Only One Deserve Kiss |SMTV| fanfikce

💸,,víš, že nemůžu.."💸

,,Budu snad?" Cekla jsem. ,,Takhle ke mě nemluv!" Zařval na mě a já ucítila další bolest na mé tváři. ,,A ne, prozatím to neplánuju." Jeho záhadný hlas mě začal děsit. Stála jsem, otočená zády k němu, dlouho mlčela. celým tělem se o mně jakoby opřel. Pochopila jsem, že je o dost vyšší než já. Rukama mi začal od ramen sjíždět níž. ,,C-co to dě-láš?" Vykoktala jsem ze sebe. ,,Jsi překrásná." Řekl, když mi začal svlékat triko. ,,co se mnou chceš dělat? Začala jsem se opravdu bát. ,,Můžeš hádat." Řekl s klidem. ,,Ne! To nedovolím." Ucukla jsem a stoupla si ke dveřím. Radši jsem se neotáčela, aby mi něco neudělal. To, že moje rozhodnutí bude mít špatné následky, jsem si uvědomila až potom. ,,Ty budeš neposlušná?" Zařval na mě. ,,Otevři mi dveře, jinak se neznám." ,,Ne, to ty přijď ke mně, jinak zníčím všechno na čem ti záleží." Zklidnil se, protože asi věděl, že v tomhle bodě jsem zranitelná. ,,Co ty o mně můžeš vědět?" Zařvala jsem. ,,Víc než si myslíš. Kdybys po tom co tě propustím šla všechno o mě říct policii, vrátil bych se, jenom abych mohl postupně zabít Sama, Dominika, Adama a speciálně Martinu. Nechal bych tě tady na tomhle světě samotnou." ,,Jak to sakra víš?!" Zařvala jsem na něj aniž bych se na něj podívala. ,,Vím o tobě všechno potřebné." Chytil mi ruce, a pomalu mi je dal za sebe. ,,Prosím, přestaň. Děsíš mě." Zašeptala jsem po tom, co jsem ucítila něco studeného na mém zápěstí. Po tom, co jsem uslyšela cvakání, mi bylo jasné co to je. Pouta. ,,Proč jsi tak tajemný?" Zašeptala jsem, abych nedostala facku za to, že na něj řvu. ,,Protože nechci abys věděla kdo jsem." Řekl můj záhadný únosce. Po zacvaknutí prvního želízka jsem s sebou trhla a tím jsem vysmykla mou ruku z jeho pevného stisku. ,,Buď hodná, nebo tě na místě zabiju!" Zařval na mě zcela jiným hlasem. Byl mi strašně povědomý, ale nevěděla jsem, odkud ten hlas znám. *ehmehm* odkašlal si a nasadil znovu svůj tajemný hlas. ,,nemáš na to právo! Zavřou tě!" ,,To nevadí, hlavně že ty budeš mrtvá" znovu si odkašlal. ,, I kdybych v tom vězení měl zůstat celej svůj život." Fajn, tohle mě vyděsilo. Dala jsem ruku zpátky za záda aby mi nic neudělal. Někdo zaklepal na dveře. On mě vzal za ruku a odtáhnul do pokoje který vypadal jako kuchyně. Sice mi běh pozadu nebyl nijak příjemný, no nechtěla jsem dostat další facku, tak jsem se vyhnula komentáři. ,,Buď zticha." Řekl mi, moje ruce s pouty připnul k židli a odešel ke dveřím. Až teď jsem uviděla na stole jeho mobil. Nejnovější IPhone 11. Stále jsem nebyla schopná se otočit, protože by mi mohl něco udělat, moje touha po tom, abych zjistila kdo je můj únosce však byla větší. Otočila jsem hlavu a podívala se ke dveřím. Nikde nikdo. Jenom jsem slyšela hlasy za dveřmi. ,,Díky za půjčení baráku chlapi. Ještě tak dvě hoďky a pak vám dám prachy." Řekl tím povědomým hlasem. Snažila jsem si vzpomenout odkud ten hlas znám. ,,ok pak prídem." Myslím, že to byly gorily ale taky jsem si nebyla na 100% jistá. Vzal za kliku, takže jsem se otočila aby si mě nevšiml. Seděla jsem na židli, ruce za zády. Navíc židle nebyla vůbec pohodlná, byla to taková ta stará, dřevěná židle, která byla tak 20 let stará (alespoň tak vypadala). Potichu zavřel dveře a blížil se ke mně. ,,Prosím. Řekni mi kdo jsi." Zašeptala když mě vzal za ramena. ,,Proč bych měl?" Řekl a vytáhl z kapsy nějakou věc. Neviděla jsem mu do obličeje, ale viděla jsem  jeho tělo. Měl černé tričko se zelenými kraťasy. Už vím, co byla ta věc kterou vytáhl z kapsy. Byl to černý šátek, kterým mi začal obvazovat obličej. ,,Já.. prosím.. ne... co mi chceš udělat?" Řekla jsem zděšeně. ,,Jsi tak překrásná..." šeptal mi do ucha. Nemohla jsem nic dělat. Představte si, že vám někdo vyhrožuje tím že vás zabije a vy jste připevnění k židli se zavázanýma očima. Neměla jsem ani tušení, co jsem měla dělat. Najednou mi začal sundavat triko. Tím myslím, že se zastavil v půlce těla, protože jsem měla ruce za zády. ,,Prosím, alespoň mi sundej ten šátek..." ,,Kdybys věděla kdo jsem, nelíbil bych se ti." Řekl smutně. ,,Znám tě?" Začala jsem se vyptávat. ,,Hmm řekněme že ano.." řekl tím strašně povědomým hlasem. ,,Jak to myslíš?" ,,no, myslím tím, že se známe, ale moc o mně nevíš." ,,Jsi pro mně důležitý?" Nepřestávala jsem se vyptávat. ,,vypadá to, že moc ne." Poznamenal trochu smutně. Najednou jsem ucítila na rameni ruku. ,,Najednou si nejsem tak jistý, jestli to chci udělat." Šeptal schválně nahlas, abych ho slyšela. ,,nemusíš to dělat." Dlouho jsme oba mlčeli. Potom mi to došlo. iPhone 11, vysoký muž, povědomý hlas. ,,Maty?" Zašeptala jsem a prolomila tím to zdlouhavé hrobové ticho. ,,Cože?" Řekl zmateně. ,,Jsi Matyáš, že Jo?" Řekla jsem odvážně. Sundal mi šátek a zadívali jsme se do očí. Měl překrásné zeleno-modré oči s roztáhlýmy zorničkami jako toulavá kočka. Na nic nečekal a bez jakéhokoliv slova mě políbil. ,,Víš, že nemůžu.." zamumlala jsem a on se ode mně odtáhnul. ,,Poslouchej, jsi překrásná, milá a chytrá holka. Omlouvám se, za to, co se dělo včera i za to, že tě sem odvlekli gorilly a na rukou máš právě pouta. Od té chvíle, co jsme tě našli na nádraží jsem se do tebe na první pohled zamiloval. Bál jsem se jenom, že pro tebe nejsem dost dobrý." Tohle mě tak dojalo, že jsem začala brečet. S rukama za zády jsem se k němu naklonila a dala mu další něžný polibek. ,,Aniko, ty pouta! Musím najít klíče." Co si budem, to by se docela hodilo. ,,Kde jsou?" Řekla jsem trošku se strachem. ,,Mmmmmmmmm..." pobíhal přes celý pokoj sem a tam.

,,klíče nikde." Řekl po tom, co pobíhal v kuchyni nějakých 20 minut dokud to nevzdal. Naštěstí jsme zjistili že se židle dá rozložit, tím bych mohla dát pryč ruce. ,,Aniko už můžeš, pokusil jsem se sundat to opěradlo." Teď už jsem stála, s rukama za zády a s Matyášem jsme se snažili vymyslet co dál. ,,zkus ty ruce jakoby přelézt abys je alespoň měla vpředu." Navigoval mě Maty. Naštěstí jsem hubená jako vyžle, takže to nebyl problém. ,,Nojo, ale takhle nemůžeme nikam jít protože mám na sobě ty pouta které mi někdo nasadil."  Zvýraznila jsem poslední slova, abych ho vyprovokovala. ,,Na, tady máš mojí mikinu, hoď si ji přes ruce tak aby to vypadalo, že ji držíš." Sundal si svojí supreme mikinu a hodil mi ji přes ruce. Po tom vzal svůj telefon a vyťukal tam nějaké číslo. ,,Kluci? Můžete přijít? Asi odejdu trochu dřív." Řekl do telefonu. ,,Dobře tak přijďte." Řekl po tom, co se z telefonu ozvalo nějaké huhlání. ,,A ty se koukej schovat někam ven." Špitnul a otevřel okno. ,, cože?! Ne! K tomu mě nedonutíš." Nesouhlasila jsem s jeho nápadem. Najednou někdo zaklepal na dveře. Maty mně okamžitě popadl do náruče a opatrně mě postavil pod oknem. ,,čekej tady." Řekl a dal si před ústa ukazováček.

Ani neuběhlo pět minut a Maty ke mně přišel. ,,Jsou to blbci, myslí si, že sto korun je stejný jako sto euro." Zasmál se, když mě vyváděl ven.

Tak Jo, slíbila jsem sice že další příběh bude ve čtvrtek, ale nakonec je tu zas o čtyři dny později ale tohle je speciál s 1200 slovy za to, jaký máme každodenní hype, tak vám chci alespoň takhle ukázat jak moc si toho vážím. Za chvíli taky překonáme hranici 5K, což je obrovské číslo. Taky vám moc děkuju za feedback u minulé části, kde je skoro 50 komentářů. MOCINKY VÁS VŠECHNY MILUJU, DĚKUJU ZA VŠECHNU PODPORU!