Utíkala jsem k nejbližší budově. K nádraží. Sedla jsem si do nejtmnějšího kraje ozářeného bílým měsícem, vněmž se kralsně vyjímaly moje lískooříškové vlasy. Aniž bych chtěla, začala jsem okamžitě plakat jako malé mimino. Moje rány teď začaly nebezpečně štípat. Slyšela jsem ale nějaké hlasy. S černým obličejem od řasenky a fialovou tváří jsem se podívala na onoho člověka. Nebyl tam jeden, nýbrž tři pohlední chlapci mého věku. ,,Si v poriadku?" Řekl starostlivě pohledný blondýn, jehož modré oči mi připadaly s kombinací s měsíčním světlem jako nekonečná propast, do které stále padám. ,,N-ne." Odpověděla jsem koktavým hlasem. Na víc jsem se nezmohla. ,,Co tady děláš?" Řekl s lítostí vysoký hnědovlasý kluk. ,,Jedu pryč" odpověděla jsem a stále se topila v blonďákových modrých očích. Muselo být vtipné se koukat na můj pomlácený a ubrečený obličej, přesto ani jeden nehnul koutkem a vážně se na mně dívali. ,,Kam jedeš?" Zeptal se třetí, poměrně vysoký černovlasý chlapec s modrým šátkem kolem čela. ,,Kamkoli. Hlavně co nejdál odtud." Pak už si jen matně vzpomínám co se dělo. Blonďák mě bere do náruče-nastupujeme do vlaku-ležím na sedadle opřená o něj hlavou. Začala jsem se probouzet. Otevřela jsem oči a na první pohled viděla dva kluky: černovous a hnědovláska. A ano-vymyslela jsem jim i přezdívky. Blonďák mě lehce Hladil po hlavě a ani si nevšimnul, že jsem vzhzůru. Pomalu jsem se začala zvedat. Jenže moje krvavé jizvy na zádech mi tuto činnost jaksi zablokovaly. Omylem jsem si svoje tričko lehce odhrnula. Vyvolalo to v našem kupé ovšem opravdu nečekanou reakci. Blonďák si toho samozřejmě hned všiml. ,,Do frasa, čo sa ti to stalo? Kto ti to urobil?" Kluci se okamžitě zvedli a všichni se na mě dívali jako na exponát v muzeu. ,,Můj táta" zlomil se mi hlas. ,,Co?" Zeptal se černovous a já jsem to zopakovala malinko hlasitěji. ,, Jakej kretén si může tohle dovolit k vlastní dceři?" Zeptal se naštvaně hnědovláska a okamžitě si začal sundavat svojí značkovou mikinu, aby alespoň malinko zakryl moje černé tričko promočené krví. Odmítala jsem, ale trval na tom. ,,Ještě neznáme tvoje jméno" povídá černovous, já jsem se snad okamžitě představila. ,,Anika. Anika Novotná. A vy?" Blonďák odpověděl první. ,,Samuel ale pre ťeba Sam." Černovous se zapsal se jménem ,,Domča" a hnědovláska odpověděl: ,,Matyáš. Ale teď nám opravdu řekni, co se ti stalo."
Tak a pokračování příště 😂
Jinak thx za dva hlasy 𝙭𝙙𝙙
ČTEŠ
Only One Deserve Kiss |SMTV| fanfikce
Fanfiction|DOKONČENO| Již 18 letá Anika opouští domov a náhodou se setká se třemi chlapci. Zamiluje se do někoho? Jaká je její minulost? A jaká je její budoucnost? |moon, mattem,dejzr| ❗️Nic co tady píšu se nikdy nestalo❗️ ...