Martine!

1.6K 67 33
                                    

"A jak mám jako tušit, že voláš právě s Martinem?" Založil si ruce na prsou a zvážnil tón. To by mi tak chybělo, aby byl kvůli takové pitomosti uraženej. Však já to nemyslela zle, jen to nemůžu Martinovi říct hned a ještě k tomu po telefonu.

"Ježiš tak promiň.." Posadila jsem se a roztáhla ruce, jako pokyn k tomu, aby mě objal. Chvilku se na mě díval s pozdviženým levým obočím, ale nakonec se rozešl za mnou.

...................................................................................................

Následující týden probíhal tím způsobem, že jsem ráno vstala do školy, proseděla tam pár hodin a když jsem se vrátila domů, čekal tam na mě Péťa. Chtěl se mnou trávit momentálně co nejvíc času a tak jsem ho nechala na týden u sebe. Jediná nevýhoda byla v tom, že mě nenechal pořídně dělat věci do školy, protože neustále potřeboval moji pozornost, ale i tak jsem to nějak zvládala. Martin se mi za celý týden ozval jen jednou a to ve středu, jestli budu mít o víkendu čas. Vymluvila jsem se na těžké období ve škole, a že mám teď prostě moc učení. Sice tomu původně nechtěl moc věřit, ale když jsem mu slíbila, že mu to vynahradím ten příští, souhlasil. Já vím, je to hloupá výmluva, ještě když se tady se mnou celý týden valí Petr, ale nechci ho teď chvilku vidět, abych si to všechno mohla uspořádat v hlavě. Jinak mi ale chybí, to bez debat.

Dnes je pátek a já se právě vracím ze školy domů. Jen co jsem otevřela dveře, čekal tam na mě Petr... v trenkách. Popadl mě, zabouchl za menou dveře a začal mě líbat. Odhodil mi batoh, který mi sundal z ramene, neznámo kam a vyhrnoval mi tričko z riflí.

"Počkej.." Odstrčila jsem ho a usmála se na něj "Dnes na to nemám náladu, jsem unavená.. necháme to na později." Sotva jsem přišla celá ztrhaná a hned by mě zase ehm...

"Ale já chci teď!" Položil rukou na zeď za mnou ve výšce mé hlavy a to mě donutilo se o tu zeď opřít. Bože on je tak sobeckej.

"A já si chci v klidu vychutnat horkou sprchu, a teď když jsme si sdělili svoje přání.. laskavě ustup. Proklouzla jsem mu pod rukou a zatímco jsem mířila do koupelny, jsem si sundala tričko, které jsem následně hodila za sebe tak, abych ho trefila.

"Tak já ti teda pěkně děkuju.." Slyšela jsem z chodby.

Svlékla jsem i zbytek oblečení a vlezla do sprchy. Najednou jsem uslyšela šmátrání po klice.

"Ty ses jako zamkla?!" Lomcoval Petr s klikou.

"Mážnááá." Začala jsem se smát.

"Ty mrcho!!" Bouchl do dveří a začal se smát taky. Bylo mi úplně jasný, že ten se jen tak nevzdá a namíří si to za mnou, ale já chci chvilku klidu, který mi on není schopný dopřát. "Tohle ale není féér." Kňučel za dveřmi.

"Nech mě se aspoň v klidu vysprchovat." Zvážnila jsem tón.

"Fajn."

...........................................................................................

Leželi jsme spolu na gauči, měli puštěnou televizi, ale i tak jsem věnovala víc pozornosti sociálním sítím, než filmu, co zrovna dávali. Vsátvala jsem zrovna s úmyslem jít si pro pítí, když najednou zazvonil zvonek.

"Jdu tam." Oznámila jsem Petrovi, který vypadal, že to ani nepostřehl a místo do kuchyně jsem si to namířila ke dveřím. Že by mě po dlouhé době přišla vyzpovídat Lucka. Koukla jsem se prvně do kukátka a díky bohu za to, ž ejsem to udělala. "Petře?!" Zašeptala jsem směrem k němu.

"Hm?" Odpověděl mi, aniž by vůbec odtrhl zrak od televize. Najednou z něj jeho zájem o mně přímo srší.

"Schovej se.. a kurwa rychle" Zpanikařila jsem. "Máme nečekanou návštěvu..."

FanartKde žijí příběhy. Začni objevovat