po dojezení jsme tam ještě chvilku seděli a pak jsme se rozhodli, že se přesuneme k Davidovi do bytu na menší chlastačku. Byly asi tři hodiny, když jsme dorazili k němu. Naštěstí jsme tam mohli zůstat i přes noc, takže jsme se s Martinem mohli bezstarostně opít bez výčitek z toho, že musíme dojít domů nebo to jeden z nás odřídit.

.......................................

,,Co teď? než přijdou ostatní.." Prolomí ticho Deja potom, co jsme se všichni naladili pár panáky. Ostatní? Moje játra po tomhle týdenním pobytu asi umřou a nebo odjedou na dlouhou dovolenou. Každopádně fajn, nějaká hra, stejně tady je nuda, jen ne prosím žádnou flašku.

,,Kdo ostatní?" Zeptám se zdešeně, protože jsem čekala, že to bude poklidná chlastačka v šesti lidech, ale evidentně jsem se mýlila.

,,No pozval jsem Koukra a ten většinou sám moc často nechodí, navíc se sem teď na prázdniny stavili Rychlíkluci, ohledně nějakýho klipu nebo co..nevím přesně. Tak jsem je pozval,ale nemám tucha, kdo z nich dorazí a kdo ne.." Odpoveděl mi na mou otázku David. Super, to nás tady bude jak sraček, jestli dorazí všichni. Ne že by mi to vadilo, spíš si to ale koleduje o průser.

,,A v kolik mají přijít?" Zeptá se následně Martin, který vypadá dost nadšeně. Asi si rád užívá velkého kolektivu. Bohužel já o sobě to stejné tvrdit nemůžu. Je to ale jak kdy, někdy jsem uprostřed obřího davu a nevím s kým se dřív bavit, ale někdy naopak mám chuť skončit s flaškou v koutě a být jen sama se svýma myšlenkama.

,,Vzheldem k tomu, že jsme nevěděl, kdy se vrátíme, domlouvali jsme se něco po čtvrté hodině, takže se uvidí."

.....................................

Seděli jsme v kroužku a zrovna debatovali na témá, kdo toho víc vydrží, když najednou začal Davidovi vyzvánět mobil a na display se objevilo "Petr Adámek".

,,Bežím otevřít." Odpoveděl David do telefonu zvedajíc se ke dveřím. A je to tady, konec poklidného večera, jdu se rozbít.

,,Čuuus" Pozdravili jsme se všichni a David nás následně všechny představil. To že oni neznají mě, neznamená, že já neznám je. Navíc bydlím v Brně, takže třeba zrovna Marka (Indiga) znám, a občas se bavíme.